Základy chovu vrubozobých a hrabavých ptáků

Chovatelé exotických ptáků se nemusí vždy soustředit jen na papoušky, kanáry nebo drobné astrildy. Mnoho zajímavých objektů totiž naleznou i ve skupinách, kde by jinak hledali spíš užitkové druhy. Například mezi vrubozobými a hrabavými.

Kachničky, husičky, husy, kachny či labutě řadíme do společného ptačího řádu vrubozobí (Anseriformes). Kolem 160 druhů nalezneme na všech kontinentech a mnoho z nich je skutečnou okrasou zahradních rybníčků a chloubou chovatelů. Najdeme mezi nimi drobné kachničky s hmotností pár dekagramů, ale i několikakilogramové husy a labutě. Spojuje je řada anatomických a morfologických znaků a také láska k vodnímu prostředí. Až na výjimky obývají v přírodě vodní a mokřadní biotopy, na vodě nebo v její blízkosti vyvádějí mláďata a hledají potravu.

Na vodní plochu

Na to nesmí žádný začínající chovatel zapomínat, a pokud si chce nějaké kachničky pořídit, měl by v první řadě zbudovat alespoň malou vodní plochu pokud možno s vyřešenou výměnou či filtrací vody. Nemusí hned na začátku stavět rybník či jezero, postačí někdy plastové zahradní jezírko, které lze koupit v každém specializovaném obchodě, případně upravit terén a prohlubeň vyložit pevnou fólií, která se k tomuto účelu prodává. Protože kachny a jejich příbuzní vodu velmi rychle, obvykle během několika hodin, velmi zašpiní, důležité je zajistit její pravidelnou výměnu.  Někdy ji musíme odstranit čerpadlem, jindy zabudujeme do dna vypouštěcí ventil, který vše usnadní. Filtry bývají velmi drahé.

Ve výhodě – alespoň co se vody týká – bude ten chovatel, jehož pozemek leží v dosahu nějakého vodního zdroje (potoka, říčky), nebo jehož pozemkem potok dokonce protéká. Pak stačí na potoce upravit jezírko, zajistit, aby ptáci po potoce nemohli uniknout, a je vyhráno. Voda bude trvale čerstvá a čistá. Po tekoucích vodách ovšem do chovu můžou proniknout predátoři, například norci američtí uniklí z farem, a ti dovedou během pár hodin celý chov zlikvidovat. Obdobný nebezpečím jsou lišky, pronikající v noci i do měst, nebo třeba kuny. Paseku udělá i pes ze sousedství. Protože je důležité chov vodních ptáků dobře zabezpečit. Minimem je alespoň metr vysoké oplocení (s podezdívkou 30 – 50 cm hlubokou) s elektrickým ohradníkem, pomoci může psí hlídač pohybující se vně oplocení. Ideálem potom je poměrně nákladné zasíťování celého chovatelského zařízení – vytvoření jakési velké voliéry s vodní plochou uprostřed.

Zatravněná plocha

Místo pro chov vrubozobých by mělo být dobře zatravněné a rozlehlé, malé plochy ptáci záhy zdevastují. Tráva je navíc doplňkem potravy mnoha druhů. Mnoho druhů je velmi otužilých a za určitých podmínek jim nedělá problémy ani naše klima, ovšem přesto je důležité zbudovat zákryty nebo zimoviště, kam se budou moci schovat při dešti, sněžení a silném větru. Citlivější druhy je vhodné zimovat v temperovaném zimovišti nebo alespoň zateplené jednoduché stavbě. Na dno zde dáme dostatečnou vrstvu sena nebo slámy, kterou musíme udržovat suchou.

Vrubozobí hnízdí buď v dutinách, nebo si staví hnízda na zemi. Tomu je nutné přizpůsobit chovné zařízení. Budky stavíme na podstavce a snadný příchod ke vstupnímu otvoru tvoří lávka (proti úniku se chovají na zahradách tzv. křídlovaní ptáci, tedy neschopní letu) a mohou být jak kmenové, tak prkenné.  Pro druhy hnízdící na zemi je vhodné připravit velké drny silnolistých pevných rostlin, případně jednoduché rákosové stříšky.

Vrubozobé ptáky vybíráme s rozmyslem a jejich počet by měl vždy odpovídat velikosti vodní plochy i okolní oplocené zelené plochy. Méně bývá více, protože pokud počet ptáků přeženeme, celá zahrada se promění v páchnoucí bahniště. Na internetu, ve specializovaných časopisech či na některých ptačích burzách lze sehnat mnoho druhů, důležité je získat od prodávajícího maximum informací o způsobu chovu a potravě vybraných ptáků.  Některé druhy lze chovat jen v párech, protože jsou agresivní, u jiných můžeme umístit i více jedinců jednoho druhu společně.

Potrava vrubozobých

Vrubozobé krmíme specielními granulovanými směsmi, které se prodávají, a na doplnění obilím. Základem jsou pšenice a v zimě i kukuřici, doplňkem ječmen, žito, oves a proso. Specielní granule obsahují všechny nepostradatelné živiny pro potřebu ptáků. Tyto směsi se prodávají v mnoha typech od mnoha našich i zahraničních výrobců. Jejich složení se liší v době hnízdění a ve zbylé (klidové) části roku. Významnou složkou potravy vodního je tráva a zelenina, nezbytné zvláště pro labutě, husy a husice. V zimě se doplňuje strouhaná mrkev, řepa, brambory a „zelené“, např. čínské zelí, salát, listy kedlubny, květáku, apod. Jedinečným doplňkem potravy je pampeliška, ptačinec a hlavně okřehek, který roste na rybnících a je výbornou potravou hlavně pro kachňata.  Pokud není rybníček průtočný, do samostatné misky na krmišti dáváme pitnou vodu, kde si kachny čvachtají potravu. Vodu zde měníme denně.

Hrabaví do voliéry i do bytu

Zástupci řádu hrabaví (Galliformes) jsou ptáci střední až menší velikosti, na světě žije asi 275 druhů. Samci bývají mnohem pestřeji zbarveni než samice a někdy (u začínajících chovatelů) dokonce může být problém přiřadit k samci samici stejného druhu. Hrabaví mají vždy silný zobák a nohy s pevnými drápy. Létají těžkopádně, i když jsou některé tažné druhy doletět daleko. Například evropské křepelky za tahu překonají Středozemní moře. Zástupci si většinou nestaví hnízda a vajíčka snášejí do ukrytého důlku na zemi. Podobně jako u vrubozobých jsou snůšky početné, nezřídka samice klade více než 10 vajec. Mnoho hnízd je ale zničeno predátory. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou.

Řád hrabaví zahrnuje mnoho velmi vhodných ptáků pro chov na zahradě i v domácnostech. Od velkého a hlasitého páva před desítky bažantů po drobné křepely a křepelky. Nejvíce zájemců se u nás věnuje chovu exotických bažantů, pocházejících z jihovýchodní Asie. Jedná se obvykle o obdivuhodně vybarvené ptáky, jejich tělo zdobí kovově zbarvené pasáže, chocholky, laloky a další ozdoby. Samice bývají nenápadné, protože při sezení na vejcích by výrazné vybarvení bylo velkou nevýhodou.

Některé druhy bažantů a dalších zástupců řádu jsou monogamní (chováme tedy jen v páru), jiné polygamní a k jednomu samci můžeme přidat až pět samic podle velikosti chovného zařízení. Rozhodně nedáváme spolu více samců v přítomnosti samic. Rvačky nebudou brát konce a mohou skončit zraněním až smrtí jednoho ze soků.

Bažanty, křepelky, jeřábky atd. lze chovat jen v uzavřených voliérách. Ty musí být dostatečně prostorné (ideální je délka alespoň 5 m a šířka 2 m) a alespoň zčásti zarostlé stálezelenými keři a stromy. Pod nimi budou mít ptáci klid a naleznou zde úkryty a budou na větvích hřadovat. Problémem v chovu může být typický projev bažantů při vyplašení – čekají do poslední chvíle a pak se snaží uniknout predátorovi prudkým kolmým vzlétnutí. Ve voliéře ovšem vyplašený bažant narazí do stropu a mlže se zabít. Proto někteří chovatelé pod stropy voliér zavěšují síťovinu, která má ptáky ochránit.

Většina chovaných druhů je velmi otužilá a mohou být drženi celoročně venku. Je ale nezbytné alespoň třetinu voliéry zakrýt ze tří stran a stropu, aby měli ptáci klid, sucho a bezvětří.  Také v zákrytu zavěsíme bidla na hřadování.

Bažanti a jejich příbuzní hnízdí ve voliérách na zemi, samice mívají početné snůšky, ale jen některé jsou samy schopné mládě odchovat. Obvykle dávají chovatelé – u méně běžných druhů je to samozřejmostí – pod slepičku některého menšího plemene kura domácího, nebo častěji líhně.

Potravou bažantů a dalších hrabavých jsou listy, pupeny, květy, bobule a výhonky různých rostlin (především bambusu), obilí, pavouci a různý hmyz, larvy a plži. Ve voliérách se využívají také specielní granulované směsi. Vylíhlá kuřátka krmíme opět buď hotovými směsmi, nebo směsí natvrdo uvařených vajec, tvrdého tvarohu a šrotu. Později najemno nasekaným zeleným krmením, listy salátu, drobným hmyzem.

Nejmenší i do bytu

Jedinečné postavení v celém řádu hrabaví mají křepelky. Křepelka japonská (Coturnix japonica) je někdy považována jen za poddruh křepelky evropské, které se podobá. U nás se chová jednak na vajíčka (malá skvrnitá vajíčka bez cholesterolu prodávají v hypermarketech), jednak jako masné plemeno a nebo jako okrasný pták. Je polygamní, ke kohoutkovi můžeme dát i šest slepiček a dvě takovéto rodinky dovedou zásobit vejci i početnou rodinu. Stačí jim přitom málo – vnitřní voliérka s rozměry asi 1,5 x 1,5 m (raději trochu větší) a potrava tvořená zrním (chovatelé mnohdy používají odpad od papoušků), míchanicí a zeleným krmením. Slepičky obvykle špatně sedí na vejcích, kuřátka vylíhneme v líhních.  

Jen asi 100 – 150 cm dlouhá klec stačí na chov páru nejmenšího kurovitého ptáka – křepelky čínské (Coturnix chinensis). Na dno dáme písek a do koutů položíme travnaté drny, nebo zda položíme budky bez boční stěny a obložíme je slámou nebo rákosem. Krmíme na dně. Pokud se podaří sestavit dobrý pár, samička v drnu nebo úkrytu snese 4 – 8 vajec a vysedí kuřátka. Neuvěřitelně drobná, čmelákům podobná stvoření, která budou chovný pár sledovat na každém kroku. Rodiče jim budou ukazovat nejlepší sousta a chovatel má možnost zblízka sledovat zajímavý vývoj ptačích mláďat. Bohužel, mnohé slepičky ztratily přirozený instinkt a vlastní mladé nejsou schopné vychovat. Někdy je na vině nedostatečný klid v okolí hnízda, častěji však skutečnost, že již řadu generací se i tyto křepelky líhnou v líhních a schopnost vychovat vlastní mláďata se vytrácí.

Při odchovu kuřátek je nutné dolní část klece či voliérky obložit jemnookým pletivem nebo monofilem, protože kuřátka se protáhnou i malým otvorem a mohou se zabít pádem na zem nebo někam zapadnout. Během odchovu také dáváme vodu jen do velice mělkých misek, aby se mláďata nemohla utopit.  

Křepelky krmíme různými drobnými zrninami (proso, řepka, mák, jemný pšeničný a kukuřičný šrot). Z obilí je vhodná pšenice, ale berou obyčejně jen klíčenou. Důležité je veškeré zelené krmení (sekaná pampeliška, kopřiva, ptačinec, okřehek), z ovoce zralá měkčí jablka. Naprostou nezbytností je pravidelně nabízet krmivo živočišného původu – vaječnou míchanici z vajec či prodávanou vaječnou směs, ideální je zajistit občas trochu hmyzu, i když hlavně přes léto si ve venkovní voliérce sami dost naloví.

Křepelky se rády a často popelí (ani v horku se nekoupají v misce s vodou) a do voliérky umístíme misku s jemným pískem. Písečnou lázní se zbavují nečistot a také případných nežádoucích ektoparazitů, vyskytujících se v peří.

Celoročně všem kurovitým předkládáme jako zdroj vápníku drcené vaječné skořápky, případně stravu doplňuje některým minerálně-vitamínovým prostředkem.

Podrobnější informace a kontakty týkající se chovu vrubozobých a hrabavých ptáků najdou zájemci na stránkách Klubu chovatelů bažantů, okrasného vodního ptactva a holoubků.