Tučňák Humboldtův

Tučňák Humboldtův je mořský pták žijící podél tichomořského pobřeží Peru a Chile. Na rozdíl od známých antarktických druhů obývá oblasti, kde může být na souši poměrně teplo. Jeho existence je však spojena s chladným Humboldtovým proudem, který přináší živiny a podporuje bohatá hejna ryb. Tučňák je přizpůsoben rychlému plavání a lovu pod hladinou. Křídla má přeměněná v pevné ploutve, zatímco na souši se pohybuje vzpřímeně a kolébavou chůzí.

Rozpoznání

Dospělý pták dosahuje přibližně sedmdesáti centimetrů. Má tmavý hřbet, světlé břicho a nápadný černý pás přes hruď. Od oka se táhne světlá kresba a kolem zobáku je viditelná růžová neopeřená kůže. Jednotlivci se liší uspořádáním tmavých skvrn na spodní straně těla. Mladí ptáci mají méně výrazné zbarvení, které se během růstu mění. Husté opeření vytváří izolační vrstvu a pomáhá omezit ztráty tepla při dlouhém pobytu ve studené vodě.

Potrava

Tučňák Humboldtův loví hlavně menší hejnové ryby, například sardele a sardinky. Kořist pronásleduje pod hladinou a polyká ji ve vodě. Rodiče, kteří krmí mláďata, se obvykle vracejí do kolonie častěji než ptáci bez potomků. Pokud se rybí hejna přesunou do větší vzdálenosti, musí dospělí trávit více času na moři. Tím klesá množství potravy dostupné pro mláďata. Změny teploty oceánu a síly mořského proudu proto mohou mít zásadní dopad na úspěšnost hnízdění, přestože hnízda samotná zůstanou nepoškozená.

Hnízda

Kolonie vznikají na skalnatých pobřežích a ostrovech, kde ptáci využívají dutiny, štěrbiny nebo nory chráněné před přímým sluncem. Samice obvykle snáší dvě vejce. Inkubace trvá přibližně čtyřicet až dvaačtyřicet dnů a oba rodiče se při ní střídají. Po vylíhnutí musí mláďata dostávat pravidelnou potravu a být chráněna před nepříznivým počasím i predátory. Za vhodných podmínek mohou některé páry hnízdit opakovaně. Rozhodující je však dostatek ryb a nerušené prostředí v okolí hnízda.

Ohrožení

Mezi hlavní hrozby patří nedostatek potravy, nadměrný rybolov, znečištění moře, nemoci a rušení hnízdních kolonií. Silné epizody oteplení oceánu mohou omezit dostupnost ryb a vést k neúspěšným hnízdním sezonám. Při posuzování stavu populace je důležité sledovat vývoj jednotlivých kolonií v delším časovém období. Ochrana druhu vyžaduje bezpečná hnízdiště i zdravé mořské prostředí. Dlouhověkost dospělých ptáků nemůže dlouhodobě vyrovnávat opakovaný nedostatek mláďat.

Chov v ČR

V zoologických zahradách je nezbytný dostatečně prostorný bazén s kvalitní filtrací, vhodná souš a bezpečná hnízdní místa. Krmení musí tvořit nutričně odpovídající mořské ryby, správně skladované a podávané podle kondice jedinců. Sleduje se hmotnost, kvalita peří, pohyb ve vodě a vztahy v kolonii. V českých podmínkách je nutné zabránit přehřívání, zajistit hygienu a umožnit nerušené hnízdění. Cílem není napodobovat arktický mráz, ale podmínky druhu, který žije u chladného moře v mírnějších pobřežních oblastech.