Drozd cvrčala

Znaky

Cvrčala je dlouhá 21 cm, tj. o 2 cm méně nežli podobně zbarvený drozd zpěvný. Liší se od něj hlavně rezavě červeně zbarvenými boky a světlým kroužkem, který se jí táhne přes oko.

Prostředí

Drozd cvrčala hnízdí ve světlých, ale starých smrkových a březových severských lesích a místy se vyskytuje i v tamních parcích a zahradách.

Rozmnožování

V severských lesích chudých na potravu i na ptáky patří výskavý a do dálky se rozléhající zpěv samečků cvrčaly k nejnápadnějším ptačím hlasům. Páry cvrčal obsazují velmi rozlehlé okrsky. Hnízdo staví nízko v křovinách a jako u ostatních drozdovitých je to pevná polokulovitá miska. Na rušení v blízkosti hnízda jsou cvrčaly velmi citlivé.

Potrava

Červi, hmyz, bobule.

Všeobecně

Cvrčaly přezimují v oblasti Středozemního moře. Za tmavých říjnových a listopadových nocí můžeme často slyšet kontaktující hlas táhnoucích hejn, tiché „cjí". Za dne odpočívají táhnoucí ptáci se štěbetáním podobným hlasu špačků v korunách polních lesíků a slétají na zem, aby hledali na loukách a úhorech potravu. Od poloviny března do poloviny dubna táhnou rychle a nenápadně do svých v tom čase ještě zasněžených hnízdišť. Jednotlivé skupiny přezimují i v západní a střední Evropě a jsou zprávy o jejich hnízdění i na jih od Severního moře a Baltu. Krátké severské léto dovoluje cvrčalám jen jednu snůšku. K drozdovitým zařazujeme asi 300 druhů ptáků, mezi nimi i rehky, slavíky a bělořity.