Jaká to je? To je ten typ ptáka, který je odchován ve voliéře a nikdo se mu nevěnuje a přesto když ho dovezete domů nemá z Vás strach. Jako kdyby se ho někdo snažil ochočit a nedotáhl to do konce. Možná jste se s tím nesetkal coby chovatel, ale já už měla takových ptáčků více. I šli rovnou na ruku bez ochočení. Jak je to možné nevím, ale říkáme, že je ochočený od vajíčka. Jsou takový jedinci. Proto mi takového ptáka korelák připomíná.
U chovatelky co ho dokrmovala jsem korelu měla puštěného na ruce, zkoumal ruku a byl v klidu. Doma? Ani náhodou. První den byl zavřen v kleci a tesknil, vůbec nic nežral první den a půl. Už s tím jsem se nikdy u papoušků nesetkala a že mi jich prošlo rukama více. Prostě od začátku vše jiné. Vůbec nelze srovnávat se středně velkým ručně dokrmeným papouškem, kterého jsem měla předtím. Na ruku jde od začátku ale mimo klec chvíli poseděl a pak letěl pryč. Od samého začátku. Zkoušela se motivace klásek prosa, semínko slunečnice či zrní, ale opravdu si z ruky žádné žrádlo nevezme. Ovoce a zeleninu sní sem tam něco a krmit ho jako původní chovatelka zpátky piškoty fakt nechci. Což mi bylo doporučeno když nechtěl jíst.
Máte koukám dost zvláštní představy. Mít papouška ručně dokrmeného zavřeného měsíc v kleci, tak by se dost změnil k horšímu. Takový pták potřebuje společnost člověka a být s ním pravidelně a ne sedět a čekat na bidle, kdy si ho všimnete. Navíc nějaké větší mazlení s ptákem v kleci není moc reálné vzhledem k velikosti vstupních dvířek do klece. Nemluvě o tom, že ručně dokrmený papoušek by Vám nejspíš vypochodoval po ruce ven z klece. Protože chce být s člověkem.
.