Příspěvky uživatele

Že to tak mají všichni a zdánlivě nikomu se nic nestane je prostě statistika. Ono se to občas někde stane no, a pak mají smůlu. U stád dobytka je to běžné - stačí si zadat do Googlu a tam máte statistiku, že ročně na úder blesku zdechne 100 000 krav (jestli v USA nebo kdo, to si tam vyhledejte, konkrétní číslo není tak důležité).

Prostě to riziko tu je a každý, kdo má koně 24/7 a obzvlášť ti, co je mají na holých vyvýšených loukách, s tím musí počítat, a příběhy typu “se mi to nestalo, tak jsem neprůstřelná” jsou prostě mimo.

Za mě je pořád větším nebezpečím mít koně například za nedostačující ohradou u silnice nebo u vlakové trati (jo jo, taky znám kobyly sražené vlakem) a to taky řada lidí praktikuje a tvrdí, že je vše ok.

Mám dva koně, ani jeden se neleká, můžu s nimi jezdit v provozu, přes mosty, brodit se vodou, procházet kolem vlajících plachet,  přes železniční přejezdy. Proč? Mám to v hlavě srovnané a koně nestresuji, může mi věřit, že ho dovedu jen do bezpečného místa. (samozřejmě na bubáky se koukají a když jim najednou za prdelí vyběhne čokl, tak sebou cuknou, stejně jako já, ale to snad nepočítáte? to je normální)

Dřív jsem se děsila každé krávy za plotem už na půl kilometru daleko (co asi udělá, co když vyběhne, co udělá kůň) a veškeré problémy jsem si způsobovala sama. Kůň cítí, jak rychle dýcháte, jak vám tluče srdce, fakt vám čte v tomto smyslu myšlenky. Takže vaším úkolem je nechat ho přečíst tu myšlenku, že tam úplně normálně projde, aniž byste ho u toho držela za hubu, tiskla koleny a stresovala vlastním stresem. 

Navíc koně, kteří mají dlouhodobě přehnané úlekové reakce mají nějaký problém: nesedící sedlo, fyzicky nezvládají vaše požadavky, jsou překrmení jádrem nebo mají na zádech někoho, kdo jim nevěnoval desítky a stovky hodin ze země a na procházkách, protože ve skutečnosti chce celou dobu radši jezdit na motorce - tam prostě člověk sedne a jede, s koněm tohle nemáte a proto to děláme a baví nás to. 

Jsem to jenom já? Začínám si myslet, že ano a že je nejvyšší čas svět kolem koní opustit, koupit si pozemek a poníka jako společníka pro svého koně a prostě si to dělat sama, jak chci, bez nutnosti s nikým dalším od koní interagovat.

Třeba jsem ten problém já - ano, možné to je. Ale faktem je, že v oblasti práce i nekoňských kamarádů tyhle negativní zkušenosti nemám. 

Kde začít? Třeba už před 30 lety, kdy jsem jako malá holka jezdila u soukromnice, všechno fungovalo, rodiče jí poctivě platili, brala mě s sebou ven, takto to trvalo několik let … až se jednoho krásné dne prostě přestala ozývat, přestala brát telefon, nechala se před mámou zapírat radši než aby jasně řekla: Sorry jako, už vám dítě vozit nebudu. 30-letá ženská s chováním malého dítěte. Tehdy jsem to fakt obrečela, protože jsem nechápala proč, ale teď už to chápu. 80% lidí od koní jsou jako malí fracci. Pomstychtiví, urážliví, bezohlední, neprofesionální.

Kde pokračovat? Co třeba u ustajovatelů, kteří se hrozně diví, když chcete smlouvu nebo že by měli třeba řešit hromadné odčervení stáda nebo jak v zimě vydrží koně x dní bez vody se zamrzlými napáječkami ("oni si na ně zafuní" - nezafuní, prostě nezafuní, když jsou zamrzlé trubky venku, je to prostě fyzika a nosili jsme si tam vodu sami z hlavní stáje v kýblech). V kolika jsem byla stájích, kde se dávalo seno pořádně jen večer, když jezdili majitelé ? Kde se naprosto šíleně a nevysvětlitelně kradlo, kde se k sobě dospělé ženské chovaly jako parta puberťaček? (Pomluvy, intriky, naschvály.)

A vůbec tady nechci dštít síru na ustajovatele. Pozor, chci dštít síru NEJEN na ustajovatele, ale naprosto na všechny, co mají co do činění s koňmi. Kolika lidem se stalo, že kovář prostě přestal odepisovat? Kdo si objednal sedlo u člověka, co si vzal tolik zakázek, že není schopen absolutně nic stihnout v termínu a řeší to prostě tak, že vás ignoruje. Kolikrát jsem slyšela, že je kůň xxxxx nebo xxxx nebo snad xxxxxx, když se něco stalo a došlo na lámání chleba? Chápou ty lidi, že kůň je zvíře a že zodpovědnost za jeho výcvik, bezpečí a přežití je prostě na nás?

Kde skončit? Nikde, to prostě nemá konce. Prodejci koní - lži, lži a lži. Veterináři - dokud je vše ok, tak inkasují, ale nedejbože uznat vlastní chybu. A takhle je to se vším. Kde je nějaký smysl pro odpovědnost, pro pořádek, pro férovost? Najdu ho někdy u koní? Diskutujte.