Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 09.03.2026, 07:20:53
Jasně že jo. Byla to chyba, takhle jsme si vychovali Kačáka a ten je hodnej. Ale Gustav se jen nikoho nebál a prostě ve chvíli, kdy vnuka štípnul do obličeje do krve, tak už končí veškerá legrace.
My jsme si kdysi jako děti rozmazlili berana. Chodil na zavolání, nechal se drbat a asi ve dvou letech začal trkat a museli jsme ho zabít.Měl mohutné zatočené rohy a už to bylo o zranění.Od té doby už se žádný neochočoval.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 09.03.2026, 07:20:53
Problém nebude ve výchově, ale v nevhodném chovu. Chov jedné husy týrání chovem. Husa potřebuje společnost svého druhu ještě více než kachna. Pokud ho nemá, projeví se to na povaze, houser bývá nebepečný normálně, natož když nemá společnost svého druhu, ale i husa samice umí být dost nebezpečná. Chov jedné kachny není uplně košer, ale nechá se a na zvířeti se tolik nepodepíše.
Prostě to bylo od začátku velká špatná a nějak jsen nechápala, že to tady procházelo, protože kdyby tento chov popsal nekdo jiný, tak ho všichni pošlou do háje pro týrání zvířat.
My jsme si kdysi jako děti rozmazlili berana. Chodil na zavolání, nechal se drbat a asi ve dvou letech začal trkat a museli jsme ho zabít.Měl mohutné zatočené rohy a už to bylo o zranění.Od té doby už se žádný neochočoval.
O Beranovi mi ani nemluvte, malý beránci jsou slaďouši a k rozmazlování jak stvoření, vždy si pak na podzim oddychnu, když na podzim beran skončí v mrazáku, protože začne být fakt nebezpečný a ani nepočítám, kolkrát jsem slyšela hlášku “ to je v pohodě, ten hrdina se mě bojí, koukej couvá přede mnou”.😂
Dostal, žili s husou. Ale je pravda, že od začátku jeho pořízení nebyl zrovna nejlepší nápad, co jsme měli. Týráním bych to určitě nenazvala, sám nebyl, žil ve společnosti kachen. Určitě by nebyl tak agresivní, kdyby žil v hejnu, už jen proto, že by měl respekt z lidí. Týrání? Nevím. Lidé chovají papoušky jako jedináčky naprosto běžně a za týrání to celkem nikdo nebere. Gustav měl VIP stravu, na likvidování k dispozici zahradu, jako společnost napřed hejno kachen a potom husu. Jeho agresi jsem tolerovala, protože moc dobře vím, že za ni z větší části můžeme my.
Nicméně, můžu tolerovat svoje krvavé modřiny, můžu zkousnout likvidaci zahrady a všeho, co jde zničit, ale nemůžu a nebudu ohrožovat dítě, které k nám pravidelně chodí a nemůže na zahradu.
Nejsem ráda, že to takhle dopadlo, ale ani si nebudu vymýšlet pohádky, prostě to tak je.
Odpověď na příspěvek uživatele drvodelkafialova z 09.03.2026, 13:09:48
Jj..jinak to dopadnout nemohlo..jakmile houser ztratí respekt z člověka, je jen otázka času, kdy se něco stane..už jsme se o tom před časem bavili..proto se dalo tomu konfliktu s dítětem lehce předejít, že..
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 10.03.2026, 07:07:49
No, ani ne. Naštěstí, díky tomu, že máme zvířata včetně drůbeže na psy navyklé, tak před ním neutíkají a tím ho nedráždí k pronásledování. Zajímají ho samozřejmě, ale dá se to ukočírovat. Je to ještě hodně tvárné a inteligentní psí mimino. Dobrý je, že třeba díky tomu, že máme koček víc, nesoustředí projevy nadšení jen na jednu, musí je podělit. Taky si s ním Hary chce pořád hrát a když vidí že Pinďa běhá snaží se ho upozorňovat hlavně na sebe. Včera mu našel takový slabounký klacíček a zkoušel se s ním o něj v leže tahat. Je to sranda. Ale zatím je samotné spolu nenecháváme a s ostatními zvířaty taky ne, musí se to seznamovat pod dozorem.
U kohoutů je agresivita vrozená? Nedá se upravit výchovou? Přeci když kohout pochopí, že člověka nezažene, naopak dostane koštětem, a člověk ho (slípky) neohrožuje, tak pokud není psychicky rozbitý, měl by se přizpůsobit, ne? Slepice jsou děsně chytré, nevěřím, že by kohout byl nějak blbější… Ale třeba se mýlím, nemám s kohouty zkušenosti.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 10.03.2026, 07:36:36
U kohoutů je agresivita vrozená?
Myslím, že ano. Stejně jako u králíků. Povahové vlastnosti se dědí. I u koní - pamatuji si, že cokoliv od S (Servátor) nebo L (Landgraf) bylo na ježdění problémové.
Takže agresívní kohout nebo králík je prostě sežrán. U koní to bylo při domestikaci taky tak - nechceš spolupracovat? Máme řešení.
Jako jo, asi by se s tím dalo pracovat, ale proč si komplikovat život?
Proto se dělá selekce, aby se takové vlastnosti nedědily geneticky a to zvíře bylo snadno vychovatelné (nebo aspoň “normální”). Nakonec přehnaně agresivní jedinec by v přírodě v sociální struktuře nefungoval, nerozmnožil se.
Umím si představit, že jeden ze sta/z tisíce je poškozený (protože selekce na to téma moc neexistuje - kohouty většinou chovatel sežere a nezkoumá, jakou by mohli mít povahu a teda neeliminuje zdroj té vady, otce) - a ti ostatní prostě nevychovaní.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 10.03.2026, 08:42:02
Fakt ne. Navíc jak jsme ho někam oddělili, trávil čas tím, že snažil dostat ven. Prostě se rozhodl, že je vládce dvora a všechny pořád napadal a terorizoval. On byl už loni dost nesnesitelný i přez rok, ale na jaře to gradovalo.