Bullet-proof kůň

Tak to nie je potreba geneticky manipulovat, taky je bezne kazdy nepokazeny furioso na tazsej nohe, chladaky a vacsina huculov a pony.

Nepokazenych, znovu podotykam. Ale egal im veci nie su, rozmyslaju a vyhodnocuju, potom konaju.

Flora sa nelakala, ale hlasila. Ked zacala divne cumiet do lesa, mohla som si byt ista, ze tam su, hoci kdesi x km od nas ludia. Zastala, porozmyslala, pockala co clovek, ked nic, navrhla riesenie.

S je mi vsetko egal by cloveka zozral medved, alebo sa utopil v rybniku, atd.

někdy může být za tím vším lekáním oční vada- krátkozrakost, dalekozrakost…jako u lidí…

No tak to je přece scifi. To je jak kdybyste po psovi chtěla, aby se pásl. Lekavost je ochrana jejich bytí , čili nemyslitelné.

Muzeme se bavit maximálně a řekneme o snížení reaktivnosti , zde viz horsana, to jest vzít vhodné plemeno s prověřeným původem a nezmršit výcvik. 

Hlavne by som kona, co mu je vsetko jedno nechcela, ja sama obcas kdesi v hustine stracam “situational awareness”, co by sa pri solo tulackach nemalo stavat, lebo moze byt niekde medved, polovnik ready strielat, alebo akekolvek ine nebezpecenstvo. Kon, co dava pozor a je vsimavy a signalizuje je velke plus, zvlast ak vie najst cestu domov v cudzom prostredi a po tme.

Raz som chcela vojst s kobylou do rybnika, nechcela, pritom uzasne zviera, prinutila som ju a vzapati sme zblnkli do vymytej jamy, kobyla po krk vo vode. Takze, nikdy viac uz cosi take z mojej strany nehrozi. 

Oni tie dve polovicne furiosky v mojom zivote nasadili latku velmi vysoko. Nelakali sa, ale rozmyslali, to je pri partakovi ako kon velmi prijemne, lebo mysleli na nase spolocne blaho a bezpecie.

Naprostý souhlas. Leknutí se u koně nemusí být vždy jen vypnutí mozku. A já chci koně, který mě dokáže vnímat , a zároveň myslí i nezávisle na mně.

jaké by to bylo mít koně, který se prostě neleká?

Mám takového k dispozici. Je to super 😊
Jen teda má zase jiné mušky, které to vyrovnávají, no.

No a je to plnokrevník, tj. určitě to není zvíře nelekavé od hříběte, je tak vychované.

Mám dva koně, ani jeden se neleká, můžu s nimi jezdit v provozu, přes mosty, brodit se vodou, procházet kolem vlajících plachet,  přes železniční přejezdy. Proč? Mám to v hlavě srovnané a koně nestresuji, může mi věřit, že ho dovedu jen do bezpečného místa. (samozřejmě na bubáky se koukají a když jim najednou za prdelí vyběhne čokl, tak sebou cuknou, stejně jako já, ale to snad nepočítáte? to je normální)

Dřív jsem se děsila každé krávy za plotem už na půl kilometru daleko (co asi udělá, co když vyběhne, co udělá kůň) a veškeré problémy jsem si způsobovala sama. Kůň cítí, jak rychle dýcháte, jak vám tluče srdce, fakt vám čte v tomto smyslu myšlenky. Takže vaším úkolem je nechat ho přečíst tu myšlenku, že tam úplně normálně projde, aniž byste ho u toho držela za hubu, tiskla koleny a stresovala vlastním stresem. 

Navíc koně, kteří mají dlouhodobě přehnané úlekové reakce mají nějaký problém: nesedící sedlo, fyzicky nezvládají vaše požadavky, jsou překrmení jádrem nebo mají na zádech někoho, kdo jim nevěnoval desítky a stovky hodin ze země a na procházkách, protože ve skutečnosti chce celou dobu radši jezdit na motorce - tam prostě člověk sedne a jede, s koněm tohle nemáte a proto to děláme a baví nás to. 

Kůň ve Vás nemá důvěru/něco ho bolí/je špatně vycvičení/má pro něj nevhodný stájový management/kombinace tohoto všeho, je to úplně jednoduchý. Jedna věc je, že se lekne a uskočí, druhá věc je, že prchá a situaci řeší nebezpečně. I vzrušivý arab se může stát spolehlivým vyjížďkovým koněm, znám takové na vlastní kůži.
 

No já nevím. 

Kůň je prostě zvíře útěkové a i ten nejklidnější a nejspolehlivější se může leknout a prchat. Jsem zažila na vlastní kůži. S koněm nebolavým, dobře přiježděným a pravidelně výběhovaném. Důvěra byla oboustranná.

To máte samozřejmě pravdu, ale děje se Vám to pravidelně? Příspěvek Murray napovídá, že se to děje často.

Pokud měl být již od začátku příspěvek nadsázkou, tak OK, pak jsem nepochopila.

To ne. Výjimečně. Pokud by to bylo pravidelně, tak bych viděla problém. V příspěvku Murray toto nevidím. Ale možná jenom špatně čtu.

Ale tak zase pokud se to děje pravidelně, přišlo by mi na tom zvířeti přeci jen něco divného. Jezdila jsem na plnokrevnících držených 23/7 v boxe 3x3, futrovaných kily a kily ovsa a vysokoenergetických granulí, se kterými nebylo zvykem chodit domů pěšky. Resp. jsem snad nezažila, že by s nimi někdo přišel pěšky z jiného důvodu, než že kůň kulhá…

Lekali se nám a využívali toho, co si tak vzpomínám, pouze koně, kteří delší dobu stáli… Když pár zim napadlo tolik sněhu, že nemohli koně do výběhu (metr plus závěj na cestě), tak se s nimi chodilo jen pod sedlo, a to huculové lítali vzduchem i kvůli křupnutí sněhu pod nohama (div si na tom uježděném ledu ty hnáty nedolámali).

No a pak jsem, pravda, jezdila na kobyle, která byla na pastevním ustájení, jezdilo se na ní několikrát týdně, a ta se lekala prostě jen tak, něčeho, co by jiný kůň vůbec neřešil. Já jsem to připisovala tomu, že se motala při tom ježdění několikrát týdně jen před barákem na louce a já jsem ji vzala od baráku, takže voči vyvalený a nozdry jako fukary na seno, ale majitelka mě ubezpečovala, že se takhle úplně stejně leká i před tím barákem, což jsem pak měla tu čest několikrát pozorovat. Tam bych to docela bývala viděla na nějakou smyslovou potíž… kobyla byla bílá.

No a pak se začal hodně lekat prudkých pohybů v blízkosti svojí hlavy náš 34letý dědeček, a to tak, že někdy mám strach, že si ublíží (migne hlavou od toho “lekacího” podnětu, ale nedává pozor, co je na druhé straně, protože to je statické, takže se kolikrát praští…). Všichni už mají nařízeno kolem něj “plavat vodou”, ale ne vždy se podaří, občas sklouzne člověku třeba vodítko z ramene nebo člověk uklouzne a stařík hned reaguje… No tam je to jistotně zhoršený zrak a sluch a taky klesající odolnost nervové soustavy.