Bércoun zlatořitný

Bércoun zlatořitný je nápadný vzhledem a zbarvením, protože má rezavou hlavu a tělo a zlatou skvrnu na čele i na zádi. Nohy, tlapky a uši jsou hole a zbarvené černě. Jestliže je vyplašen, tluče bílou špičkou ocásku do opadanky, což vydává varovný zvuk, a prchá.

Bércoun zlatořitný dorůstá v dospělosti délky těla v rozmezí 27-29 centimetrů, ocas je dlouhý dalších 10 až 23 centimetrů, hmotnost tohoto druhu se pohybuje v rozmezí 525-550 gramů.

Bércoun zlatořitný se ve volné přírodě vyskytuje od pobřeží Keni k hranicím Somálska; konkrétně obývá bércoun zlatořitný suché pobřežní lesy a křoviny včetně vyvržených korálových trsů.

Bércouni (latinsky Macroscelidea) jsou řád drobných hmyzožravých savců endemických pro Afriku. Řád tvoří jediná čeleď bércounovití (latinsky Macroscelididae). Bércouni mají jisté rysy, které jsou blízké hmyzožravcům, na druhé straně mají i znaky naprosto odlišné. Mají kompletní bullae tympanicum, dobře vyvinuté endotympanicum, velká zygomata, naopak malé čichové laloky. Fosilní nálezy pocházejí pouze z Afriky, největší diverzity zažili v Miocénu (25 milionů let), ovšem za nejstarší nález se považuje Metoldobotes žijící v eocénu (50 milionů let).