Černý krasavec v ohrožení - 2. díl

Záchrana kakadu hnědohlavých (Calyptorhynchus lathami) je jedním z hlavních ochranářských programů na jihu Austrálie. Méně než 100 hnízdních párů na Klokaním ostrově by bez pomoci člověka pravděpodobně během několika let vyhynulo.

Černí kakaduové jsou ohroženi hlavně úbytkem vhodných hnízdních dutin a také dostupné potravy. Jako potravní specialisté jsou vázaní na přítomnost stromů zvaných přesličník, jejichž semeny se přednostně živí.

Rozmnožování v přírodě

Kakadu hnědohlavý preferuje ke hnízdění dutiny ve vysokých starých blahovičnících – a to jak odumřelých, tak živých. I proto tlačí ochránci přírody na farmáře, aby nekáceli suché stromy na palivové dřevo, ale nechávali je v krajině jako ideální hnízdní možnosti pro ptáky. Obsazená dutina byla nalezena dokonce jen 3 m nad zemí, častěji ale hnízdí ve výškách několik desítek metrů (nejvyšší dutina byla 30 m vysoko). Protože si vybírají dutiny po uhnilých větvích a částech stromu, okolí obsazené dutiny je vždy lemované vyházenými trouchnivými částmi dřeva. Pokud to území dovoluje, velmi často hnízdí více páru v těsné blízkosti, někdy najdeme několik obsazených dutin dokonce na jediném stromě.  

Na dno dutiny samice klade jedno (podle některých pozorování výjimečně i dvě) bílé vejce. Na něm sedí sama, samec jí přichází několikrát za den nakrmit. Samice se také většinou sama stará o vylíhlé mládě. Vzácností ale není ani stav, kdy krmí mládě střídavě oba partneři, v noci však zůstává v dutině jen samice.

V jižní Austrálie hnízdí kakadu hnědohlavý od konce ledna do začátku června, přičemž mládě je na kakaduy nebývale dlouho v dutině, někdy až 90 dní.  Na rodičích je mládě závislé další rok, než se osamostatní. Kakaduové hnědohlaví se v přírodě dožívají kolem 30 let, u chovatelů to může být i podstatně více.

Kroky k záchraně

Orgány ochrany přírody se pochopitelně snaží nejen omezovat negativní vlivy na snižování početnosti kakaduů, ale podnikají i řadu konkrétních kroků k jejich záchraně.  Odbor životního prostředí a ochrany Nového Jižního Walesu (The Department of Environment and Conservation of New South Wales) určil několik prioritních kroků k obnovení populací kakadu hnědohlavých. Ukazuje je následující tabulka:

Tyto leckdy obecné priority jsou dále rozpracovány tak, aby akce ve prospěch kakaduů byly co nejúčinnější. Obsahují dále například návody, jak snižovat dopady požárů na původní porosty, jak zachovat jejich různorodost a přispět k regeneraci potravních i hnízdních stromů.

Vzdálené lokality je nezbytné spojovat zalesněnými koridory, ve kterých ptáci naleznou dostatek potravy. Vysazují se tedy hlavně z přesličníků.

Významné jsou také ochranné zásahy proti kusu liščím, o kterých se ještě zmíním a které jsme mohli vidět právě na Klokaním ostrově.

V neposlední řadě je důležitá finanční pomoc veřejnosti, její informace o výskytu kakaduů, místech, kde hnízdí nebo hledají potravu. Ochranáři pořádají řadu akcí pro veřejnost, letos například Ptačí den. 

Poddruhy kakadu hnědohlavých

V současné době se uznávají tři poddruhy kakadu hnědohlavého. Jejich rozšíření ve jednotlivých státech Austrálie ukazuje následující tabulka (QLD – Queensland, NSW – Nový Jižní Wales, SA – Jižní Austrálie, VIC – Viktorie, ACT – Canberra).

Záchrana kakaduů na Klokaním ostrově

Hledání kakadu hnědohlavých na Klokaním ostrově jsme strávili skoro týden. Ubytovali jsme se v oblasti zvané American River,v místě, kde má být jejich největší koncentrace a kde má být také jejich hlavní (přísně chráněná) hnízdní kolonie. Každý den, jsme procházeli porosty vysokých stromů, kde hnízdila početná kolonie kakadu růžových a několik kakadu naholících, v podvečer čekali na místech s nejlepším výhledem na chvíli, kdy se budou (dle odborné literatury i zkušeností domorodců) kakaduové vracet na společné nocoviště. Po čtyřech dnech neúspěchu jsme se rozloučili s milými majiteli prostého penziony a vydali se dále do hloubi ostrova. Snad jen tři kilometry od zátoky jsme s autem málem spadli do příkopu. Přímo proti nám, nevysoko nad silnicí, letělo šest kakaduů. Majestátně, za letu připomínající naše havrany, nás minuli a neochvějně mířili tam, kde jsme na ně tolik hodin čekali. Následoval prudký obrat a návrat na lokalitu. Hledání bylo marné, kakaduy jsme nezahlédli, ale přesto jsme se na další dva dny ubytovali a na ptáky opět čekali, procházeli všechny vhodné lokality, jezdili podle rad místních ornitologů na zaručená místa. Následující dny jsme hledali také v oblasti Lathami Conservation Park (sever ostrova), kde má být asi nejpočetnější populace. Park je ovšem přísně chráněný a nepřístupný, z pozorovacích míst jsme štěstí neměli. A tak zůstalo jen u krátké zkušenosti, několikavteřinového setkání.

Klokaní ostrov v posledních letech několikrát hořel, téměř zničil třeba nevětší národní park Flindeers Chase N. P.  Na mnoha místech po ohních popadaly doupné stromy, a tak profesionální i soukromí ochránci přírody dělají zásahy na záchranu kakaduů. Že jsou jejich zásahy úspěšné, o tom svědčí velmi pomalu se zvyšující počty kakadu hnědohlavých na ostrově. Podle posledních údajů je jich již skoro 250.

Hnízdní budky

První kroky, které se provádějí na celém ostrově, je rozvěšování hnízdních budek. Ty se zavěšují do korun stromů na všech vhodných místech ostrova. Budky jsou jak z přírodních kmenů, tak plastové z různých rour a dokonce všelijakých barelů. Jsou plošně obsazovány hlavně kakaduy růžovými, nezřídka ale i černými druhy kakaduů.

Ovšem zavěsit budku nestačí, je třeba ji ještě ochránit před nájezdy kusu liščích. Osvědčila se velmi jednoduchá a stoprocentně úspěšná taktika. Je nezbytné zabránit kusu vyšplhat po kmenu stromu. To se nejsnáz podaří, když se kmen kousek nad zemí obalí nějakou hladkou hmotou, stačí tak metr až dva na výšku. Ochránci používají rovný i vlnitý plech, někdy pevný plast. Není to kdovíjaká krása, ale účel světí prostředky. Les, kde je hnízdní kolonie kakaduů, je tvořený desítkami stromů obalených plechem. Chrání se tak nejen budky, ale i přirozené dutiny.

Aby bylo možno dutiny čistit a kontrolovat, kousek na plechovou ochranou najdeme ukončení slabého provázku, jehož druhý konec se ztrácí daleko v koruně stromu nad budkou. Je to velmi praktická pomůcka pro ornitology. Na provázek se uváže horolezecké lano a následně jednoduše vytáhne přes větev do koruny strom. Po lanu, resp. s pomocí lana se po stromě vyleze k budce, provede kontrola, budka se vyčistí, mláďata okroužkují a po návratu dolů se oddělí lano a zůstane slabý provázek. Nic složitého, a přitom velmi úspěšné.

K dovršení všeho (a pro lepší orientaci) má každý strom své jméno, zavěšené zde na cedulce. Je to mnohem příjemnější než nějaké číslování.

Protože ochranu kakaduů – hlavní prioritu na Klokaním ostrově – si vzali za své i mnozí farmáři a snaží se ptákům na svých pozemcích pomoci, na stromu zavěšují všemožné budky, často bizarních tvarů a na první pohled naprosto nepoužitelné. Jak už to tak bývá, nesmí se dát na první dojem. Svědčí o tom i fotografie barelu, obsazeného kakaduy růžovými.