Amazoňané

Papoušci rodu Amazona patří mezi nejvyhledávanější a nejoblíbenější ptáky mezi chovateli. Některé druhy se běžně a početně rozmnožují, zatímco jiné jsou mimořádně vzácné a jejich odchovy jsou unikátními úspěchy. Mnoho amazoňanů je chováno v bytech ve společnosti lidí, a protože jde o ptáky nesmírně inteligentní, obohacují své dvounohé majitele láskou a leckdy představují jejich jediný pravidelný kontakt s živou přírodou. Mají také talent na opakování slov a různých zvuků, i když nižší než africký žako.

Není to tak dlouho, co se k nám dovážely stovky amazoňanů, odchycených v přírodě. V té době jsme byli ale jen kapkou v moři dovozů, čítajících statisíce zvířat. Zásilky mířily z Jižní Ameriky nejen do Evropy, ale i do Severní Ameriky, Japonska a bohatých arabských zemí. Teprve po podpisu washingtonské konvence (CITES) došlo k určité kontrole obchodu se vzácnými organismy konec „legálních“ dovozů znamenalo přijetí legislativy EU.

Ceny běžně dovážených druhů nebyly vysoké, takže si je mohl koupit doslova každý zájemce. Ve chvíli, kdy došlo k zákazu dovozu odchycených ptáků a výjimečně se k nám dovezou ptáci odchovaní na farmách. Jsou zájemci odkázání na nákup ptáků narozených mezi chovateli. Naštěstí některé druhy se množí poměrně běžně a sehnat tak mladého amazoňana (pokud nám nezáleží na druhu) není až takový problém.

Početná skupina

Amazoňany řadíme do rodu Amazona, ovšem toto české pojmenování přiřazujeme ještě dalším rodům papoušků, o kterých se zmíníme v závěru.  Jedná se o středně velké ptáky, vyskytující se v Jižní Americe, ve Střední Americe a na Karibských ostrovech. Většina Amazoňanů má převážně zelené zbarvení, další barvy zvláště na hlavě, křídlech a prsou se liší podle druhu. Jejich potravou jsou různá semena, ořechy, ovoce, listy a pupeny.

Do rodu Amazona řadí kolem 30 druhů (i zde není taxonomie ustálená a není někdy jisté, zda hovoříme o druhu či poddruhu).  Příkladem může být amazoňan žlutohlavý (Amazona ochrocephala komplex), rozdělovaný některými autory na tři samostatné druhy A. ochrocephala, A. auropalliata a A. oratrix). Oříškem je také řazení amazoňana žlutobřichého (Amazona xanthops), který byl vždy řazen do rodu Amazona, ale podle nejnovějších výzkumů má mnohem blíže k amazonkům rodu Pionus. Proto byl zařazen do samostatného rodu jako  Alipiopsitta xanthops.

Mezi zmíněnými druhy amazoňanů najdeme řadu kriticky ohrožených a vedle nich také několik druhům, které se podařilo našim předkům nedávno vyhubit. V nejhorší situaci jsou druhy z karibských ostrovů, a to ze stejného důvodu, který jsme v minulém díle zmínili u arů. Z vyhynulých amazoňanů můžeme jmenovat Amazona martinica původem z ostrova Martinique (naposledy spatřený v roce 1722) a Amazona violacea  z ostrova Guadeloupe.

Ochočený miláček

Některé druhy amazoňanů jsou dnes skutečně rozšířené až běžné. Pokud si pořídíme jednoho ptáka jako mazlíčka, k jeho chovu postačí prostorná klec z pevného materiálu. Ideální typy obvykle nejsou o mnoho levnější než samotný papoušek, ovšem mají dobře řešené čistění, krmení a vypouštění ptáka ven. Jsou navíc z nezávadných materiálů. Domů si pořizujeme raději ochočeného nebo dokrmeného ptáka, případně ptáka mladého, který se brzy ochočí. dospělý neochočený amazoňan se nikdy nezbaví odstupu a přirozené plachosti, i když i on si může časem vytvořit určitý vztah ke svému majiteli. Ochočeného miláčka pravidelně vypouštíme z klece (vždy pod dohledem) a věnujeme mu maximum pozornosti v době, kdy jsme doma. Čas, kdy ho necháváme samotného, se snažíme omezit na minimum. Krmíme zásadně jen v kleci, protože jinak pták ztratí potřebu se do klece vracet.

Chov amazoňanů

Amazoňany držíme zásadně v párech, experimenty s chovem v hejnu přinesou úspěch jen u opravdu rozlehlých voliér. Na pár stačí někdy klec dlouhá jen 150 cm, lepší jsou ale celoroční voliéry s minimálními rozměry 2 x 1 x 2 m, ideálně ale 3 – 5 m dlouhé. Na venkovní výlet navazuje vnitřní zimoviště, ve kterém udržujeme teplotu alespoň 10 °C, pokud ale pár má tendence hnízdit, musíme ji zvýšit na 15 - 20 °C. Na prolétnutí můžeme pár pouštět ven i v mrazu – chlad jim tolik nevadí, zato strádají, když fouká a sněží.  

I ve velkých voliérách ptáci létají méně a mnohem raději šplhají. Kromě větví o různé tloušťce jim zavěšujeme silná konopná lana, na kterých lezou, houpají se a hrají si. Mnoho času tráví okusováním čerstvých větví, které pravidelně měníme.  

V letních měsících je můžeme opatrně sprchovat jemným proudem vody – pokud si na to ptáci pomalu zvyknout, vodní mlhu si užívají. Velikou radost a potěšení dává amazoňanům, když je chovatel postřikuje jemným vodním prachem z rozprašovače na květiny. Ve vzniklé mlhovině provádějí amazoňani akrobatické kousky, poskakují, rozprostírají křídla a ocasní pera, aby co nejvíce vody mohlo proniknout až na kůži. Chovatel z pozorování má velikou radost a pěkný prožitek.

Hnízdění

Budku ke hnízdění zavěsíme dovnitř nebo na kryté místo voliéry. Obvykle stačí klasická prkenná budky o základně 25 x 25 cm vysoká asi 60 cm. Používají se i vydlabané kmeny. Stěny musejí být dost silné, protože pár si budky opracovává a může ji zničit, ještě než snese první vejce.

Pro usnadnění kontroly průběhu hnízdění je vhodné zavěsit budku na stěnu voliéry tak, aby byla možná její kontrola z vnější strany přes malý uzavíratelný otvor ve stěně. Na dno budky dáme vrstvu hoblin a malých větviček, které pár zpracuje. 

Samičky amazoňanů snášejí většinou 3 – 5 vajíček, samy sedí 23 – 26 dní, mladí hnízdo opouštějí asi po 7 – 10 týdnech. Plně samostatní bývají až ve 3 – 4 měsících. Pohlavně dospívají ve 2 – 3 letech. Délka života je nezřídka až 50 let.

Potrava

I když amazoňani nejsou na potravu mimořádně nároční, je vhodné se správnému složení potravy během roku věnovat. Mimo dobu hnízdění krmíme dávkou, tvořenou z poloviny směsí zrnin pro amazoňany nebo velké papoušky a z druhé poloviny směsí na drobnou pokrájeného ovoce a zeleniny, které je právě k dispozici. V době hnízdění nahradíme alespoň část suché směsi zrním klíčeným (slunečnice) a vařeným (hlavně luštěniny, rýže, jáhly, pohanka…). Do ovoce přidáváme strouhané uvařené vejce nebo suchou vaječnou směs.

Amazoňan modročelý

Většina lidí toužících po velkém papouškovi obrátí svou pozornost buď k žakovi, nebo amazoňanovi modročelému (Amazona aestiva). Není divu. V přírodě i v zajetí je jedním z nejpočetnějších amazoňanů. U chovatelů se dobře rozmnožuje, takže byl již před časem vyřazen – jako jediný amazoňan – z povinné registrace CITES. A patří také k nejhezčím a nejdostupnějším zástupcům skupiny.

Amazoňan modročelý je oblíbený díky mnoha svým dobrým vlastnostem: snadno se ochočí, bývá milý a přítulný, někteří jedinci se naučí obstojně mluvit. Po aklimatizaci je poměrně odolný a nenáročný. V přírodě žije převážně v hustých porostech, takže nemá extrémní potřebu létat. Mezi amazoňany patří k druhům, které se snadněji rozmnožují. Samozřejmě i on, jako všichni amazoňani, dokáže být dost hlasitý.

Pokud je krmen příliš tučnou potravou nebo nemá dostatečnou možnost pohybu, snadno ztloustne, což je může bezprostředně ohrozit na životě. Zvláště ptákům, kteří jsou drženi jako rodinní miláčci, je třeba denně nabízet vhodnou aktivitu: prolety po místnosti, okusování čerstvých větviček a klásků, hračky, rosení a koupání, pod dozorem klidně i pod přiměřeně teplou tekoucí vodou z kohoutku nebo v umyvadle. V létě je vhodné i bytovým ptákům zajistit možnost pobývat venku.

V krmení bychom se měli snažit omezit tučnou složku, tedy především slunečnici, ale i oříšky, a to i přesto, že právě této potravě ptáci většinou dávají přednost.
I když rozmnožení amazoňanů modročelých dnes už není žádnou vzácností, stále zůstává výsadou zkušených chovatelů s velkými prostorovými možnostmi. Sestavení dobrého chovného páru často trvá léta a žádá si od chovatele velkou porci vytrvalosti.

Amazoňan oranžovokřídlý

Cenově nejpřístupnějším zástupcem skupiny je amazoňan oranžovokřídlý (Amazona amazonica). Dříve byl dovážen ve velkých počtech a ani dnes není ve své vlasti vzácný. Přispívá k tomu i nezvykle široký areál jeho rozšíření. Kromě toho je u nás poměrně často odchováván. Proto je i dnes nabízen za cenu asi poloviční proti a. modročelému. A protože je to bezesporu pěkný pták, který dokáže zaujmout pestrými barvami i zvídavým chováním, není divu, že právě na něj se soustřeďuje pozornost mnoha zájemců.

Obecně se však dá říci, že amazoňan oranžovokřídlý není tím nejideálnějším papouškem pro začínajícího chovatele. Přestože vzhledem připomíná poněkud většího amazoňana modročelého (někdy je za něj mylně považován, a dokonce prodáván), je nesrovnatelně hlučnější, takže jeho pronikavý křik prakticky znemožňuje jeho držení ve venkovní voliéře v hustší zástavbě či v páru dokonce někde na balkoně. Také jeho destruktivní schopnosti jsou při jeho malé postavě překvapivé.

Amazoňan běločelý

Amazoňan běločelý (Amazona albifrons) je ze všech amazoňanů nejmenší. To se může jevit chovatelům, kteří zápasí s nedostatkem prostoru, jako výhoda. Ovšem zdání klame: oč je tento amazoňan menší, o to je čilejší a pohyblivější, takže potřebuje minimálně stejný prostor jako příbuzné klidnější druhy, a raději ještě větší. Jeho velikost je ovšem jistým hendikepem – sháňka po tomto jinak velmi pěkně zbarveném amazoňanovi je mnohem nižší než po jeho velkých příbuzných. Chová ho jen pár specialistů na amazoňany na doplnění kolekce.

Tento amazoňan není ani nejideálnější volbou jako mazlíček. Při chovu jednotlivých ochočených ptáků je rovněž třeba počítat se zvýšenou aktivitou druhu, a tudíž s tím, že pokud náš papoušek nebude mít sobě rovného partnera, bude potřebovat ještě víc pozornosti a zábavy než ostatní amazoňani. Na druhé straně to není takový „hrom do police“: obratněji létá a v místnosti při letu kolem sebe nepotřebuje tolik volného prostoru.

Skutečnou výhodou tohoto druhu je však určitě skutečnost, že patří k jednomu z pouhých dvou (!) amazoňanů, u nichž lze snadno určit pohlaví. Samečci mají na křídlech červenou barvu, samičky nikoliv. Tento prostý fakt chovatelům snažícím se o sestavení chovného páru může ušetřit mnoho nervů i peněz.

Odchovy se už několikrát podařily i u nás, sehnat mládě přesto není snadné. Jako u všech amazoňanů je i zde základem úspěchu sestavit harmonizující chovný pár. Někteří ptáci v sobě naleznou zalíbení až po letech společného soužití, jiní vůbec ne. 
 

Amazoňan kubánský

V časech, kdy naše vztahy se spřátelenou komunistickou Kubou bývaly mírně řečeno nadstandardní, se u nás amazoňan kubánský (Amazona leucocephala) dokázal zabydlet. Málo platné bylo, že kubánský vůdce Fidel Castro nikdy nepovolil jeho legální vývoz ze země a s tímto pozůstatkem se naši chovatelé vzhledem k legislativě EU stále potýkají. Cestičky se vždycky našly, vždyť na Ostrově svobody byly tisíce ruských vojáků a mnozí si amazoňany odvezli domů, aby je dále zpeněžili. Právě v těch dobách byla naše země jednou z největších tranzitních zemí papoušků do západní Evropy. A tento druh byl nejčastěji drženým amazoňanem u nás, a dokonce se ho tu a tam dařilo i rozmnožovat.

Bohužel s jeho stavy v přírodě už to tak růžové nebylo a není. Kromě odchytů pro evropské a americké chovatele je ohrožovali sami Kubánci, kteří je pronásledovali, protože jim houfně loupili úrodu na plantážích, a nevyhýbali se ani pečenému amazoňanovi coby vítané pochoutce. Ti útlocitnější je zase vybírali z hnízda a dávali je svým dětem na ochočení. 

Odhaduje se, že dnes jich na Kubě žije jen kolem 5000 kusů, a tak dnes patří k celosvětově nejpřísněji chráněným a střeženým druhům papoušků. Tento kdysi běžný pták se stal během několika desítek let vzácným a výrazně se omezilo jeho rozšíření. Zatímco dříve žili i na otevřených plochách, dnes se poslední přežívající hejna stáhla do nitra pralesů.

Získat tohoto papouška v zemi jeho původu je skutečně nemožné, takže případní zájemci jsou odkázáni pouze na odchovy v zajetí. Ty se vcelku daří, ovšem nejsou zdaleka tak početné, jak by si milovníci těchto pohledných ptáků přáli.

Amazoňan vějířový

Jedním ze zástupců papoušků, kterým říkáme na rozdíl od jejich vědeckého jména amazoňan, je a. vějířový (Deroptyus accipitrinus). Přitom jeho vzhled je dost odlišný. Neobvyklý je typický vějířek prodloužených per kolem krku a na temeni hlavy, který ptáci rozevírají při sebemenším vzrušení. Ostatně dohodnout se na zařazení se nemohou ani odborníci na slovo vzatí. Někteří ho řadí k amazónkům, další do příbuzenstvu pyrurů. Než se dohodnou, vyčlenili mu vědci prozatím alespoň samostatný rod, v němž je zastoupen jen on sám.

Díky své nápadnosti je amazoňan vějířový v Evropě znám už velmi dlouho, první zpráva o něm se dochovala již z roku 1605! Přesto se toho o jeho životě v přírodě dodnes ví jen málo a ani v zajetí se nikdy příliš nerozšířil. U nás se nepočetně objevuje teprve v poslední době, odchován byl jen několikrát. Dovezení ptáci bývají plaší, mají sklon k stresovým reakcím. Navíc velmi hlasitě křičí. Většinou se nezbaví nedůvěřivosti vůči chovateli a vůči jiným ptákům se chovají agresivně. Sestavit dobrý chovný pár představuje mimořádně těžký úkol, protože v tomto ohledu bývají velmi vybíraví a chovatelé mají jen omezenou možnost zajistit případnou výměnu partnera. Největší šanci na úspěch bude mít ten, kdo zariskuje, zakoupí více ptáků najednou a nechá je ve velké voliéře, aby se sami spárovali. Jakmile k tomu dojde, musí se jednotlivé páry oddělit, jinak mezi nimi dojde k potyčkám.

Při hnízdění musí mít rodiče naprostý klid, protože, jak jsme si řekli, snadno propadají stresu a snůšku opouštějí. Naštěstí jsou odchovaní ptáci, kteří se občas objeví v prodeji, už mnohem klidnější.