Krásný víkend přeji 🙂 otázka, je plemeno kočky, které zvládá lépe chůzi na vodítku či se dá naučit každá kočička této aktivitě, když to bude od koťátka?
nezáleží na plemeni, spíš na individuální povaze kočky. budou občas kočky tolerantnější k těmhle blbinám než jiné.
každá kočka určitě ne. každý příslušník nějakého plemene taky ne.
Vypíchla bych, že je to blbina. Z mého úhlu pohledu…
No já myslím obecně, že záleží na tom, jak si člověk představuje chození na vodítku. Spousta koček je schopná následovat člověka na procházce tak říkajíc na volno…vždyť i tady holky dávají fotky, jak vyrazí na prochajdu se psem a provází je dobrovolně i kočka.
Takže pokud chci třeba bytové městské micině dopřát nějaký ten pohyb na čerstvím vzduchu, tak je to z mého pohledu spíš o tom, že vyrazím třeba večer, kdy už je klid…jo a dám jí kšíry a jo mám jí jištěnou nějakou couračkou…ale jde spíš o to, aby si kočena prozkoumávala a měla třeba i možnost mě následovat v nějaké přiměřené vzdálenosti….myslím, že koček, které jsou ochotny chodit na vodítku podobně jako pes bude menšina…
Takže z mého pohledu je určitě důležité kočku zvyknout na kšíry, ale hlavní je, zvykat kočku i na ten pohyb venku….třeba můj peršan, než se ke mně dostal, neznal nic jiného než “svůj byt” a byl ve stresu, když jsme vyšli ven…
znám sídlištního bengáláka, který si pobyt venku na dlouhém vodítku vysloveně užívá. A na kšíry se vysloveně těší… Takže je to blbina - ale jsou jedinci, kterým to radost udělá. A překvapivě na obou koncích vodítka
Fido chodí za mnou/vedle mě/přede mnou…ale na vodítku by nešel. Ale je fakt, že by to bylo jiné, kdybych jej na to zvykala od mala, teda možná.
Mně se ta myšlenka prostě nelíbí, ale to je můj názor…😉
Jo a někdejší chalupový kocour s námi a se psem chodil až celkem daleko na pole. Tam jsme makali, on si tam lehl, a když se šlo zpět, tak se zas vydal s námi na cestu zpět.
No holka třeba s maiňákem chodila….ten si to vysloveně užíval, hlavně když mohl lézt na stromy.
Taky měl kšíry a couračku, protože často chodili do parku a i když v klidných hodinách, tak člověk nikdy neví, co se může stát, čeho se kocour lekne a nechceš, aby ti někam odskotačil kocour uprostřed města.
Já osobně, pokud bych se nakonec rozhodla a na starý kolena si mainku pořídila, tak teda taky mám představu, že bychom ven chodili na nějaký večerní pocouráníčko…a upřímně taky počítám s tím, že v tomhle případě bych měla kocoura jištěnýho. Ono je dobře možný, že to třeba později nebude potřeba, že se od kotěte naučí se mě venku držet…přijít na zavolání a že třeba nějaká ta couračka nakonec nebude potřeba, jako u mýho kocoura, když sem byla holka, ale co když nee…
U nás v obci je volný pohyb domácích zvířat zakázaný. Má to tak i spousta dalších obcí. A jsou tím myšleni nejen psi, kozy, drůbež, ale i kočky. Ať si to každej přebere, jak chce, ale pak se nemůže divit, že kočka nebo kocour se z volné prochajdy nevrátí, většinou přejetej autem.
Tak s námi často také kocour chodí.Pokud s námi dojde až k silnici,tak se musí vzít do náruče a domů donést.Aut se bojí.
Jako asi se to naučí každá kočka, když budete na kšírky zvykat od mala. Záleží kolik času a úsilí tomu budete věnovat. Záleží kde bydlíte, jestli třeba budete jezdit autem někam do klidných oblastí.
No a pak záleží i na tom, jestli o to kočka stojí. Naučit na kšíry a vodítko je jedna věc, ale zvyknout na pobyt venku, obzvlášť někde ve městě je už jiná. Našeho kocoura to třeba absolutně nezajímá. Jezdili jsme do lesa, prošel se pár metrů kolem auta, lehnul si do mechu a čekal až pojedeme zase domů 😀…
On je dost plachý, takže zase někam do městského parku bych ho vzít nemohla. V lese se nebál, ale ani o to nijak nestál.
Kočka by to asi i ocenila, byla s tím docela v pohodě, ale pak se dva roky v kuse řešila její rýma a už jsme to venčení nakonec neobnovili. Doma mám ještě postroje a vodítka ve skříni. Jí stačí se vyvalovat na balkoně…ale já mám celkově spíš brambory, než kdovíjak aktivní kočky…Ragdoll a MCO.