Holoubek diamantový

Do Evropy byl holoubek poprvé dovezen roku 1868 a za tu dobu se dokázal zdejším podmínkám přizpůsobit. Holoubci diamantoví jsou mírumilovní a velice snášenliví ptáci. Bez problémů mohou být chování v bytové i venkovní voliéře. Ovšem chovat mezi sebou více párů holoubků se nedoporučuje, neboť by samečci v době hnízdění mohli mezi sebou bojovat.

Jako „přilepšení“ ke krmné dávce můžeme holoubkům dávat senegalské proso v klasech, které zpestří jejich denní činnost. Měli bychom jim poskytnout písek sloužící jako grit potřebný pro trávení.

Tito ptáci jsou velice klidní. Nemají potřebu koupele. Občasné rosení vodou z rozprašovače jim však nevadí. Rádi se vystavují slunečním paprskům. Holoubci ve voliéře neradi šplhají. Mají rádi procházky po dně voliéry.

Tento ptačí druh je odolný vůči vnějším vlivům. Údajně by zimu v našich podmínkách měl bez problému přežit (v izolované venkovní voliéře). Já však chovám holoubky v zimě v bytové voliéře, neboť jsem neměl zatím odvahu vyzkoušet, zda by zimu opravdu přežili.

Rozlišování pohlaví u tohoto druhu není jednoduché. Okruží oka samečka má hlavně v době hnízdění sytější odstín než u samičky. Jistěji se pohlaví rozezná pozorováním – samečci totiž „houkají“.

Jak jsem již zmínil, v toku je sameček temperamentní. Před svou samičkou dělá řadu poklon a při každé zvedá a rozevírá svá ocasní pera. Jako základ hnízda může posloužit košíček (12 x 12 a výšce dna asi 5 cm) či bednička, do které holoubek nanosí stelivo. Samička snáší 2 vejce, na jejichž sezení se střídá se samečkem. V prvních dnech krmí samička mladé kašovitou hmotou z volete tzv. „holubím mlékem“. Již ve věku 10 dní opouštějí mláďata hnízdo, tudíž rodičovský pár může hnízdit často za sebou – až 3x v jednom létě.

Holoubci diamantoví se vyskytují v různých mutacích – divoká, stříbrná, isabela, achátová, červenohnědá, skořicová.

Příklad koupeného připraveného hnízda Foto: Bc. Ondřej Šťastník