Výstava exotického ptactva v Pražské botanické zahradě

My starší dávno jsme si zvykli na skutečnost, že na tom našem světě všechno souvisí se vším, některé záležitosti ani ne tak dlouho, přesto se staly tradicí. Jednou z těchto tradic stala se i pravidelná výstava exotického ptactva v pražské botanické zahradě University Karlovy. Nutno podotknout, že Praha má v současnosti botanické zahrady dvě. Ta, která patří pod správu University Karlovy, leží v samém centru města, v krásném, stinném parku, v denním čase volně přístupném. Z těchto obou botanických zahrad je potom tou starší. V moderní době to zase není až tolik ideální místo, protože v jejím okolí jen tak s autem nezaparkujete. Hned u vchodu jsou sice příhodně zastávky tramvají, jen jednu zastávku vzdálené od stanice metra, jsou ovšem i lidé, kteří by dali přednost vystoupení z vlastního auta co nejblíže od vchodu. Já taky. Ostatně na tomhle principu fungují všechny ty hypermarkety, kde obvykle nakupujeme. A právě ve sklenících této universitní botanické zahrady, koná se pravidelně v druhé polovině srpna, propagační výstava exotického ptactva. V letošním roce od 15.8. až do 31.8.2025, otevřeno je od deseti dopoledne, do 18-ti hodin v podvečer.

Ta tradice těchto výstav, právě v těchto místech, je docela obdivuhodná. V letošním roce se tady pořádá právě 86. tato výstava, ale její tradice je ještě o něco delší. To proto, že i do takovéto nevinně vypadající záležitosti se otiskly naše dějiny. Během německé okupace, kdy byly zakázány české spolky, mezi nimi i pražský KPEP, neboli Klub pěstitelů exotického ptactva, nebyl nikdo, kdo by tu výstavu pořádal. Paradoxní přitom je, že při založení tohoto spolku začátkem třicátých let minulého století, stáli jen čtyři lidé, z toho byli dva pražští Němci, po válce odsunutí. Potom zase byl KPEP v padesátých létech úředně zrušen a chovatelé se museli povinně sdružovat v jednotné chovatelské organizaci. Ovšem jedna ze základních organizací tohoto povinného svazu se považovala za potomka KPEP a pořádat tyto výstavy bylo pro ni tak samozřejmostí. Na oplátku ve výboru této základní organizace zasedalo mnoho vysokých hodnostářů policie a jim podobných státních složek, což ukázalo se mnohdy jako vysoce přínosné. Málokdo třeba si vůbec uvědomuje, že například i kandidátku do výboru základní organizace Svazu chovatelů drobného hospodářského zvířectva musel schvalovat okresní výbor KSČ. No a pravidelným členem výboru základní organizace, která se považovala za potomka KPEP, býval i jeden major policie, duší však čistokrevný ptáčník. Ačkoliv chodil zásadně v civilu, s návrhem kandidátky do nového výboru chodil na obvodní výbor KSČ Praha 8 samozřejmě v uniformě. Tady mně to soudruhu podepiš, já strašně pospíchám. I proto neoficiální KPEP mohl nadále pořádat tyto tradiční výstavy.

Chov ptactva měl v zemích koruny české od nepaměti silné kořeny, ačkoliv nějak hlouběji to historicky zaznamenáno není. Jen sem tam nějaké střípky. Třeba císař Rudolf II. zakázal v Praze chov pávů. Tito spíše okrasní ptáci, ačkoliv současně jsou i vysoce jedlí, mají jednu nepříjemnou vlastnost. Obvykle za ranního rozbřesku jsou samci více než hlasití. Prostě hrozně řvou. Rudolf II. pak umřel v Praze v roce 1612, a když to vezmete kolem a kolem, musela ta doba být docela příjemná, když lidé nevěděli roupama co dřív, než držet si doma pávy. No, přišly i doby méně příznivé, kdy lidé chovali hojně králíky a slepice, v Praze i na balkonech, čistě na jídlo. Koncem devatenáctého století byla doba asi zase docela příjemná a chov ptáků vzkvétal. Okolo roku 1880 se dokonce v Praze konaly celkem čtyři výstavy exotického ptactva, jakýsi vzor následujících výstav v botanické zahradě. Potom sice aktivita spolku uvadla z prostého důvodu, hlavní postavě činnosti té doby došly peníze. Jak prosté. Neznamenalo to sice, že by v té době lidé snad přestali chovat v klecích ptáky, právě naopak. Ale přeci jenom, chov ptáků a spolková činnost jejich chovatelů, ačkoliv jde jaksi o spojité nádoby, není jedno a totéž. Mohou být časová období, kdy člověk stejného zaměření jeden druhého ani nepotřebuje, oproti časům, kdy se bez společného snažení neobejde. Není to zase až tak dávno, kdy chovatelé museli být tak zvaně organizovaní, členy organizace, spolku, prostě proto, aby vůbec sehnali pro svoje svěřence základní krmení. To totiž běžně na pultě obchodů vůbec nebylo. Ani pro základní organizaci ČSCHDZ nebylo nijak snadné sehnat pro své členy v systému válečného, přídělového systému, který u nás panoval do roku 1989, základní krmení pro exotické ptactvo, což je především proso. Být členem, znamenalo tak především, dostat se k prosu. Proto také na členských schůzích ČSCHDHZ, základní organizace Praha 2 – Vinohrady, bývalo přítomno až přes tři sta členů a na schůze musel se najímat nějaký velký sál. I v této době musel se docela pochopitelně nájem sálu zaplatit, na to vám nikdo nedal ani korunu, ačkoliv cena nájmu té doby nebyla s cenou nájmu doby současné vůbec srovnatelná. Doba se změnila, krmení pro svoje svěřence seženete v nejvyšší kvalitě bez námahy, dokonce vám jej přivezou až domů, anebo na nejbližší burzu podle předchozí domluvy. Komunikovat chovatelé mohou mezi sebou přes internet, anebo whats up, začíná se používat výraz   přes vocas, což docela se mi líbí, tak proč být vlastně organizován? Jelikož člověk je ve své podstatě živočich, který se vyvinul v nějakém kolektivu, ať již v tlupě nebo stádu, je mu existence nějaké skupiny blízká. V současnosti tak zůstává zjevným důkazem existence různých organizací chovatelů exotického ptactva hlavně pořádání výstav. V současnosti známe dva typy takových výstav. Současná výstava v botanické zahradě je popisována jako propagační, je především důkazem existence spolku, i když spolek vyvíjí svou činnost i v mnoha dalších směrech. Potom známe výstavy soutěžní, na kterých jsou ptáci posuzováni podle předem daných zásad, které pak vypadají jinak. Na výstavy tohoto typu je ještě čas, takové se pořádají vždy až později. Na takových hodnotí se výsledky chovu, které však s koncem léta teprve dospívají. 

Tato pražská výstava v BZUK (tato zkratka se již nějak vžila) byla v těchto místech pořádána poprvé v roce 1932 a potom již vždy, kdy to šlo. Otevírá tak každoročně sezonu výstav exotického ptactva a připomíná nám blížící se konec léta. Na první pohled je každoroční termín konání výstavy ve sklenících málo pochopitelný, leč, jak již bylo řečeno, všechno souvisí se vším. Jen v tomto termínu je v části skleníků volno. Výstava se koná jen v části skleníků, kde jsou umístěny sbírky rostlin subtropického pásma. Rostliny jsou s příchodem příhodného počasí přestěhovány pod volnou oblohu, jsou tak zvaně letněny, skleníky jsou až do podzimu volné. Kdosi si této skutečnosti, téměř pře sto léty příhodně všimnul, a tehdejší inspektor zahrady, pan Hendrych, byl myšlence pořádání výstav rovněž nakloněn. To vedlo posléze k tomu, že nejprve byl mezi chovateli nazýván táta Hendrych, dodnes je potom veden jako čestný člen KPEP. I když Praha je dnes velkým městem, zůstává skutečností, že dodnes nemá multifunkční výstavní prostory na příhodném místě, kde by se dala uspořádat výstava podobná té, která právě probíhá v BZUK.

Letošní výstava, která právě začala a koná se až do konce srpna, je podle katalogu, který mně byl promptně doručen, více než zajímavá. Venku sice panují letní vedra a představa myšlenky návštěvy skleníků v takovém počasí může se zdát někomu jako bláznivá, leč doba pokročila a opak je pravdou. Zahrada sama je stinná, a uvnitř skleníků je příjemněji jak venku. To proto, že uvnitř běží klimatizace, která chladí a mají i jakési zařízení, které dělá tropickou mlhu. Takže vlastně rekreace.

V příjemném prostředí tak můžete shlédnout na jednom místě takový průřez stavu našeho chovatelství exotického ptactva. Co kde vlastně asi chovatelé ve svých chovech vlastní. Ne sice nějaký naprosto přesný stav, protože ne každý chovatel je ochoten zapůjčit svoje chovance na tuto výstavu, na druhou stranu můžete na jednom místě vidět více exotických ptáků než v nějaké zoologické zahradě. Sbírky exotických ptáků našich zoologických zahrad nebývají nijak rozsáhlé. Pořadatelé výstavy dbají na to, aby se na výstavě představily i druhy ptáků, které vytváří v chovech i samostatné discipliny, jako jsou třeba barevní kanáři, postavoví kanáři, výstavní andulky, barevné andulky, papoušci, drobní exotičtí ptáci, aby výstava představovala také jakýsi průřez možností, co lze vlastně chovat. A samozřejmě existuje na výstavě i prodej ptáků.

Poslední celá řada výstav byla vždy zaměřena i tematicky. Vzpomínám třeba na jednu z nich, která představovala co nejvíc druhů ptáků pocházejících z Austrálie. Od papoušků, přes drobné astrildovité ptáky, až po ptáky řazené do dalších systematických skupin. A nejen to, aby dojem návštěvníků byl co nejlepší, k výzdobě klecí a voliér byly použity jen rostliny původem právě z Austrálie, což nebyl v botanické zahradě žádný problém. Vypadalo to tenkrát docela dobře.                                  

I ta letošní výstava je tematicky zaměřená, když nese svůj podnázev Hledám dům holubí. Holubovití jsou zvláštní skupinou ptáků, která se oproti dalším druhům ptáků vyznačuje svými typickými znaky. I laik by měl na dálku umět říci, pozoruje nějakého ptáka, to je nějaký holub. Většina druhů ptáků, které řadíme mezi holubovité, jsou pro nás ptáci exotičtí. Jsou mezi nimi i takové druhy, které se živí třeba jen tropickým ovocem, říkáme jim holubi plodožraví. V chovech exotických ptáků se, kromě několika málo druhů malých holoubků, či hrdliček, více druhů ani nevyskytuje. Na letošní výstavě se podařilo sestavit pozoruhodnou kolekci různých druhů holubovitých, kterou vlastně ani nikde jinde neuvidíte. Takhle pěkně pohromadě jsem je ani já nikde jinde neviděl. To je přeci příležitost! Naši chovatelé asi hledají další možnosti, jak si přiblížit exotiku s pomocí něčeho nového, když i ti papoušci se stávají až příliš domácími zvířaty. Takže exotičtí holoubci. Vždyť oni to jsou vesměs příjemní ptáci.