Jak poznat schvácení kopyta

Schvácení kopyt (laminitis) neboli laminitida je bolestivé a poměrně časté onemocnění kopyt u koní. Tento vysilující stav postihující koňská kopyta se ne vždy projevuje a mnohdy se stává, že zůstane chovatelem nepovšimnut a dostane se do chronické fáze. Pro chovatele je nutné znát rizikové faktory, které přispívají ke vzniku tohoto onemocnění. Zaměříme se podrobněji na tuto obávanou nemoc, aby se chovatelé a ošetřovatelé koní seznámili s faktory a příčinami vzniku laminitidy, aby posléze byli schopni provést správnou prevenci a předejít tomuto stavu.

Anatomicky je nutné se při laminitidě zaměřit na kost kopytní a lamelární systém kopytním pouzdrem. Tyto části hrají totiž největší roli. Kopyto se skládá z pevného vnějšího kopytního pouzdra, vnitřní měkké škáry, krevních cév, nervů, kostí (kopytní kost, střelka, část korunkové kosti), vazů a šlach. Kopytní pouzdro tvoři zrohovatělé epidermální struktury zahrnující kopytní stěnu, chodidlo, střelku, korunku, obrubu a patky. Škárové (dermální) lamely leží pod rohovinou a jsou živé. Lamelární aparát je soustava dermálních a epidermálních lamel, která zajišťuje pevné, ale pružné spojení kosti kopytní s kopytní stěnou. Epidermální lamely jsou součástí rohoviny kopytní stěny. Dermální lamely patří ke kopytní škáře, leží mezi kopytní kostí a kopytní stěnou a zajištují spojení rohového pouzdra, škáry a kopytní kosti. Kopytní kost je ukryta v kopytním pouzdru, distální plocha kopytní kosti je orientována k chodidlu a je od něj oddělena škárovými a rohovými vrstvami. Celá vnější plocha kopytní kosti je pevně pokryta škárou tvořící svislé lístky (je to podobné například spodním lístkům na kloboučku žampionu), tyto primární škárové lístky se dále větví na menší lístky sekundární. Vnitřní plocha kopytní stěny je rozčleněna na lístky naprosto stejně. Lístky kopytní škáry a rohového pouzdra do sebe zapadají jako 3D zip. K laminitidě dojde při poškození závěsu kopytní kosti - když se rozpojí lístkový spoj kopytní stěny a škáry. Dojde k narušení integrity a pružnosti lístků, kdy je kopytní kost tlačena dolů a dochází k poruše mikrocirkulace a prokrvení lamelárnich tkání. Čím větší plocha onoho zipu je zničena, tím závažnější je onemocnění.

Fáze laminitidy

Jedná se o komplexní stav zahrnující hlavně zánět lamin a struktur, díky kterým se ztratí napojení mezi kopytní kostí a rohovým pouzdrem kopyta. Onemocnění se nejvíce týká předních končetin, na kterých je až 60% hmotnosti koně, není to však pravidlem, závisí na plemeni apod. Schvácení se obvykle popisuje ve třech fázích.

1. Vývojová fáze: preklinické období, kdy se v těle roztočilo kolo různých patologických změn vedoucích k laminitidě, neobjevují se známky schvácení, pouze se může projevit nespecifickými příznaky. Tato fáze nastává při pozření například zkaženého krmiva nebo většího množství krmiva bohatého na sacharidy. Trvá 12 a 48 h podle vyvolávající příčiny. V této fázi je nejlepší šance na zásah, kdy nebude hrozit žádné schvácení.

2. Akutní fáze: objeví se první známky postižení kopyta, příznaky akutního zánětu kopytních lístků. Do kopytních cév se dostaly látky, které narušují nebo dráždí citlivé tkáně lístků. Ty se následkem toho zanítí, zhorší se jejich prokrvení, ztrácejí svoji funkci neboli pevnost spoje mezi rohovými a živými škárovými lístky, odumírají. Závěsný aparát kopytní kosti se oslabuje a hrozí, že dojde k rotaci kopytní kosti uvnitř kopytního pouzdra. Koně mohou vykazovat náhlé kulhání, přenášení váhy na jiné končetiny pro odlehčení a známky nechuti k pohybu neho úzkosti. Zvyšuje se překrvení kopytní škáry a otoku. Protože je kopytní pouzdro pevné a nepružné, dochází ke zvýšení vnitřního tlaku. To ve výsledku způsobuje bolest a narušení krevního oběhu v kopytě. Kvůli překrvení mohou být kopyta teplá a v oblasti korunky a spěnky se může objevit otok. Akutní fáze trvá několik hodin nebo dní a během této doby vyžaduje intenzivní a odbornou péči o koně. Je vhodné kopyta vypodložit, omezit pohyb a zajistit měkkou podestýlku. Pokud nebylo postižení příliš velké a léčba byla zahájena včas, kopyto lze zachránit a minimalizovat v něm případné změny.

3. Chronická fáze: vzniká při strukturálním poškození lamelárního aparátu. Dochází k: rotaci kopytní kosti vlivem tahu hlubokého ohýbače prstu, deformaci kopytního pouzdra, změně růstových linií rohoviny, opakovaným abscesům.

Tyto symptomy vyžadují neustálou veterinární péči. Kopyto ztrácí svoji funkci a nabývá tvaru, kterému se říká schvácené kopyto. Na schváceném kopytě jsou často patrné výrazné kroužky, které se směrem k patkám rozbíhají.

Možné příčiny

Dodnes není vědecky zcela objasněno, jak k onemocnění dojde, ale jsou známy možné
příčiny. Stěžejní je správná prevence, aby se schvácení nerozvinulo.

Příčiny:

Toxémie: může být z ze zkaženého krmiva. Nadměrný příjem sacharidů (strava s vysokým glykemickým indexem bývá spojována s větším rizikem vzniku nemoci), jedná se o ječmen, pšenici a kukuřici - tato krmiva navíc přispívají k obezitě, která se podílí na vzniku inzulinové rezistence a větší námaze na kopyta. Při mikrobiálním rozkladu lehce stravitelných cukrů v trávicím traktu koně vznikají kromě kyseliny mléčné také těkavé mastné kyseliny a další fermentační produkty. Mikroorganismy současně vytvářejí mikrobiální biomasu, tedy bílkoviny bakteriálního původu. Při rozkladu dusíkatých látek mohou vznikat rovněž biogenní aminy, jejichž vyšší koncentrace je z hlediska zdraví koně nežádoucí. Při narušení střevní bariéry mohou do krevního oběhu pronikat bakteriální toxiny a další zánětlivé mediátory. Ty vyvolávají systémovou zánětlivou odpověď spojenou s uvolňováním vazoaktivních látek, jako je histamin, serotonin či katecholaminy. Dochází k poruchám mikrocirkulace a zvýšené permeabilitě kapilár.

Lamelární aparát kopyta je na tyto změny mimořádně citlivý, což může přispět k rozvoji akutní laminitidy. Současné poznatky ukazují, že riziko přetížení trávicího traktu koně vzniká při překročení kapacity tenkého střeva pro trávení škrobu. Za obecně bezpečnou hranici se považuje příjem maximálně 1 g škrobu na kilogram živé hmotnosti v jedné krmné dávce. U koně o hmotnosti 500 kg to představuje přibližně 0,5 kg škrobu na jedno krmení. Překročení této hranice zvyšuje riziko průniku nestráveného škrobu do tlustého střeva, fermentační dysbalance a následného rozvoje laminitidy. U poníků a malých koní je třeba postupovat obzvlášť opatrně, protože jsou metabolicky citlivější a k rozvoji laminitidy může dojít i při nižších dávkách škrobu.

Hyperinzulinémie je zvýšená hladina inzulinu v krvi. Vyskytuje se především u koní s inzulinovou rezistencí a je typická pro jedince s equinním metabolickým syndromem (EMS). Zvýšené hodnoty inzulinu se mohou objevit také u koní s PPID (dříve Cushingovým syndromem) a mohou být zhoršeny podáním kortikosteroidů. Vyšší predispozici mají zejména pony a „úsporná“ plemena.

Zdroj: Časopis Farmář