Jsou ryzáci opravdu „blázni“? Co ukázal vědecký výzkum o barvě srsti a chování koní

„Pozor, to je ryzák.“
Podobnou větu slyšel někdy snad každý, kdo se pohybuje kolem koní. Především u klisen ryzé barvy se traduje pověst temperamentních, obtížně zvladatelných nebo dokonce „šílených“ koní. Tyto stereotypy jsou v koňském světě překvapivě rozšířené a často ovlivňují pohled chovatelů, jezdců i kupujících. Otázkou ale zůstává, zda jde skutečně o biologicky podmíněný rozdíl v chování, nebo spíše o dlouhodobě zakořeněný mýtus.

Právě touto problematikou se zabývala australská studie publikovaná v časopise Applied Animal Behaviour Science, která sledovala vztah mezi barvou srsti a chováním koní. Výsledky ukázaly, že realita je mnohem složitější, než napovídají tradiční pověry.

Proč se vůbec předpokládá souvislost mezi barvou a chováním?

Barva srsti není jen estetickou vlastností, která ovlivňuje vzhled nebo tržní atraktivitu koně. Je výsledkem genetických procesů regulujících tvorbu pigmentů v organismu, především eumelaninu (tmavý pigment) a feomelaninu (červený až žlutý pigment). Tyto pigmenty produkují specializované buňky nazývané melanocyty. Změny v genech, které řídí jejich aktivitu, pak vedou k různým barevným variantám srsti, jaké známe u koní i dalších živočišných druhů.

V posledních desetiletích se však ukazuje, že geny spojené s pigmentací nemusí ovlivňovat pouze samotnou barvu. Některé z nich mají tzv. pleiotropní účinky, což znamená, že jeden gen může zasahovat do více různých biologických procesů současně. Vedle pigmentace tak mohou ovlivňovat například hormonální regulaci, reakce na stres, citlivost nervového systému nebo některé projevy chování. Právě proto se vědci začali zabývat otázkou, zda určité barevné varianty mohou být spojeny i s rozdíly v temperamentu nebo reakcích zvířat.

U ryzáků hraje zásadní roli gen MC1R (melanocortin 1 receptor). Tento gen rozhoduje o tom, zda bude organismus produkovat tmavý eumelanin, nebo převážně červený feomelanin. Pokud je aktivita tohoto receptoru změněna specifickou mutací, vzniká právě ryzá barva srsti typická pro chestnut koně (ryzáky).

Zajímavé ale je, že melanokortinový systém, do kterého MC1R patří, nefunguje izolovaně pouze v kůži nebo srsti. Souvisí také s celou řadou dalších fyziologických mechanismů. Melanokortiny se podílejí například na regulaci stresové odpovědi organismu, metabolismu, zánětlivých reakcí nebo vnímání bolesti. Některé receptory tohoto systému jsou aktivní přímo v nervové soustavě a mohou ovlivňovat emoční reaktivitu nebo způsob, jakým zvíře reaguje na podněty z okolí.

Právě proto vědci připouštějí, že určitá spojitost mezi barvou srsti a temperamentem by teoreticky existovat mohla. Neznamená to samozřejmě, že by barva sama o sobě „určovala povahu“ koně. Spíše jde o možnost, že genetické varianty spojené s pigmentací mohou současně mírně ovlivňovat některé behaviorální nebo fyziologické predispozice.

Podobné souvislosti byly popsány i u dalších druhů zvířat. U laboratorních myší byly například zjištěny rozdíly v reakcích na bolest nebo stres v závislosti na variantách melanokortinových genů. Také u lidí existují studie naznačující, že osoby se zrzavými vlasy, u nichž se často vyskytují specifické varianty genu MC1R, mohou odlišně reagovat na bolest nebo anestetika. Některé práce uvádějí vyšší citlivost na určité typy bolesti, jiné popisují rozdílné reakce na opioidní analgetika.

Pokud by se podobné mechanismy projevovaly i u koní, mohlo by to teoreticky ovlivňovat jejich reakce během práce s člověkem. Kůň s odlišnou citlivostí nervového systému může jinak reagovat na tlak udidla, pomůcky jezdce, dotek, veterinární zákroky nebo stresové situace. Takový kůň pak může na člověka působit temperamentněji, citlivěji nebo „výbušněji“, přestože ve skutečnosti nejde o problémovou povahu, ale spíše o odlišné vnímání podnětů.

Současně je ale důležité zdůraznit, že chování koně je mimořádně komplexní vlastnost. Vedle genetiky jej výrazně ovlivňuje také plemeno, způsob odchovu, zkušenosti, trénink, zacházení člověkem, sociální prostředí i aktuální zdravotní stav. Samotná barva srsti tedy rozhodně nemůže spolehlivě předpovědět charakter nebo jezditelnost konkrétního koně.

Jak studie probíhala?

Vědci získávali data prostřednictvím rozsáhlého online dotazníku určeného majitelům koní.

Dotazník obsahoval přibližně 90 otázek zaměřených na:

• chování při běžné manipulaci,
• reakce během ježdění,
• chování při oddělení od ostatních koní,
• reakce na různé podněty prostředí,
• a výskyt nežádoucích návyků či zlozvyků.

Do finálního hodnocení bylo zařazeno 477 koní, konkrétně ryzáků a hnědáků různých plemen, věkových kategorií i sportovního využití.

Autoři se snažili eliminovat zkreslení výsledků. Majitelé například předem nevěděli, že hlavním cílem studie je právě vztah mezi barvou srsti a chováním. Tím se výzkumníci pokusili omezit vliv očekávání respondentů na odpovědi.

Jsou tedy ryzáci problémovější?

Krátká odpověď zní: ne.

Studie nenašla přesvědčivé důkazy, že by ryzáci častěji vykazovali chování spojované s obtížnou jezditelností nebo problematickým temperamentem. Většina sledovaných znaků se mezi ryzáky a hnědáky významně nelišila.

Významnější vliv na chování měly jiné faktory:

• plemeno,
• věk,     
• pohlaví,
• nebo věk, kdy se s koněm začalo pracovat.

To dobře odpovídá praktickým zkušenostem z chovu. Jinak se bude chovat mladý plnokrevník v tréninku a jinak starší rekreační pony, bez ohledu na barvu srsti.

Přesto se jeden zajímavý rozdíl objevil

Přestože se nepotvrdila vyšší „šílenost“ ryzáků, studie zaznamenala odlišnosti v reakcích na podněty okolního prostředí. Ryzáci častěji přistupovali k objektům, zvířatům nebo neznámým podnětům aktivněji a odvážněji než hnědáci.

To může naznačovat vyšší míru zvídavosti nebo odvážnosti/zvídavosti, tedy určité formy smělosti či sebejistoty. Podle autorů je možné, že během domestikace a šlechtění mohlo docházet nejen k výběru specifické barvy srsti, ale i k výběru některých behaviorálních vlastností.

Jinými slovy – ryzáci nemusí být „blázni“, ale mohou být odvážnější, aktivnější nebo sebevědomější při kontaktu s novými podněty.

Jak vznikl stereotyp „šílený ryzák“?

Právě tato vyšší smělost může podle autorů vysvětlovat, proč stereotyp o „bláznivých ryzácích“ vůbec vznikl. Kůň, který se více zajímá o okolí, aktivněji reaguje nebo se odvážněji dostává do nových situací, může na člověka působit temperamentněji nebo komplikovaněji.

Pokud navíc takový kůň projeví větší sebejistotu při práci, může být snadno označen jako tvrdohlavý nebo obtížně ovladatelný. Ve skutečnosti ale nemusí jít o agresivitu nebo psychickou nevyrovnanost, nýbrž o odlišný způsob reakce na prostředí.

Velkou roli zde pravděpodobně hraje i lidská psychologie. Pokud jezdec od ryzáka předem očekává problémové chování, může si více všímat negativních situací a tím stereotyp dále posilovat.

Barva srsti ovlivňuje pohled lidí více, než si myslíme

Studie zároveň upozorňuje na zajímavý fenomén – lidé často automaticky spojují určité barvy zvířat s konkrétními povahovými vlastnostmi. Podobné stereotypy existují nejen u koní, ale například i u psů nebo koček.

Takové představy pak mohou ovlivňovat:

• výběr koně,
• způsob tréninku,
• přístup jezdce,
• i celkové hodnocení chování zvířete.

Autoři proto zdůrazňují, že objektivní data jsou důležitá právě proto, aby podobné mýty bylo možné ověřit nebo vyvrátit.

Co si z toho mohou odnést chovatelé?

Výzkum ukazuje, že zjednodušené tvrzení „všichni ryzáci jsou blázni“ nemá vědeckou oporu.

Chování koně je výsledkem velmi komplexní kombinace:

• genetiky,
• plemenných predispozic,
• zkušeností,
• výcviku,
• prostředí,
• a práce člověka.

Určité drobné rozdíly v reakcích mezi barevnými variantami existovat mohou, ale rozhodně nelze podle barvy srsti předem hodnotit jezditelnost nebo psychickou stabilitu koně.

Každý kůň je individuální osobnost, a právě individuální přístup zůstává pro úspěšný chov i výcvik zásadní.

Zdrojová studie: Finn, J. L., Haase, B., Willet, C. E., van Rooy, D., Chew, T., Wade, C. M., Hamilton, N. A., & Velie, B. D. (2016). The relationship between coat colour phenotype and equine behaviour: A pilot study. Applied Animal Behaviour Science, 174, 66–69.