Švábi, potemníci a strašilky jako krmný hmyz

Na celém světě existuje přibližně 25 000 druhů švábů, z nichž pouze deset se vyskytuje ve střední Evropě. Pro účely krmení terarijních zvířat jsou v širší míře chovány čtyři druhy švábů. Patří sem šváb argentinský (Blaptica dubia), šváb americký (Periplaneta americana), šváb obecný (Blatta orientalis) a rus domácí (Blatella germanica). Podrobněji se zaměřím na první dva z nich, které jsou nejčastěji chováni.

Šváb argentinský

Jak už napovídá jeho český název, tento druh je původem z Argentiny. Je nejoblíbenějším krmným švábem, a to jak mezi chovateli terarijních zvířat, tak chutná nejvíce i samotným zvířatům. Tento druh je zvlášť oblíbený, protože neleze po skle, což je výhoda pro chovatele. Dospělí jedinci mohou dorůst délky až 4 cm. Samci bývají štíhlejší než samice a mají křídla, která však podle mých zkušeností běžně nevyužívají (ale je možné, že jiní chovatelé mají odlišné zkušenosti). Tento šváb je ovoviviparní, což znamená, že samice uchovávají ootéku v těle až do okamžiku líhnutí nymf, které měří kolem 3 až 4 mm. Ideálním prostředím pro jejich chov jsou celoskleněná akvária různých velikostí. Na dno lze umístit vrstvu rašeliny o tloušťce 1 až 5 cm, ale není to nutné, někteří chovatelé preferují čisté dno. Jako úkryty mohou sloužit zmačkané noviny, kůra, ale také proložky od vajec, které lze položit jak horizontálně, tak vertikálně. Teplotní nároky jsou vyšší, ideální teplota pro jejich chov se pohybuje mezi 25 a 30 °C. Pokud jde o potravu, vhodné jsou otruby, různé šroty, suchý chléb, piškoty nebo speciální krmiva pro šváby, která obsahují potřebné vitamíny a minerály. Pokud švábům nelze zajistit dostatečné množství ovoce a zeleniny, je nezbytné v chovné nádobě umístit napáječku, a také misku s vlhkým molitanem.

Šváb americký

I když nese název "americký", tento šváb pochází původně ze severní Afriky. Patří mezi nejčastěji chované druhy švábů, přestože terarijní zvířata ho nemají příliš v oblibě kvůli jeho zápachu. Po nějaké době si však na něj mnozí zvyknou. Tento šváb je známý tím, že dokáže lézt po skle, což znamená, že je třeba ho chovat v dobře uzavřených teráriích. Obě pohlaví jsou okřídlená a jsou velmi rychlí běžci, což může být problém, pokud není chovné zařízení dobře zabezpečené. I při nejlepší snaze se totiž občas nějaký jedinec dostane ven. Dospělí švábi mohou dosáhnout velikosti až 4,5 cm. Co se týče stravování, jejich nároky jsou podobné těm, které má šváb argentinský. Chovné nádrže musí být velmi pečlivě uzavřeny, protože tento šváb je schopen protáhnout se malými škvírami, zvláště pak malé nymfy. Samice tohoto druhu během svého života snesou až 50 ooték, každá obsahuje 16 vajíček, a vývoj trvá v závislosti na teplotě od 4 do 17 měsíců. Tento šváb se může dožít až 4 let.

Potemník moučný

Larvy moučných červů patří mezi nejžádanější a nejběžněji používané živé krmivo. Chov těchto brouků se může provádět dvěma způsoby.

Chov společný

Pokud máte pouze několik malých ještěrů, pavouků, štírů nebo jiných drobných zvířat, tento způsob chovu je pro vás ideální. Je to nejjednodušší metoda, jak zajistit živou potravu. Pro tento účel můžete použít jakýkoli typ nádoby – plastovou, dřevěnou nebo skleněnou. Pokud nádoba má hladké stěny, není nutné ji zakrývat víkem, protože brouci nelétají. Do nádoby se vkládá vrstva krmné směsi pro moučné červy o tloušťce 5–10 cm. Tuto směs lze nahradit jinými sypkými potravinami, jako jsou otruby, mouka, strouhanka nebo různé šroty. Plocha pro jednoho brouka by měla být přibližně 20 cm², případně i o něco méně. Larvy a brouky přikrmujeme ovocem a zeleninou. Tento způsob chovu je výhodný, protože stačí pokojová teplota. Celý vývojový cyklus od vajíčka po dospělého brouka trvá přibližně 6 měsíců, ale již po 1 až 2 měsících můžete sklízet dostatečně velké larvy pro krmení.

Chov profesionální

Tento způsob je výrazně náročnější a doporučuje se pouze pro chovatele, kteří mají k dispozici dostatek času. Brouci se chovají ve velkých nádržích, které pojmou 5 000 až 10 000 kusů, a jejich dno je vyplněné vlnitým papírem nebo proložkami od vajec. Nádoba je vybavena sítem, které umožňuje, aby vajíčka kladli brouci přímo do krmné směsi. Tuto směs je potřeba měnit 1 až 2krát týdně. Vajíčka se inkubují 12 až 14 dní. Po této době začnou larvy přijímat potravu, která je ovocem a zeleninou. Za přibližně 2 až 3 měsíce dosáhnou larvy dostatečné velikosti pro krmení.

Pro úspěšný chov je nezbytné udržovat vyšší teplotu v rozmezí 25 až 28 °C a nižší vlhkost, aby se minimalizovalo riziko výskytu roztočů. Larvám i broukům je potřeba zajistit dostatečné množství vlhkého krmiva.

Nevýhodou tohoto způsobu je vysoká pracnost, která spočívá v neustálém třídění kukel od larev a brouků od kukel.

Shodné nároky na chov má třeba i potemník drobný (Alphitophagus bifasciatus). Jeho výhodou je však rychlý vývoj, který při teplotě 27 °C trvá pouze 6 až 7 týdnů. Larvy tohoto druhu dosahují velikosti 1,2 až 1,5 cm, zatímco kukly a brouci jsou menší, měří kolem 0,5 až 0,6 cm.

Strašilky

Strašilky jsou u českých chovatelů rozšířeny nejen druhově, ale i početně, avšak většinou jsou chovány pouze jako terarijní zvířata a nikoli jako plnohodnotné krmivo.

Charakteristika

Strašilky jsou vynikající potravou pro stromové ještěry a žáby, například chameleony, bazilišky a některé druhy žab, jako je Listovice nádherná (Agelychnis callidryas). Osobně mám velmi dobré zkušenosti s jejich krmením u chameleonů jemenských (Chameleo calyptratus). Tyto strašilky mohou být zavěšeny na pozadí z břečťanu, který je zároveň živí. Někdy tam mohou viset i několik dní, než si jich chameleoni všimnou.

Mezi nejčastěji chované druhy strašilek patří pakobylka indická (Dixippus morosus), pakobylka okřídlená (Sipyloidea sipylus) a pakobylka madagaskarská (Clitumnus extradentatus).

Chov

Pro chov strašilek je vhodná pokojová teplota, ale ideální teplotní rozmezí je od 25 do 30 °C, záleží na konkrétním druhu. Rosíme je 2 až 6krát týdně.

Strašilky by měly být chovány v dobře větraných insektáriích s minimálními rozměry 20 x 20 x 30 cm. V nádrži by měla být alespoň jedna větvička, po které se strašilky mohou šplhat. Tato větvička může zároveň sloužit jako potrava. Vhodné rostliny jsou například břečťan, maliník, jahodník nebo růže. Nejvíce však strašilky přijímají ostružiník, který je dostupný po celý rok, stejně jako břečťan.

Co se týče rozmnožování, většina strašilek se rozmnožuje parthenogeneticky, což znamená bez potřeby oplození. Samci jsou velmi vzácní, jejich poměr k samicím bývá 1:1000. Samice mohou za svůj život snést až 1000 vajíček. V závislosti na teplotě se nymfy vylíhnou za 2 až 9 měsíců. Strašilky se dožívají 1 až 2 let.

Opatrná manipulace

Při manipulaci s dospělými strašilkami a staršími nymfami můžeme používat ruce, ale u mladších vývojových stádií je nutné použít jemnou entomologickou pinzetu. Při nešetrné manipulaci může strašilka přijít o nohu, a to buď v důsledku zranění nebo tím, že si nohu sama ukousne z důvodu hladu nebo nevhodné potravy. Manipulujeme s nimi pouze tehdy, když je to nezbytné. Při výměně krmiva není dobré je přemísťovat na novou potravu. Místo toho je lepší přidat novou větvičku tak, aby se dotýkala staré nebo zvadlé rostliny, a strašilky si na ni samy přelezou. U nymf není ztráta končetiny problém, protože při dalším svleku doroste, ale u dospělých strašilek už je noha nenávratně ztracena.

Jednou z nevýhod krmení strašilkami je jejich ochranné chování, kdy se nově umístěné strašilky nebo vyrušení jedinci mohou stát málo pohyblivými a neaktivními. Tento fakt je ale vždycky prozrazen, protože po čase začne strašilka hledat potravu. Další nevýhodou je jejich velikost, proto se většinou krmí mladými nymfami, které jsou pro zvířata přijatelnější. Je vhodné nabízet strašilky ke krmení po svleku, ale není to nezbytné.