Lupenitka filipínská

Lupenitka filipínská je strašilka s mimořádně účinným maskováním. Široké zploštělé tělo samice napodobuje list včetně náznaků žilnatiny, nepravidelných okrajů a barevných skvrn. Mezi skutečnými listy může zůstat téměř neviditelná. V chovu je zajímavá proměna drobných nymf v dospělce, ale úspěch závisí na správné potravě, vlhkosti a dostatku místa pro svlékání. Nejde o hmyz vhodný k častému braní do ruky. Končetiny jsou jemné a při nešetrné manipulaci se mohou poškodit.

Vzhled

Samice bývají větší a širší než samci. Jejich zadeček a končetiny mají ploché výrůstky, které narušují obrys těla a připomínají listovou čepel. Samci jsou štíhlejší, mají delší tykadla a lépe vyvinutá křídla. Zbarvení se pohybuje od světle zelené po žlutavé nebo skvrnité odstíny. Některé znaky napodobují poškození listu, což zvyšuje účinnost maskování. Při vyrušení se hmyz může jemně pohupovat jako list ve větru. Jde o obranný projev, nikoli o snahu navázat kontakt s člověkem.

Původ

Druh pochází z Filipín, zejména z ostrova Luzon, kde obývá listovou vegetaci tropických lesů. Potravu tvoří rostlinné listy, které okusuje převážně při nižší intenzitě světla. V českých chovech se používají vhodné listy ostružiníku a některých dalších ověřených hostitelských rostlin. Větve je nutné udržovat čerstvé, například ve vodě, ale nádobu zabezpečit proti utopení hmyzu. Listy nesmějí pocházet z chemicky ošetřených míst nebo blízkosti silnic. Při změně potravy je vhodné nejprve ověřit, zda ji konkrétní chovná linie přijímá.

Svleky

Nymfy rostou postupným svlékáním vnější kostry. Při svleku visí hlavou dolů a potřebují pod sebou volný prostor několikanásobku délky těla. Nedostatečná výška nebo nevhodná vlhkost mohou způsobit deformace končetin a křídel. Pro menší skupinu je vhodné dobře větrané terárium s výškou kolem 45 centimetrů nebo větší. Jemná síťovina pomáhá zvířatům bezpečně se uchytit. Teploty přibližně 20 až 25 °C odpovídají běžnému pokojovému chovu. Rosení musí být přiměřené, aby nedocházelo k vysychání ani k dlouhodobému zatuchnutí.

Vajíčka

Dospělé samice kladou jednotlivá vajíčka, která mohou padat na dno. Jejich povrch má složitou strukturu a při zvlhčení se mění vlastnosti drobných výrůstků, které napomáhají přilnutí k podkladu. Vývoj vajec může trvat čtyři až šest měsíců, někdy se však liší podle podmínek. Vejce lze opatrně sbírat a inkubovat odděleně na čistém mírně vlhkém substrátu. Nadměrná vlhkost bez větrání podporuje plísně, úplné vyschnutí naopak snižuje úspěšnost líhnutí. Známá je také možnost vývoje vajec bez oplodnění.

Odchov

Čerstvě vylíhlé nymfy vypadají jinak než dospělí jedinci. Bývají tmavší, pohyblivější a potřebují jemné, snadno dostupné listy. Zařízení musí být bezpečně uzavřené, protože mláďata mohou uniknout velmi malými škvírami. Je vhodné sledovat jejich příjem potravy a úspěšnost každého svleku. Při přenášení se osvědčuje jemný štěteček nebo celá větvička, nikoli tahání za nohy. Lupenitka filipínská ukazuje, jak složitý životní cyklus může mít i hmyz, který na první pohled působí téměř nehybně.