Aktuálně: 4 599 inzerátů178 091 diskuzních příspěvků17 803 uživatelů

Čeleď Turakovití - stále oblíbenější chovanci

Čeleď Turakovití - stále oblíbenější chovanci
Petr Kovář 02.05.2024, 13:00
201 9 minut čtení

Charakteristika

Turakovití (č. Musophagidae) náleží do řádu kukačkovitých (Cuculiformes), popř. se řadí do samostatného řádu Musophagiformes a všechny druhy se vyskytují v Africe. Jedná se o středně velké stromové ptáky, s delším krkem, dlouhým ocasem a většinou i nápadnou chocholkou. Druhy obývající pralesy a lesy mají výrazně krásné zbarvení, např. u zástupců rodů Tauraco, Musophaga, Corythaeola; druhy otevřených prostor mají méně výrazné barvy s převahou šedé, černé, hnědé a bílé (r. Corythaixoides, Criniferoides a Crinifer). Turakové se v přírodě živí vesměs plody, květy, lusky, semeny, zelenými výhonky či listím a během hnízdní sezóny (v menší míře i mimo ni) také bezobratlými (např. housenkami, můrami, brouky, měkkýši, termity). Většina druhů je monogamních, u rodu Corythaixoides byli pozorování pomocnici z řad mladších ptáků, kteří asistují při odchovu mláďat. Většina druhů staví jednoduché hnízdo z větviček, podobné jako staví holubi, někdy i poměrně vysoko umístěné (ve výšce 1-25 m). Velikost snůšky u savanních druhů je 2-3, lesní druhy snáší jen 2 vejce. Délka inkubační doby může být od 16-18 u turaka Hartlaubova (Tauraco hartlaubi), 24-26 u rodu Musophaga až po 29-31 dní u turaka velkého (Corythaeola cristata); na inkubaci se podílí samec i samice. Mláďata se rodí pokrytá hustým, nejčastěji šedým, černým nebo hnědým prachovým peřím a mají otevřené oči. Rodiče je krmí vyvrhováním potravy, mláďata velice brzy opouštějí hnízdo a čile se kolem něj pohybují, i když ještě neumí létat (kolem stáří 10-18 dnů). Vzletnosti dosahují mezi 4-6 týdny (nejdéle u turaka velkého a nejkratší dobu u turaka Hartlaubova a turaka bělolícího (Tauraco leucotis). Mláďata ale zůstávají na rodičích závislá v příjmu potravy o něco déle, údaje z přírody uvádí běžně týdnů, třeba u turaka velkého až 3 měsíce. Mladí ptáci před dosažením dospělosti mají často tmavější zbarvení s nevýraznými znaky na hlavě. Pohlavní dospělosti dosahují mezi 1-2 rokem.

Turako bělolící Turako bělolící Foto: SCHHAPP

Chov

V našich zemích jsou turaka chováni stále poměrně řídce, i když se jejich počet v soukromých chovech zvyšuje. Turaka rádi létají a jsou velmi aktivní; potřebují tedy dostatek prostoru, nejlépe ve voliéře (aspoň 5x2,5 x 2,5 m (d x š x v), která by měla být i dostatečně vysoká (nehodí se do klece do bytu jako např. papoušci), a členitá (větve i stromy, které poskytují úkryt a stín). V zimě je však nutná buď vnitřní ubikace, nebo zateplení (naše zimy jsou pro ně příliš tuhé). Každý pár by měl být umístěn zvlášť, někdy jsou samci agresivní a agresivita se může vyskytovat i mezi ptáky v jednom páru. Pokud už např. samec samici příliš pronásleduje, pomůže mírné zastřižení primárních letek samci (jen na jednom křídle ale tak, aby byl alespoň částečně letuschopný), což dá druhému partnerovi výhodu. Dostatečně členitá a velká voliéra, kde samice není samci neustále na očích, též výrazně omezí případnou agresivitu. Mohou být ale společně chováni s některými jinými ptáky (např. hrabavými). Pro stavbu hnízda je jim dobré poskytovat hnízdní košíky jako holubům (proutěné nebo drátěné) a kvalitní hnízdní materiál jako jsou tenké větvičky (různé délky a struktury) a sláma; jako základ pro hnízda však mohou sloužit i dřevěné zeleninové bedýnky. Je dobré je umisťovat co nejvýše a mírně zastínit větvemi (vhodná je tuje, která i po uschnutí neopadá). Samice je schopna několika snůšek za rok.

Odchovné zařízení

Odchovné zařízení je stejné jako pro papoušky, či jiné krmivé ptáky. Mláďata se umisťuji do umělohmotných misek, vystlaných papírovými ubrousky a jemnými větvičkami simulujícími hnízdo. Výstelka se vyměňuje nejlépe při každém krmení. Turaka velice rychle rostou, a tak se brzy musí přemístit do větších misek dostatečně vystlaných drobnými větvičkami, což napomáhá jako prevence při rozjíždění nohou a také to mláďata podporuje v jejich průzkumných aktivitách. Misky je lépe z tohoto důvodu v době tepelné soběstačnosti umisťovat do klecí. Jako podklad v misce lze použít také slámu (musí se často měnit), vhodně smotané modřínové větvičky, někdy i drátěnou síťku. Pokud se nedá pozor na vhodný a dostatečně členitý substrát, mláďata mívají problémy s rozjížděním nohou a křivením prstů.

Počáteční teplota je 35 °C a snižuje se o 0,5 °C denně, než se dosáhne pokojové teploty, doporučuje se relativní vlhkost asi 50 %. Pokojová teplota s přídavným bodovým zdrojem tepla (žárovka) dostačuje v období, kdy mláďata začínají prozkoumávat okolí hnízda, tj. mezi 10-18 dnem (podle druhu). Brzká tepelná soběstačnost je zapříčiněná jednak rychlým vývojem a také hustým prachovým opeřením již od prvních dnů.

Turako fialový Turako fialový Foto: SCHHAPP

Krmení

Prvních 12-18 hodin se nedoporučuje podávat žádná potrava, nebo pouze voda ve formě elektrolytu s probiotiky. Od druhého dne se podává speciální směs, která může být namíchaná např. z průmyslové směsi pro odchov papoušků (s nižším obsahem tuku, např. Kaytee Exact Hand Feeding Formula, Nutribird A 21, Pretty Bird 22-10, Orlux HandMix), která zpočátku tvoří 5% obsahu, rozmačkaného banánu (15 %), ovocného jogurtu (5 %) a dolitá teplou (převařenou vodou), aby vznikla přiměřeně vodnatá směs (až 80% vody). Po 3-4 dnech se do směsi přidává větší množství komerční odchovné směsi (10 %) a banánu (až 40%), trochu jogurtu a menší množství vody (50%), aby směs byla víc kašovitá. Již ve stáří kolem týdne se mohou mláděti podávat kousíčky ovoce a navlhčené granule.

Nebo lze použit krmnou kaši tvořenou ze 2/3 průmyslovou směsí pro odchov papoušků a 1/3 dětské ovocné přesnídávky, zpočátku s větším množstvím teplé vody, aby vznikla dostatečně vodnatá kaše (hustota se postupně zvyšuje). Průmyslová směs pro odchov papoušků se dá nahradit ve vodě rozmočenými a pomačkanými granulemi Kaytee Exact Softbill nebo Nutribird T16-v tomto případě je však vhodné přidávat trávicí enzymy a probiotika (např. Orlux Probizyme). Úspěšného odchovu však bylo dosaženo i při použití samostatné průmyslové směsi pro odchov papoušků, ke které se od 3. dne přidávaly rozmočené granule pro plodožravé ptáky a postupně i kousky ovoce.

Turako Fischerův Turako Fischerův Foto: SCHHAPP

Od stáří 1,5-2 týdne se již ponechává v blízkosti mláďat miska s jemně nakrájeným měkkým ovocem a namočenými granulemi posypaná odchovnou směsí, aby mláďata mohla potravu sama uzobávat a ve stáří 4-6 týdnů už jsou schopna mláďata přejít na samostatný příjem stravy dospělých (ovoce a speciální granule pro plodožravé).

Dospělým ptákům se podává směs pokrájeného ovoce i zeleniny (jablka, hrušky, banány, hrozny, švestky, třešně, kompotované nebo rozmražené ovoce (v zimě), meloun, rajčata, strouhaná nebo vařená krájená mrkev, salát, pampeliška, listí různých stromů), strouhaný tvaroh, vařená rýže. Obzvláště tvrdší ovoce by mělo být pokrájené na velmi malé kousky - až 1 x 1 cm, jelikož turaka polykají potravu v celku a pokud mají na výběr, tak tvrdší ovoce nechávají. K měkké směsi se přidávají mírně zvlhčené speciální granule pro plodožravé (tukany, majny, např. Kaytee Exact Softbill, Nutribird T16) s nízkým obsahem železa. V hnízdní sezóně se přidává strouhané natvrdo vařené vejce a směs pro hmyzožravé (např. Orlux Insect Patee nebo Tropical Patee) nebo přímo mouční červi. Mimo hnízdní sezónu postačí živočišná bílkovina v malém množství 3x týdně. Nesmíme zapomenout na podávání multivitamínového přípravku (dobrý je Promotor, kvůli obsahu aminokyselin a nepřítomnosti vitamínu C, ale s vyšším obsahem vitamínu A. Turaka potřebují dostatek čisté vody a můžeme jim poskytnou i misku s vodou na koupání či přímo mlžení.

Turako Fischerův Turako Fischerův Foto: SCHHAPP

Technika krmení

Zpočátku se může použit ke krmení mláďat turaků stříkačka s hadičkou (sondou), která se zavádí do jícnu (turaka nemají vole). Později stačí jen samotná stříkačka, kterou se potrava nabízí do zobáku. Turaka většinou sami žebrají s nataženými krčky, otevřenými zobáky opírající se o křídla a pokud jsou hladoví, mohou být až velmi nedočkaví a rychle chňapnout po stříkačce. Někdy mláďata přestanou žebrat, pokud se nasytí, někdy žebrají pořád, i když už je potrava vidět v jícnu. V tom případě se musí přestat s krmením včas, překrmení může mít za následek vrácení potravy do úst a vdechnutí (je to problém obzvláště v prvním týdnu). Zpočátku se krmí v co nejkratších intervalech (každou hodinu) a malá množství, po 3 dnech v intervalu 2-3 hodiny denně (s krátkou přestávkou v noci (od 23 do 5 hod), ve stáří 1 týdnu co 3 hodiny. Musí se dbát na pečlivou desinfekci a čištění všech krmících nástrojů.

Odchov náhradními rodiči

Jelikož se všechny druhy turak živí přibližně stejnou potravou a krmí mláďata stejným způsobem, lze je podkládat pod náhradní rodiče bez důrazu na určitý druh. Jen je k tomu potřeba, aby i jiný pár ptáků v téže době hnízdil, a pokud se podkládají už vylíhlá mláďata, pár by měl v té době sedět již delší dobu - být rozsezen. Pro omezení možnosti nežádoucího vtištění jiného druhu, je vhodné do hnízda dávat všechna mláďata ze snůšky.

Veterinární problémy

Jako u všech ostatních plodožravých druhů hrozí i u turak HEMOCHROMATÓZA - nemoc z ukládání železa (angl. Iron Storage Disease).

PSEUDOTUBERKULÓZA - původcem je Yersinia pseudotuberculosis. Napadení může mít velice rychlý průběh, kdy dochází k úhynům bez předchozích příznaků, nebo ptáci přestanou přijímat krmivo, hubnou, jsou neteční a obtížně dýchají. U chronických případů lze nasadit antibiotika.

Turako Schalowův Turako Schalowův Foto: SCHHAPP

Podělte se s námi o názor na tento článek →

Podobné články

Může vás také zajímat