slinivka - zánět

Jsem presvedcena , ze hodne psu z podstaty jejich povahy do mesta nepatri. Pracovat tam s nimi na nejakem klidu - je skoro nemozne- ja to fakt obdivuju. Mam par znamych tahle uveznenych ve meste. Jo, ono se to casem lepsi. jen jak se nezblaznit do tech cca 5ti let - na to univerzalni recept nexistuje asi…

a pod tohle se s dovolením podepíšu já. S tím, že jsem to s Tali zažila na vlastní kůži. pro ni bylo město hodně náročným  místem. dodneška si pamatuju, jak jsme s ní vyjeli na její první dovolenou. Do Novohradek a paní Miluška - emeritní to říditelka MŠ na penzi, pracující v penzijounu v kůchni, která znala naši eskapádu s Tali a Tali se tam oproti vyprávění chovala výrazně líp,  se na ni podivala  a pravila: “No jo, vona prostě chce bydlet tady. ” A měla pravdu. Náš přesun do lůna přírody, byl pro Tali hodně důležitý. Na druhou stranu ale, se zase ve městě naučila spoustu, spoustu věcí, to zase jo, ale vím, že to místo pro ni nebylo. I když dnes naopak návštěvu do města  a civilizace vítá. Je to ale návštěva.

Tenuri - jen důležitá věc - tohle není masírka na Vás, jo? Určitě by žádná z nás nechtěla, abyste z toho byla přepadlá, neděláme chytrý nebo tak, jen bychom rády pomohly, abyste se zase mohli s Jackem radovat. 

Nebude to třeba mít, jako to má jeho brácha, však ani my lidi nejsme jako sourozenci stejní. Hele já od malička, opravdu od malička od školky, kde jsme si s mým prvním mužem Toníčkem 😀 hráli s dřevěnou myslivnou a dřevěnýma zvířátkama, chtěla z města pryč, nebylo mi tu dobře. A moje sestra vždy zase naopak chtěla být a zůstat městským člověkem. Vono se to teda protočilo, páč naopak jí osud zavál na vesnici a já než mohla z města utéct, proteklo ve Vltavě dost vody a povodeň taky. ale to vnitřní nastavení máme právě každá jiná. Jasně, když mi bylo dvacet, byla Praha ráj, ale pak už to bylo zase o něčem jiným. Ta vnitřní potřeba.  Jsem extrovert kříženej s introvertem, proto někdy je mi dobře ve společnosti lidí a někdy je to naopak hrozně moc náročný.  

Jsou sice z jednoho vrhu, ale každý je přirozeně jiný, každý dostal do vínku jinou povahu, jiný nervy, jiný nastavení, tak to třeba Jack nebude mít jako brácha, ale můžete zažívat jiný věci. Nebuďte z toho rozhozená, resp. snažte se nebýt, já vím, že se mi to říká.  Ale kdybyste to dokázala hodit za hlavu, uleví se Vám. Však je brouček šikovnej, kolik toho umí.

Hele je to puboš a třeba u lidskejch pubošů říkají, že se prostě někdy potřebujou jen tak bezprizorně válet a hnít, že jak to tělo roste, hormóny se bouřej, že toho je na jednoho moc. Máte třeba zahradu?

To my děláme. Problém je, že když si ho nevšímám a sedím na místě, tak ho to za chvilku nebaví. Případně jde dál, jakože jdeme, stále se otáčí a vrací a čeká až půjdu taky. Tak většinou se zvednu a jdeme, protože nevím co s ním. Musíme se někam pohybovat alespoň šnečím tempem. 

Když jsme na louce i s jeho polobraskou, tak si hrají, čuchají a vydržíme na místě v pohodě hodinu, ale oni jsou furt tak nějak v kontaktu a kam jde jeden jde i druhý. Hodně chodíme ven spolu, oni se zbožňují.

Jinak oni mají jen stejného otce, polobrasule je o 3 týdny mladší.

Zahradu nemáme. Musíme vždycky dojít nebo dojet na louku, do lesa. Případně brzo ráno nikdo nebývá venku o víkendu, to ho můžu mít na volno i po okolí.

Hodně chodíme ven spolu, oni se zbožňují.

napadá mě…….. nemůže bez něj být tím pádem venku “bezruký, bezradný”? Počítám, že když je brácha pohodář, bude mu oporou. A když ho nemá, tak si jednak neví rady a druhak prostě neví, co s volným časem? To jen mimo to, co tu probíráme.

Případně jde dál, jakože jdeme, stále se otáčí a vrací a čeká až půjdu taky

a když mu řeknete, tady buď, lehni si chvíli a čučíme spolu?

Lehne si a začne kňourat, nebo po chvilce se vyvalí a frustrovaně hrabe do trávy, případně ji začne škubat. On moc neumí venku vypnout. Proto jsme chtěli chodit do přírod si třeba lehnout na deku a číst se psem, ať si zvykne že se venku taky může odpočívat.

On si nelehne ani u příbuzných na zahradě…když už je unavený, tak začne být protivný a chce si jít lehnout dovnitř, protože se přece spí doma 😀…

Jinak oni mají jen stejného otce, polobrasule je o 3 týdny mladší.

aha, ale i tak prostě i sourozenci budou/jsou každý jiný. Hoďte bobek na to jak se chovají, co dělají jiní psi, tím se netrapte.

Musíme vždycky dojít nebo dojet na louku, do lesa.

no a co to tedy dělat teď tak, jak píše Ph, tedy dojet. Tím se vyhnout tomu rozruchu městskýmu?  A přesadit ho rovnou tím autem do klidový zóny?  Je to proveditelný? 

Ještě mě napadlo - nevím, co k tomu řeknou ostatní a nevím, jak to má Jack s míčkama. Předesílám, že nemám moc v oblibě, má-li pes místo mozku míček - takový ty ulítaní jackraslové, co lítají za házečem vystřelovanýma balonkama. Můj současný ohařík by k tomu sklony měl, tak jsme si tu jeho vášeň pro míčky upravili. No ale, proč to píšu. U Tali mi naopak pomohlo si ji na balonky natáhnout a dovést ji k tomu, že si je ráda nosí. Ona není maniakální, ale má balonek, je důležitá a! Co je podstatný, může si ho při nošení žvejkat!! Což ji, jako magora, viditelně uklidňuje.

Nevím, jak to máte u vás, co děláte, jak děláte, a jestli by to ostatní neviděli jako kontraproduktivní  /já s Tali musím celkem kouzlit a používat věci, který bych normálně nepoužila/. Ale - jestli by to třeba k něčemu nebylo? Tali miluje buď žužlopichlobalonky, ty měkký z TRP , protože příjemně masírují dásně a nebo pak chuckita, ten odolá i jí, můžu jí ho nechat libovolně dlouho , nerozebere ho, ale je zároveň příjemně měkký, žvýkací.

Míčky nemáme, hrajeme si spřetahovacími hračkami, pullerem, vyčmuchává pamlsky v trávě, běháme spolu a tak.

Proveditelné to úplně není. Já nemám řidičák. Sem tam nás odveze přítel a jde s náma, ale to taky nemá čas každý den a už vůbec několikrát denně. Takže buď MHD, nebo pěšky. Ale jo, zařazujeme i tyto vývozové procházky, aby si odpočinul a nemusel řešit kolemjdoucí psi, děti, dopravní prostředky, rozruchy, pachy a tak…

My naštěstí bydlíme na okrajové části a u konečné tramvaje, ne nikde u centra. Do parku a do přírody to tu je kousek, ale furt to není žádná samota.

Proto jsme chtěli chodit do přírod si třeba lehnout na deku a číst se psem, ať si zvykne že se venku taky může odpočívat.

Tak, přesně tak, to je dobrej a důležitej plán.  Ať si hrabe, smraďoch jeden, však on si zvykne, že nemusí furt něco podnikat. Je to stejný jak s dětma. Velký rozdíl mezi tím není. Hele  - měla jsem teď na hlídání feňuli ohaře, takový bláznivý stvoření. Ale - vida - obratem přijala naše pravidla, náš rozvrh a vše, jak to u nás chodí. Téměř ani nemrkla, protože věděla, že tak to prostě je a bude. Na začátku to trochu zkusila, ale pak zjistila, že přes určitý věci u nás nejede vlak. Za pár dní se srovnala s tím, že nebude vylítávat na ostatní kvůli hračkám jak nějaká Dorota z pavlače, že když se přijde z venku, utíraj se nohy, osychá se ve verandě a nelítá se domem, žere se v klidu hromadně, podle toho, jak sepo dají misky a ne jak se ona nařítí, apod.  Věřte tomu, že když musí, tak prostě musí. Nastavte se na to, že prostě má hoch smůlu a bude se na místě, protože Vy si teď chcete sedět a čučet do kraje, nebo číst tu knížku. 

Proveditelné to úplně není. Já nemám řidičák. Sem tam nás odveze přítel

jojojo, u nás to taky bylo s Tali takhle, což byla škoda. Ono to teda nejde několikrát denně, to bylo myšleno na tu hlavní procházku.  No ale fajn je, že občas je možný vyrazit do toho klidu a s plánem, který máte- deka, čtení, klid. My jsme to měli taky tak - konec města  a aspoň kousek přírody na dosah, či dochodnou. 

Ad ten míček - že by si ho nosil žvejkal - kdybyste o tom uvažovala - máme tenhle

https://media.zooplus.com/bilder/5/400/64169_pla_chuckit_ultra_ball_hs_01_4_jpg_5.jpg

opravdu vydrží, dobře se hledá, když ho pes někde položí, protože se začuchal a Tali si ho fakt ráda požvejkává a je děsně důležitá, když ho nosí.

No a  teď budu teda asi za vola 😀 ale…toto je taky trénink ne? Mám ho tím teď frustrovat?

Já mysela, že teď teda nemáme trénovat vůbec nic, co by na něj bylo moc…tak teď trochu zmatená. 

Nebo si prostě někde venku sem tam sednout do trávy, když je klid, třeba jen na 5 minut a pak zase pokračovat?

Upřímně, sednout si někam na půl hodinu, tak budeme opět frustrovaní oba. Protože on bude protivný a mě švihne z jeho neustálého kňourání.

On strašně nerad nosí kulaté věci v tlamě…nevím jestli je to kvůli tomu dlouhému čumáku, ale jediné, co mu nevadí jsou měkké, látkové věci. I ten puller byl pro něj ze začátku fuj.
EDIT: On teda když nemusí, tak v tý tlamě nenosí nic, jen při hře. I klacek co si sebere vydrží držet jen chvilinku a pak si s ním lehne a kouše ho, ale že by to chtěl nosit, to právě ne.

Doma jsme měli alespoň takový ten měkký děrovaný míček, že se o něj šlo tahat, ale ten rozškubal.

Jinak jsme si včera koupili ten kurz od Týny Dostálkové i s přístupem na měsíc do toho jejího klubu a je tam teda ohromný množství materiálů. Koukali jsme zatím na první hru a vyzkoušeli si ji…něco podobného jsme kdysi hráli se štěňátkem.

Zaposlouchala jsem se do webináře o fustraci a boooože, jak to na Jacka sedí. 

ale…toto je taky trénink ne?

to sezení v trávě? Já to jako trénink nevnímám, vnímám to jako normální běžnou věc. prostě si sednu a sedim a čučim.

Nebo si prostě někde venku sem tam sednout do trávy, když je klid, třeba jen na 5 minut a pak zase pokračovat?

no! přeeesně. Pět minut a dobrý,  zejtra si posedim třeba minut sedum, nevim nesledovat to, ale prostě přirozeně to pomalu natahovat. On nemusí ležet, pokud ho lze nechat navolno, tak ať si chodí, šmejdí - tam kde je to bezpečný, že ho něco nezaujme tak, aby ho to odvanulo do kšá, pokud jo, tak tu dlouhou šňůru, ať nemusíte mluvit. Přijde se pošmrdlat, fajn, pomuchláme se, Rumouš přese mne dělá třeba kotóle a pak si zase jde. Jasný, je to dospělej pes, takže jiná sorta, ale ano přesně jak říkáte, pár minut, kdy to dá a než to na něj přijde a začne se dožadovat on, tak se zvednout. 

On strašně nerad nosí kulaté věci v tlamě

no tak to je, to je jasný, Rumíček taky nejvíc preferuje plyšáky, tož to nechte být, to by nedávalo smysl.

Je supr, že jste to v tom semináři našla.

Mě se líbí, že všechny ty hry, co tam má nejsou žádné tréninky cviků, ale opravdu jen hry a aktivity, co podporují nějaké “soft skills” a psy to přirozeně baví. I tam vysvětluje, co u toho nedělat, což je dobře, protože přítel byl hned že “a proč to nedělá takhle? nebylo by to lepší?” a ona na konci vysvětlovala, proč to přesně takto nedělá a proč je to špatně.

Jinak jsme teď zvědavá, jak budem zvládat léto. Na druhou stranu, do práce můžem pěšky přes pole a přes park, takto brzo nejspíš skoro nikoho nepotkáme. Odpoledne to bude horší…Ono to nepříjemné horko má taky vliv na psychiku…i na moji 😀…

Minulé léto byl ještě prcek a stačilo mu málinko, aby byl unavený a spinkal.

. I tam vysvětluje, co u toho nedělat, což je dobře, protože přítel byl hned že “a proč to nedělá takhle? nebylo by to lepší?” a ona na konci vysvětlovala, proč to přesně takto nedělá a proč je to špatně.

tak to je paráda! 

Hele jestli ještě můžu - prostě to nehrňte, ani sama na sebe, že něco musíte, to všechno, co tu píšeme. Ne, nemusíte, prostě jen dělejte věci, tak jak jdou, jak plynou. Užívejte si společný čas. Když jdete do práce, jste jen vy dva. proč se třebas na malý okamžik nezastavit, nepohladit ho, jen tak, aby vnímal ten dotek (jasně, je to puboš, vím, vnímat nebude, ale tak můžete ho vnímat zase naopak jen vy) Nedělejte si z ničeho muss, nebo klec, prostě jen buďte. A když se něco vyvrbí, že se přetočí? No tak bože, co.

Jinak děkuji všem za rady a za podporu.

Někdy se člověk prostě cítí pod psa, i když se snaží, má pocit, že všechno dělá vlastně blbě a nikam to nevede, nebo je to ještě horší.

Asi to prožívám víc, protože první pes, puberta, zdravotní problémy, motáme se v kruhu, člověk se chytá každého stébla, které by mohlo nějak pomoct.

Měla jsem na začátku nějaké představy, názory a teď je vidět, že to není tak jednoduché, ani úplně černobílé. 

Vnitřně si myslím, že ten jeho stres a frustrace mají hodně co dočinění se zdravotním stavem. Potvrzené to samozřejmě nemáme, asi to ani nejde 100% potvrdit. Minimálně si myslím, že to hrálo velkou roli v rozjezdu těch problémů.

Mám teď dost o čem přemýšlet a musím so utřídit myšlenky, vymyslet, jak teď pro Jacka co nejjednodušeji uzpůsobit běžný život, jak s ním fungovat, aby neustále nedocházelo ke střetům toho, co chci já a co chce pes.

Mám teď dost o čem přemýšlet a musím so utřídit myšlenky, vymyslet, jak teď pro Jacka co nejjednodušeji uzpůsobit běžný život, jak s ním fungovat, aby neustále nedocházelo ke střetům toho, co chci já a co chce pes.

Věřím, že to vymyslíte a pořešíte, už i proto, že řešení aktivně hledáte. Držím palce.