Když kočka škrábe: Je odstranění drápů opravdu řešením? A co říká věda o chování takových koček?

Odstraňování drápů u koček, známé také jako declawing nebo odborně onychektomie, patří mezi nejkontroverznější zákroky v chovu společenských zvířat. Zatímco v některých zemích je tento zákrok zakázán, jinde – především ve Spojených státech – se stále běžně provádí. Nejčastějším důvodem bývá ochrana nábytku nebo snaha zabránit poškrábání lidí. Odpůrci zákroku však dlouhodobě upozorňují na možné zdravotní i behaviorální problémy, které může kočkám způsobovat. Často se uvádí například vyšší agresivita, častější kousání nebo problémy s používáním kočičí toalety.

Právě otázkou, zda kočky po odstranění drápů skutečně častěji koušou nebo končí v útulcích, se zabývala studie amerických autorů Fritschera a Ha publikovaná v časopise Applied Animal Behaviour Science.

Co vlastně znamená odstranění drápů?

Mnoho lidí si pod pojmem „vytržení drápů“ představí pouze odstranění samotného rohového drápu. Ve skutečnosti je však zákrok mnohem invazivnější. Dochází při něm k amputaci posledního článku prstu, tedy části kostní tkáně, ze které dráp vyrůstá. Nejde tedy o kosmetické zkrácení drápů, ale o chirurgické odstranění části prstu. Z anatomického hlediska je tento výkon srovnatelný například s amputací posledního článku lidského prstu.

Zákrok se nejčastěji provádí na předních končetinách, protože právě ty kočky využívají při škrábání nejvíce. V některých případech však bývají odstraněny drápy i na pánevních končetinách. Operace se provádí v celkové anestezii a následně je nutná pooperační péče, tlumení bolesti a omezení pohybu. Přestože se jedná o rutinní zákrok v některých veterinárních ordinacích v USA, v mnoha evropských zemích je považován za neetický zásah do integrity zvířete a je legislativně zakázán nebo výrazně omezen.

Důvodem je především otázka welfare. Drápy totiž nejsou pouze „nástrojem ke škrábání gauče“, ale představují důležitou součást přirozeného chování kočky. Škrábání plní hned několik funkcí současně. Kočka si při něm mechanicky obrušuje staré vrstvy drápů a udržuje je funkční. Zároveň dochází k intenzivnímu protahování svalů hrudních končetin, ramen a zad. Škrábání má také výrazný komunikační význam. Kočky při něm zanechávají nejen viditelné stopy, ale i pachové signály prostřednictvím žlázek umístěných mezi prsty. Jde tedy o formu teritoriální komunikace s ostatními kočkami.

Škrábání navíc často souvisí i s emocemi a psychickou pohodou zvířete. Kočky mohou škrábat při vzrušení, stresu, po probuzení nebo v situacích, kdy se snaží zvýšit pocit bezpečí ve svém prostředí. Omezení této potřeby proto může představovat významný zásah do jejich behaviorálního repertoáru.

Právě z těchto důvodů odpůrci odstranění drápů upozorňují, že zákrok může vést nejen k akutní pooperační bolesti, ale potenciálně i k dlouhodobým problémům. Diskutovány jsou například změny postoje a zatížení končetin, chronická bolest, vyšší citlivost tlapek nebo omezení přirozeného pohybu. Někteří autoři uvádějí také možné behaviorální dopady, například zvýšený stres, úzkost nebo změny sociálního chování. Přestože vědecké studie nejsou ve všech závěrech jednotné, právě možný dopad na welfare je hlavním důvodem, proč je declawing v řadě zemí považován za nepřijatelný.

Z pohledu moderního chovu koček se proto stále více prosazuje prevence problémového škrábání jinými metodami. Základem je vhodné prostředí s dostatkem škrabadel různých typů a materiálů, možností lezení a obohacením prostředí. Důležitá je také správná socializace koťat a pochopení přirozeného chování koček ze strany chovatele. Místo potlačení přirozené potřeby se současný přístup snaží nabídnout kočce vhodný způsob, jak ji bezpečně realizovat.

Jak výzkum probíhal?

Američtí vědci analyzovali záznamy více než tisíce dospělých koček přijatých do velkého městského útulku poblíž Seattlu. Hodnotili především:

• zda byly kočkám odstraněny drápy,
• jestli vykazovaly agresivní chování vůči lidem,
• jak dlouho zůstávaly v útulku,
• a jaký byl jejich konečný osud – adopce nebo eutanazie.

Za agresivní chování bylo považováno pouze skutečné kousnutí člověka s poraněním kůže. Nešlo tedy o běžné varovné „cvaknutí“ zuby nebo obranné chování bez poranění.

Koušou kočky po odstranění drápů více?

Právě zde studie přinesla možná překvapivý výsledek. Autoři nezjistili žádnou souvislost mezi odstraněním drápů a vyšším výskytem kousání. Kočky, kterým byly odstraněny drápy, nekously člověka častěji než kočky s neporušenými drápy.

Tento výsledek je důležitý zejména proto, že jedním z nejčastějších argumentů proti declawingu bývá tvrzení, že kočka po ztrátě drápů začne více používat zuby jako obranný mechanismus. Studie ale tuto hypotézu nepotvrdila.

Zajímavé bylo také zjištění, že agresivní kousání bylo v útulku obecně poměrně vzácné. Pouze asi dvě procenta koček během pobytu člověka skutečně pokousala.

Delší čekání na adopci

Přestože kočky po odstranění drápů nebyly agresivnější, jeden rozdíl se ukázal velmi výrazně. Kočky, kterým byly odstraněny drápy, zůstávaly v útulku déle. V průměru čekaly na adopci asi o třetinu déle než ostatní kočky.

Autoři studie se domnívají, že důvodem nemusí být samotné chování těchto koček, ale spíše předsudky lidí. Zaměstnanci útulků i potenciální adoptivní majitelé totiž mohou předpokládat, že kočky po odstranění drápů budou problematické, agresivní nebo psychicky narušené. Výsledkem může být menší zájem o adopci. 

Končí takové kočky častěji eutanazií?

Ani zde výzkumníci nepotvrdili negativní scénář. Kočky, kterým byly odstraněny drápy, neměly vyšší riziko utracení než ostatní zvířata.

Za mnohem důležitější faktory se ukázaly jiné okolnosti:

• vyšší věk kočky,
• skutečné agresivní chování,
• zdravotní stav,
• a také způsob, jakým se zvíře do útulku dostalo.

Například toulavé kočky nebo zvířata zabavená úřady měla vyšší riziko eutanazie než kočky přímo odevzdané majiteli.

Welfare zůstává zásadní otázkou

Přestože studie nepotvrdila častější agresi, autoři rozhodně nedoporučují vnímat odstranění drápů jako bezproblémový zákrok. Sami upozorňují, že stále chybí dostatek dlouhodobých kvalitních studií zaměřených na bolestivost, chronické zdravotní komplikace nebo psychickou pohodu koček po zákroku.

Moderní přístup k welfare koček se dnes spíše zaměřuje na prevenci problémového škrábání jinými metodami:

• poskytování škrabadel,
• obohacení prostředí,
• pravidelné zkracování drápů,
• pozitivní trénink,
• a správnou socializaci koťat.

Významnou roli hraje také prostředí útulků. Studie připomíná, že stres u koček lze snižovat například pomocí úkrytů, klidnějšího prostředí nebo stabilního kontaktu s ošetřovateli.

Co si z toho mohou odnést chovatelé?

Výsledky ukazují, že problematika není černobílá. Studie nepotvrdila často opakované tvrzení, že kočky po odstranění drápů automaticky více koušou nebo jsou agresivnější. Na druhou stranu ale zůstává odstranění drápů velmi kontroverzním zákrokem z hlediska welfare a přirozeného chování koček.

Pro běžného chovatele je proto nejdůležitější prevence problémového škrábání a vytvoření prostředí, kde může kočka své přirozené potřeby bezpečně realizovat. Škrabadlo totiž není luxusní doplněk domácnosti, ale základní součást chovu kočky.

Zdrojová studie: Fritscher, S. J., & Ha, J. (2016). Declawing has no effect on biting behavior but does affect adoption outcomes for domestic cats in an animal shelter. Applied Animal Behaviour Science, 180, 107–113.