Tetra císařská

Tetra císařská je drobná jihoamerická ryba, kterou lze poznat podle protáhlého těla, tmavého podélného pruhu a kovově modrofialových odlesků. V dobře zařízeném akváriu je nápadná zejména při vzájemných kontaktech dospělých samců. Na rozdíl od některých jiných teter nevytváří neustále těsné hejno; jednotlivé ryby obsazují menší prostory mezi rostlinami a pravidelně se k sobě vracejí. Je proto důležité hodnotit její potřeby podle chování celé skupiny, nikoli pouze podle malé tělesné velikosti.

Vzhled

Dospělci měří obvykle kolem čtyř až pěti centimetrů. Samci bývají mohutnější a mají prodloužené ploutve, zvláště střední paprsky ocasu. U typicky zbarvených jedinců mají samci nápadně modrou duhovku, zatímco samice zelenavou. Tento znak pomáhá při sestavování chovné skupiny, ale u mladých ryb nemusí být jednoznačný. Při určování je vhodné sledovat také tvar ploutví a celkovou stavbu těla. Podobně vypadající tetra královská z jiného rodu se může v obchodech zaměňovat, a proto je podstatné vědecké jméno. Ryby chované v příliš jasném prostředí mohou mít méně výrazné fialové odlesky než jedinci v zastíněné nádrži.

Výskyt a chování

V přírodě obývá tetra císařská západní Kolumbii, především povodí Atrata a San Juanu. Vyhledává klidnější říční úseky, přítoky a tůně, kde nachází drobné bezobratlé a úkryty před proudem i predátory. V akváriu jí svědčí členitý prostor s kořeny, jemnolistými rostlinami a volnými průplavy. Samci se mohou navzájem předvádět a vyhánět ze svých oblíbených míst, avšak při dostatku prostoru nejde zpravidla o vážné souboje. Trvale osamocené ryby nebo příliš malá skupina často působí nejistěji než dobře sestavené osazenstvo.

Chov

Pro skupinu se hodí nádrž s délkou alespoň devadesát centimetrů a dostatečně velkou plochou dna. Rozptýlené světlo, plovoucí rostliny a tmavší pozadí zvýrazní přirozené zbarvení. Doporučuje se teplota přibližně 23 až 27 °C, měkčí až středně měkká voda a pravidelná výměna její části. Stabilita podmínek je důležitější než snaha měnit parametry podle každého doporučení. Ryby lze kombinovat s jinými klidnými drobnými druhy, nikoli s agresivními nebo výrazně většími predátory. Skupina by měla mít nejméně šest, vhodněji kolem deseti kusů; při více samcích je nutné zajistit úkryty a členění prostoru.

Krmení a odchov

Jídelníček tvoří kvalitní jemné granule či vločky doplněné perloočkami, buchankami, artémií a jiným drobným živým nebo mraženým krmivem. Pestrá strava podporuje kondici i vybarvení. K rozmnožování se používá samostatná tlumeně osvětlená nádrž s jemnolistými rostlinami nebo třecími třásněmi. Jikry je třeba chránit před dospělými rybami, které je mohou požírat. Pro odchov potěru je vhodná čistá, měkká voda a velmi drobná počáteční potrava. Po rozplavání lze postupně přecházet na nauplie žábronožky podle velikosti mladých rybek. Úspěch závisí hlavně na kondici rodičů, kvalitě vody a omezení ztrát jiker. Zbytky krmiva je nutné pravidelně odstraňovat, protože čerstvě vylíhlý potěr špatně snáší rychlé zhoršení vody.