Kiang
Equus kiang
Kiang
Equus kiang
Velký divoký osel z Tibetu
Kiang (Equus kiang) je největší současný divoký osel. Na první pohled připomíná menšího koně, má však typickou stavbu koňovitých s robustní hlavou, krátkou vzpřímenou hřívou a ocasem zakončeným delšími chlupy. Letní srst je světle rezavá, zimní výrazně hustší a tmavší. Břicho, spodní části končetin a přední část krku jsou světlé; po hřbetě se táhne tmavší pruh. Dospělci mohou dosahovat 130 až 150 centimetrů v kohoutku a hmotnosti několika stovek kilogramů. Přestože vypadá klidně, jde o divoké a velmi rychlé zvíře schopné prudké obrany kopyty.
Život na náhorní plošině
Přirozeným prostředím kianga jsou otevřené pláně Tibetské náhorní plošiny a okolních vysokohorských oblastí. Vyskytuje se v Číně, Indii a menších okrajových částech sousedních zemí. Typická jsou rozsáhlá travnatá stanoviště, kamenité stepi a polopouště ve vysokých nadmořských výškách. Zimy zde přinášejí silný mráz, vítr a nedostatek dostupné vegetace. Kiangové se proto pohybují mezi vhodnými potravními místy a mohou překonávat velké vzdálenosti. Jejich život je přizpůsoben prostoru a pohybu, nikoli trvalému pobytu v malé ohradě.
Pastva a sociální vztahy
Převážnou část potravy tvoří trávy a ostřice. Kiangové spásají nízkou horskou vegetaci a reagují na sezonní změny její dostupnosti. Samice s mláďaty se sdružují do skupin, které se mohou dočasně spojovat do větších stád. Dospělí samci soupeří o přístup k samicím; některé konflikty provázejí pronásledování, kousání a kopání. Sociální uspořádání není v průběhu roku neměnné. Zvířata často využívají širší prostor než domestikovaní koně chovaní ve stabilních výbězích. Dostatek pohybu je proto zásadním předpokladem dlouhodobé pohody.
Hříbě v náročném prostředí
Období rozmnožování spadá převážně do pozdního léta. Březost trvá přibližně jeden rok a samice zpravidla rodí jediné hříbě. To se musí brzy postavit a následovat matku. V horském prostředí je rychlá pohyblivost důležitá pro přežití před predátory i pro přístup k pastvě. Matka mládě brání a vyhledává s ním relativně bezpečné části krajiny. Mláďata postupně přecházejí k rostlinné potravě a zůstávají v kontaktu se skupinou.
Ochrana a profesionální chov
Kiang není vhodný k běžnému soukromému chovu. Potřebuje rozsáhlý výběh, pevné a bezpečné hrazení, druhově vhodnou sociální skupinu a zkušený personál. V českých podmínkách představuje problém především nedostatek prostoru, nikoli samotný mráz. Zvířata vyžadují kvalitní objemné krmivo, veterinární prevenci a pravidelnou kontrolu končetin bez stresující manipulace. V původní krajině může docházet ke střetům s chovem hospodářských zvířat a k omezení prostupnosti krajiny. Ochrana proto zahrnuje zachování otevřených pastvin a možnosti přirozeného pohybu.
Názvy ve světě
Kiang
Latinsky: Equus kiang, Anglicky: Kiang, Německy: Kiang, Francouzsky: Kiang, Polsky: Kiang, Španělsky: Kiang tibetano
Použitá literatura (3)
- Wang, H.-Y.: Equus kiang. Animal Diversity Web, species account.
- Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals: Equus kiang, species profile.
- Groves, C. P. & Grubb, P. (2011): Ungulate Taxonomy. Johns Hopkins University Press.
Zdroje (3)
Kiang Základní informace
- Výška v kohoutku: přibližně 130–150 cm
- Hmotnost: asi 250–400 kg
- Původ: Tibetská náhorní plošina a okolí
- Potrava: především trávy a ostřice
- Březost: zhruba 12 měsíců
- Mláďata: jedno hříbě
- Chování: stádové, velmi pohyblivé
Kam se řadí Kiang
Taxonomie
- Říše: Animalia – živočichové
- Kmen: Chordata – strunatci
- Třída: Mammalia – savci
- Řád: Perissodactyla – lichokopytníci
- Čeleď: Equidae – koňovití
- Rod: Equus
- Druh: Equus kiang
Kde žije Kiang
Asie
- Výskyt: Tibetská náhorní plošina, Čína, Indie, Nepál a Pákistán
- Nadmořská výška: často přibližně 2 700–5 400 m
- Biotop: vysokohorské stepi, polopouště a travnaté pláně