Mám jako pejskař dítě, co vzdoruje u každého úkolu, a psa, co kouká do očí a hned ví, co po něm chci. Nebo naopak dítě zlobilo, stačilo mu slíbit oblíbenou pohádku a hned sekalo latinu. A pes, ten by si radši nechal nohu zašít, než aby udělal, co po něm chceme. Někde se dá na všechno jít s respektem a trpělivostí, někde je holt někdy potřeba elektrický obojek nebo rákoska.
Mám jako pejskař dítě, co vzdoruje u každého úkolu, a psa, co kouká do očí a hned ví, co po něm chci. Nebo naopak dítě zlobilo, stačilo mu slíbit oblíbenou pohádku a hned sekalo latinu. A pes, ten by si radši nechal nohu zašít, než aby udělal, co po něm chceme. Někde se dá na všechno jít s respektem a trpělivostí, někde je holt někdy potřeba elektrický obojek nebo rákoska.
To si nemyslím. Bez trestu to nejde nikdy. Dokonce i když houknete na psa ať přestane dělat to co dělá, tak on poslechne jenom když za tím vidí fyzický trest který kdysi dostal.
Jen tak o elektrickém obojku - je to dost stará historie, předesílám, protože dnes už má ee obojek kdekdo.
Kolegyně měla bíglici, fakt hodnou, jenže lovkyni - dělala cest svému plemeni. A protože se nechtěla smířit s tím, že by ji vodila stále na šňůře, chtěla to řešit.
Najala si profesionála s elektrickým obojkem. Fena ee na krku, majitelka dostala pokyn k vypuštění. Divila se : tady? jednak je to tu hooodně zazvěřené a fena to tu zná. Profesionál trval na svém, fena vypálila, na pokus o odvolání ani nehla uchem ( s tím majitelka počítala), přišel ee impuls, fena sice hnula uchem, ale to bylo vše. Dostala se z dosahu ovladače a zmizela v dáli. Profesionál jen řval o tom, kolik obojek stál….Fena se vrátila z hor za dva dny. K radosti majitelky. A k radosti profesionála i s obojkem na krku.
Odpověď na příspěvek uživatele Chytrolin z 11.01.2025, 09:26:45
To houknutí; zvýšení hlasu je; může být pro některého psa trest.
Pokud je pes zvyklý na “řev”, pak ano, neposlechne, budete muset přitvrdit.
Lepší je tohle psa vůbec neučit, neořvat ho a neříkat mu - hele, pejsku, nedělej to. Takto samotné je to na nic a na… Ale když řeknu - ne, sedni! Šikula, odměna. - uvidíte. To Vám pak takhle může čivava vystavovat housky jak lovečák. Aj s lovečákem.
Protože podle té vaší teorie by stačilo plácnout dítě jenom jednou a ono by už pokaždé a příště poslechlo.
Nikoliv. A nefunguje to ani u psů, koní, koček…
Nechápu:
“To si nemyslím. Bez trestu to nejde nikdy. Dokonce i když houknete na psa ať přestane dělat to co dělá, tak on poslechne jenom když za tím vidí fyzický trest který kdysi dostal.”
A na to vy odpovídáte:
Podle té vaší teorie by stačilo plácnout dítě jenom jednou a ono by už pokaždé a příště poslechlo. Nikoliv. A nefunguje to ani u psů, koní, koček…"
Máte dítě a psa, než řešit jak na jejich výchovu, je lepší učit dítě chovat se ke zvířatům, psům. Péče o zvíře připadá vždy na vás jako rodiče a děti se od vás pouze postupně učí. Děti k péči přizvěte, nechte je se dívat a postupně jim nabízejte možnosti, aby si to samy vyzkoušely. Péči, kterou dětem svěříte, přizpůsobujte jejich věku a možnostem.
Učte děti, jak se ke zvířeti nechovat, jak mu neubližovat. Děti starající se o zvíře
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 19.01.2025, 23:59:08
No mě teda překvapilo, že se to týká i dětí v prvních třídách… to nechápu… pokud je děcko fyzicky i mentálně zdravé, tak že jo rodiče nebyli schopni naučit chodit na záchod…
Jak si pak takoví rodiče můžou představovat, že jim ty děti v dospělosti pomůžou? Nebo jestli mají představu, že když chlapcovi budou utírat zadek do dvaceti, tak on jim pak taky na stará kolena bude utírat? Že to jako takhle nějak funguje? 😲
