Jak výživa ovlivňuje nutriční hodnotu potemníka moučného

Na první pohled mohou dvě larvy potemníka moučného (Tenebrio molitor), běžně označované jako mouční červi, vypadat prakticky totožně. Jedna však může obsahovat více tuku, jiná může mít odlišné zastoupení mastných kyselin a rozdíly se mohou objevit také v obsahu dalších živin. Velkou roli totiž hraje to, čím byly larvy během svého vývoje krmeny.

Právě to dělá z potemníka moučného zajímavý organismus z hlediska výživy zvířat. Krmivo totiž nemusíme vnímat pouze jako prostředek k tomu, aby larvy rychle vyrostly. Do určité míry jím můžeme ovlivňovat také to, jaké budou mít výsledné složení.

A tady se dostáváme k otázce, která dnes zajímá nejen chovatele, ale také vědce a výrobce krmiv. Mohli bychom jednou produkovat hmyz s nutričním složením přizpůsobeným tomu, pro jaké zvíře nebo účel je určen?

Záleží na tom, co larva dostane k jídlu

V domácích chovech se mouční červi nejčastěji setkávají s pšeničnými otrubami nebo jinými obilnými produkty. Potemník však dokáže využívat mnohem širší spektrum surovin.

Výzkumníci proto zkoušejí například vedlejší produkty vznikající při zpracování obilovin, ovoce, zeleniny, oliv nebo při výrobě piva. Smyslem není pouze hledat surovinu, na které larvy přežijí. Důležité je, jak rychle na ní rostou, kolik krmiva potřebují, jaká je jejich životaschopnost a nakonec také to, jaké mají nutriční složení. A právě zde se ukazuje zajímavá schopnost potemníka. Některé suroviny s poměrně nízkou hodnotou pro přímé využití dokáže přeměnit na vlastní tělesnou hmotu bohatou na bílkoviny a tuk. Z vedlejšího produktu potravinářské výroby tak může vzniknout surovina využitelná ve výživě zvířat nebo člověka.

Není to ale tak jednoduché, že bychom larvám mohli předložit jakýkoliv potravinářský odpad. Krmivo musí splňovat jejich nutriční požadavky a zároveň musí být bezpečné. Výzkumy navíc ukazují, že některé jednostranné vedlejší suroviny, například pivovarské mláto, pokrutiny po lisování oleje nebo zbytky vznikající při zpracování ovoce a zeleniny, nemusí samy o sobě zajistit optimální růst larev. V praxi je proto často vhodnější kombinovat je s dalšími složkami tak, aby výsledný substrát poskytoval vyváženější zdroj živin.

Co sní larva, to se může projevit v jejím složení

Jedním z nejzajímavějších zjištění je, že změnou výživy můžeme ovlivnit výsledné složení larev. Neznamená to ovšem, že pokud do krmiva přidáme dvakrát více bílkovin, bude jich larva obsahovat také dvakrát více. Organismus larvy přijaté živiny zpracovává. Část využije pro růst, část jako zdroj energie a část může ukládat do zásob. Výsledné složení těla je proto výsledkem celého metabolismu, nikoliv pouhou kopií toho, co měly larvy jako krmný substrát. Dobře je to vidět právě u bílkovin. Jejich obsah v larvách bývá poměrně vysoký i při použití různých substrátů a v některých experimentech se mění méně než například obsah tuku. To znamená, že snaha jednoduše „nacpat“ do substrátu co nejvíce bílkovin nemusí přinést očekávaný výsledek.

Pro chovatele je důležitější hledat takové složení krmiva, na kterém larvy dobře rostou a zároveň efektivně využívají přijaté živiny.

Ještě zajímavější je tuk

Výrazněji lze prostřednictvím výživy ovlivnit množství tuku a zastoupení jednotlivých mastných kyselin. V tuku larev běžně nacházíme například kyselinu olejovou a linolovou. Jejich zastoupení však nemusí být u všech moučných červů stejné. Experimenty s různými krmnými substráty ukazují, že složení potravy může výsledné zastoupení mastných kyselin v larvách změnit. Pěkným příkladem jsou pokusy s vedlejšími produkty zpracování oliv. Jejich zařazení do substrátu dokázalo ovlivnit zastoupení kyseliny olejové v těle larev. Podobně byly při použití různých substrátů zaznamenány změny v zastoupení dalších mastných kyselin. Ani zde ale larva pouze nekopíruje to, co snědla. Její organismus dokáže mastné kyseliny metabolicky upravovat, takže výsledný tuk je kombinací přijaté potravy a vlastního metabolismu.

Právě možnost alespoň částečně měnit složení tuku je z hlediska budoucího využití velmi zajímavá. Teoreticky totiž umožňuje produkovat larvy s nutričním profilem lépe odpovídajícím tomu, k čemu mají být následně využity.

Z odpadu hodnotné krmivo?

Velká pozornost se dnes věnuje možnosti využívat při produkci hmyzu vedlejší suroviny zemědělské a potravinářské výroby. Může jít například o pivovarské mláto nebo některé zbytky vznikající při zpracování rostlinných surovin. To je důležité z jednoho prostého důvodu. Pokud bychom hmyz krmili surovinami, které lze bez problémů přímo využít jako kvalitní krmivo pro hospodářská zvířata, část jeho výhody se ztrácí. Mnohem zajímavější je možnost využít suroviny, které mají omezenější další využití, a prostřednictvím larev z nich získat nutričně hodnotnou biomasu. Tomuto principu se někdy říká upcycling. Nejde tedy pouze o likvidaci vedlejšího produktu, ale o jeho přeměnu na produkt s vyšší hodnotou. Ani tady však neplatí, že lze moučné červy krmit čímkoliv. Vedlejší surovina musí být bezpečná, vhodná svým složením a musí umožňovat dobrý růst larev. Některé fungují samostatně špatně a lepších výsledků lze dosáhnout až jejich kombinací s dalšími složkami.

Mohou jednou konkurovat sóje?

Právě tady začíná být produkce hmyzu zajímavá i v širších souvislostech. Sója je dnes jedním z nejdůležitějších zdrojů bílkovin používaných ve výživě hospodářských zvířat. Evropské země jsou však u vysokoproteinových krmiv do značné míry závislé na dovozu. Produkce sóji může být navíc v některých oblastech spojena s vysokými nároky na půdu a se změnami jejího využití. Hmyz proto představuje jednu z možností, jak spektrum dostupných zdrojů bílkovin rozšířit. Výhodou je produkce na malé ploše, možnost chovu ve více úrovních nad sebou a schopnost využívat některé vedlejší suroviny.

Bylo by ale předčasné tvrdit, že mouční červi jednoduše nahradí sóju. Intenzivní chov hmyzu má vlastní náklady a jedním z nejvýznamnějších je energie. Larvy potřebují vhodnou teplotu a energii vyžaduje také následné zpracování a sušení. Pokud je celý systém energeticky náročný, může se část očekávaných environmentálních výhod ztratit.
Budoucnost proto pravděpodobně nespočívá v prostém nahrazení jedné suroviny druhou. Zajímavější je hledat situace, ve kterých dokáže hmyz využít své specifické přednosti.

Krmivo, které můžeme do určité míry „navrhnout“

A právě tady se vracíme k tomu, čím jsme začali. Moučný červ není surovina s jedním přesně daným složením. Pokud dokážeme dobře nastavit jeho výživu, můžeme současně ovlivnit rychlost růstu, množství získané biomasy i některé vlastnosti výsledných larev. Výzkum tak postupně směřuje od jednoduché otázky „na čem mouční červi vyrostou“ k mnohem zajímavější otázce „na čem je máme chovat, abychom získali právě takové larvy, jaké potřebujeme“.

To může být do budoucna jedna z největších předností krmného hmyzu. Nejde pouze o nový zdroj bílkovin, ale o organismus, jehož výsledné vlastnosti můžeme prostřednictvím podmínek chovu a výživy do určité míry ovlivňovat.

Potemník moučný proto pravděpodobně nebude univerzální náhradou tradičních krmných surovin. Může se ale stát jejich zajímavým doplněním, zejména tam, kde se podaří spojit efektivní chov, využití vhodných vedlejších surovin a cílenou produkci larev s požadovaným nutričním složením.