Aktuálně: 2 997 inzerátů222 000 diskuzních příspěvků18 429 uživatelů

Můžeme si otupit koně jemností?

Můžeme si otupit koně jemností?
Kateřina Lipinská 26.01.2025, 12:25
653 5 minut čtení

Proč je tolik koní tupých a necitlivých, když všichni chceme jezdit jemně a mít jemné koně? Je nesmírně snadné říct, že k tomu, aby byl kůň jemný, postačí, aby působil jemně i jezdec a samozřejmě na tom je kus pravdy. Přesto je ale spousta „hodných“ jezdců, kteří jemné koně vůbec nemají.

Prvním důvodem je, že jsou příliš „hlasití“. Zahlcují koně chtěnými i nechtěnými pomůckami, buď z důvodu vlastní nekoordinace, nebo proto, že po něm chtějí něco, čemu se brání (třeba oblíbenou „hlavu dole“) a oni ho musejí stále opravovat.

Základním krokem k jemnému koni je tedy jednoznačně ztišit sám sebe – dokázat jezdit bez držení se za otěže, ideálně na pružném pasivním přilnutí a do sedla dosedat jako do „peřinky“. Což nejde, pokud nejste v rovnováze, nepružíte, nemáte volně spuštěné nohy a na koni přiložené holeně, které vás stabilizují. Je mnohem těžší tohle všechno udělat, než popsat a vyžaduje to od jezdce dost práce. Někdy si myslíme nebo cítíme něco úplně jiného, než co reálně děláme, proto velice doporučuji nechat se občas natočit a nerezignovat na svůj sed jen proto, že nemáte závodní ambice.

Nicméně je spousta jezdců s pěkným, nezávislým sedem, kterým se jemnosti nedaří dosáhnout, i když po tom touží, a vlastně nevědí proč. Často je to proto, že jsou konstantě příliš jemní.

„Proč bych měla mít tupého koně, když jsem na něj pořád tak jemná a nikdy ani náznakem nezesílím pomůcku?“

Protože existuje nejjednodušší druh učení, zvaný habituace. Habituace neboli přivykání slouží k tomu, aby organismus nereagoval na věci, které ho neohrožují a nic neznamenají. V případě koně je to třeba sedlo na hřbetě, které působí svou vahou, ale kůň na něj nereaguje. Pokud chceme, aby se kůň habituoval na podnět, necháme jej působit, neodebíráme jej, ani nevyžadujeme reakci. Kůň nejprve reaguje, ale jak si na něj zvyká, postupně přestává. Pokud v tu chvíli nepřijde podnět silnější, reakce je stále menší a menší, až nemusí být žádná. Takhle to zní docela logicky, že? Nebylo by tedy řešením dát rovnou pomůcku razantní, na kterou zareaguje?

„Když ho rovnou pobídnu rázně, nebude diskutovat a bude rychle reagovat. Reakce tak nevyhasne.“

Zpočátku určitě. Kůň se ale dokáže habituovat i na poměrně silný tlak, o tom svědčí množství okopaných školních koní nebo poníků, kteří vám pro trs trávy klidně vyškubnou ruce z ramen. Pokud budete dávat rovnou silnější pomůcky, jediné, čeho docílíte, bude, že úroveň, ze které budete muset v případě potřeby zesílit, nastavíte výše. A tím koně otupíte ještě rychleji. Jak tedy dosáhnout opaku – jemnosti? Přece ne zesilováním donekonečna.

Jedinou cestou, jak docílit jemnosti, je totiž důsledně dodržovat postupné dávkování pomůcek a včas tlak odebrat. Není to tlak, co koně naučí, co má dělat, je to odebrání tlaku. Můžeme být sebejemnější, ale pokud tlak neodebereme ve chvíli, kdy kůň naznačí správnou reakci, dochází k habituaci, tedy kůň si podnět zvyká. Není tedy vůbec potřeba začínat silnými pomůckami, naopak. I když zpočátku mladý nebo pokažený kůň na jemnou pomůcku nereaguje. Až když se nedostaví reakce, zesilte. A naopak, i při náznaku reakce ihned působit přestaňte. Uvidíte, že kůň rychle začne reagovat na jemnější pomůcky, aby dosáhl odebrání tlaku a nedošlo k zesilování. Minimálně co se reakce na pobízející pomůcky týče. S přilnutím je to ještě trošku složitější.

„On je tak tupý, pořád visí v udidle. Proč to dělá, vždyť ho to musí bolet.“

Po přečtení vysvětlení výše se zdá poměrně jasné, co dělat, ale přesto s přilnutím speciálně u některých koní můžeme mít problém. Je to zvláštní, člověk by řekl, že huba koně je tak citlivá, že přece nemůže dobrovolně vyhledávat tlak udidla. Jsou zde ale dva faktory, jsou ještě silnější. Tím prvním je nervozita a stres – pokud je kůň ve stresu, instinktivně reaguje útěkem a diskomfort nebo i bolest v té chvíli příliš neřeší. A to, i když je stres vyvolaný právě touto bolestí. Mnoho koní je pod sedlem ve stresu, nebo prožívá nepohodlí. Pokud se vám tedy kůň stále snaží utíkat a nereaguje na zádrž, hledejte příčinu tady.

Druhým faktorem je nerovnováha. Kůň se zkrátka pod jezdcem sám od sebe pohybovat neumí, a pokud ho to někdo nenaučí, snaží se vyvážit zrychlením. Přitom často dochází k tomu, že naráží na udidlo. Pokud jezdec tento tlak vydrží, aniž by s ním pracoval, vydrží ho i kůň a postupně se na něj habituuje. Jak jsem již psala výše, dokáže vydržet i dost silný tlak. A přitom zjišťuje zajímavou věc – o udidlo se dá docela dobře opřít a tím si pomoci s rovnováhou, aniž by přitom musel k vyvážení použít své vlastní tělo. To je totiž často větší dřina.:-)

Jak z toho ven? Je to jednoduché (ale vůbec ne v praxi snadné!). Nenechte koně se o udidlo opírat. Dejte zádrž, když potřebujete zlepšit rovnováhu, ale pak okamžitě zjemněte. A ideálně koni pomozte dosáhnout rovnováhy tím, že svou vlastní váhu přenesete trochu víc na záď. 

1
Podělte se s námi o názor na tento článek →

Kateřina Lipinská

Autorem od: 03.11.2023

Katka Lipinská je vystudovanou pedagožkou a psycholožkou. Koním věnuje značnou část svého života. Jezdí drezuru do stupně S a prostřednictvím psaní a překládání se snaží o to, aby se koním s lidmi žilo co nejlépe.

Podobné články

Může vás také zajímat