Jezevec bělolící

Dlouhé pružné tělo připomíná spíše tchoře, je také mnohem menší než jiní jezevci a má nápadné huňatý ocas. Zbarvení je tmavohnědé až šedé, v obličeji jsou bílé a žluté skvrny na lících a mezi očima a na temeni hlavy je proužek, vedoucí na plece. Na rozdíl od ostatních jezevec bělolící dobře šplhá po stromech a vroubkované polštářky na i lupkách mu usnadňují sevření. Loví v noci, za svítání a za soumraku hmyz, plže, ptáky a malé savce, požírá i rostliny.

Jezevec bělolící má mohutné zuby, jimiž drtí schránky plžů a hmyz.

V nebezpečí se tento jezevec zahrabává do půdy pomocí dlouhých drápů, kouše útočníka a vydává odporný pach.

Délky těla dorůstá od 33 až do 43 centimetrů, ocasu 15-23 centimetrů, hmotnost se pohybuje v rozmezí 1-3 kilogramy.

Domovinou tohoto druhu je severovýchodní Indie, Nepál až Malajsie; obývá zalesněné kopce, ale i otevřené travnaté plochy.

Jezevec bělolící se nebojí člověka a usazuje se i v blízkosti vesnic, kde je vítán, protože loví hmyz a plže.

Jezevec bělolící patří do čeledi lasicovití. Lasicovití (resp. kunovití, latinsky Mustelidae) je čeleď šelem. Zahrnuje drobné štíhlé a hbité šelmičky, jako je lasice kolčava, i poměrně velké a mohutné šelmy, jezevce a rosomáka.