Obezita a pohybový aparát jezevčíka: Jak kila navíc ovlivňují zdraví páteře?

Jezevčík je plemeno, které si získává pozornost na první pohled svým charakteristickým vzhledem – dlouhým trupem a krátkými končetinami. Tento typ tělesné stavby se označuje jako chondrodystrofický fenotyp. „Chondrodystrofie“ znamená, že růst chrupavek, a tedy i kostí v končetinách, je geneticky omezený, zatímco trup zůstává dlouhý. Tato tělesná konstituce byla původně výhodná pro práci v norách, protože umožňovala snadný pohyb v úzkých prostorách. Dnes se však život jezevčíka výrazně změnil.

Moderní způsob chovu jezevčíků se výrazně liší od historického využití tohoto plemene. Z pracovního psa s vysokými energetickými nároky se stal převážně rodinný společník s minimální fyzickou zátěží. Jeho denní výdej energie je tak výrazně nižší než v době, kdy plemeno pracovalo v honitbách. Současně mnoho majitelů podává psům větší množství potravy, než odpovídá jejich skutečné denní potřebě, často ve formě pamlsků pod heslem „na přilepšenou“. Jde tedy o nesoulad mezi energetickým příjmem a energetickým výdejem, který vede k postupnému vzniku nadváhy a obezity. U jezevčíka, jehož anatomie je již sama o sobě riziková, má tento nesoulad významný dopad na celý pohybový aparát, zejména na páteř.

Proč je jezevčík tak náchylný k problémům s páteří?

Páteř jezevčíka je tvořena dlouhým řetězcem obratlů a meziobratlových plotének. Meziobratlová ploténka (intervertebrální disk) je struktura složená ze dvou částí:

• nucleus pulposus – měkké, želatinovité jádro, které tlumí nárazy
• annulus fibrosus – pevný prstenec z vláknité chrupavky, který drží jádro uvnitř

U chondrodystrofických plemen dochází k časné degeneraci nucleus pulposus, které ztrácí pružnost a postupně se mění z gelovité látky na tužší, chrupavčitou hmotu. Tomu se říká chondroidní metaplazie – tedy přeměna pružné tkáně na chrupavku. Tato degenerace výrazně zvyšuje riziko, že se ploténka vychýlí ze svého místa nebo dokonce praskne. Tento stav je znám jako intervertebrální disková choroba (IVDD).

Jezevčík je plemeno, u kterého se IVDD objevuje s nejvyšší frekvencí ze všech psů — a právě obezita toto riziko mnohonásobně zvyšuje.

Jak obezita mechanicky zatěžuje páteř

Každé kilo navíc působí na páteř jako dodatečný tlak. U psa s normální stavbou těla je tato zátěž rozložena rovnoměrně, ale u jezevčíka je páteř dlouhá a končetiny krátké — tedy schopnost tlumit nárazy je omezená. Tím pádem při vyšší hmotnosti psa se zvyšuje i axiální tlak, což je síla, která působí přímo po ose páteře, tedy směrem shora dolů při stání nebo pohybu. Zvýšený axiální tlak:

• urychluje degeneraci meziobratlových plotének,
• zvyšuje riziko jejich protruse (vyklenutí) nebo extruse (prasknutí),
• způsobuje bolestivost a omezenou pohyblivost.

Nadváha navíc mění polohu těžiště psa. U štíhlého jezevčíka se těžiště nachází přibližně v kaudální části hrudníku, tedy mírně za lokty, zatímco u obézního jedince se vlivem nahromaděného tuku posouvá níže k zemi a více dozadu směrem k bederní oblasti, která pak nese větší část zátěže. Co se týká váhy, tak u standardního jezevčíka činí ideální hmotnost u fen do 9 kg, zatímco u psů do 9,5 kg. U trpasličího typu je doporučená hmotnost 4–5 kg a u králičího maximálně 3,5 kg.

Vliv obezity na svalový aparát a stabilitu páteře

Páteř není stabilizována pouze kostmi, ale také svaly. Ty nejdůležitější jsou hluboké břišní svaly, zejména musculus transversus abdominis a svaly podél páteře — tzv. paravertebrální svaly.

U obézních psů dochází k oslabení těchto svalů. Jednak proto, že mají menší fyzickou aktivitu, a jednak proto, že tuková tkáň zabírá místo, kde by měl být funkční sval. Oslabení stabilizačního systému znamená, že ploténky a obratle jsou méně chráněny před nárazy a rotacemi.

Obezita také zhoršuje propriocepci — tedy schopnost těla vnímat vlastní polohu v prostoru. Pes s horší propriocepcí se pohybuje méně jistě, má horší koordinaci a snadněji uklouzne nebo špatně doskočí. To opět zvyšuje riziko akutních poranění páteře.

Proč i malé úrazy způsobují u obézních jezevčíků velké problémy

Obézní jezevčík má často potíže při běžných pohybových situacích. Skok z gauče, vyběhnutí schodů, uklouznutí na podlaze — to vše může vést k akutnímu vyhřeznutí ploténky. Pokud k tomu připočteme degeneraci plotének a zvýšenou hmotnost, je riziko výrazně vyšší než u psa v optimální kondici. Proto je u jezevčíka obezita opravdu nebezpečná: může zcela zásadně zkrátit délku i kvalitu života.

Zaměňování jezevčíka v kondici za „vyhublého“

V populaci je dnes běžnější obézní nebo alespoň nadváhou zatížený pes. Proto skutečně ideální kondice často působí nezvykle. Sama se s tím setkávám při procházkách se svým jezevčíkem, kdy často slýchávám poznámky typu, že je „příliš hubená“ a že by „potřebovala přikrmovat“. Přitom je v naprosto správné tělesné kondici — má hmatná žebra, viditelný pas a dobrou břišní linii. Problém je pouze v tom, že lidé už zapomněli, jak má zdravý pes vypadat.

U jezevčíků je řada rizikových faktorů pro IVDD geneticky daná — například chondrodystrofie nebo vznikající degenerace plotének. O to významnější je kontrola faktorů, které ovlivnit lze, a tělesná hmotnost je ze všech nejdůležitější. Udržení optimální hmotnosti, pravidelný pohyb, omezení pamlsků a prevence skákání z výšek jsou zásadní kroky k tomu, aby jezevčík prožil dlouhý a kvalitní život bez bolestí a neurologických komplikací.