Ahoj, chtěl bych se zeptat na zkušenosti s chovem kočky čistě v bytě. Máme doma mladou kočku, která nikdy nebyla venku, a řešíme, jestli jí to může dlouhodobě stačit bez možnosti výběhu. Snažíme se jí věnovat, hrajeme si s ní a má dost podnětů, ale i tak přemýšlím, jestli jí něco nechybí. Dá se držet dlouhodobě doma?
Dá. Měla jsem a mám domácí kocoury. S přístupem na balkón.
Může jí něco chybět. Třeba parťák, nemusí to být zrovna kočka. Třeba pejsek … A nebo jí třeba nic chybět nebude, kdo ví?
Děkuji. No nemyslel jsem to z důvodu socializace nebo samostatného chovu, to ne, v tom trpět nebude, pořád je někdo doma. Spíš jsem myslel z důvodu, že nebude mít přírodní podmíny slunce, vítr, tak jestli nebude potřebovat nějaké vitamíny navíc oproti venkovním kočkám.
Ad vitamíny - jak jsem psala, mí kocouři měli a mají přístup na balkón, kde se vyhřívají a vyrábějí si tak vit D. Co kočky neumějí, vytvořit si vitamín A - proto občas koupím drůbeží játra.
Mame kocourka, co se narodil u nás na půdě sousedovic kočce. Před 17 lety.
Jako kotě násdočista uchvátil a ochočil si nás, nojo.
Takže: máme docela velký dům (cca 170m2). Přístup má do dvou pokojů, jídelny, kuchyně, koupelny (cca 120m2).
Tohle teritorium si hlídá.
Když k nám přišel,. vychoval ho náš starý pes. Takže i kocourek se chová tak trošku jako pes - vítá nás u dveří a tak.
Předloni dostal zánět slinivky. takže dieta. POřád se drží a občas lítá jak černá ruka 🙂, byť žádné škody nečiní; je takový jemný.
Jasně. WC musí být často čištěno, jinak je zle. + manželovi značkoval boty, když chodil po venku. Inu… naučil nás ty boty uklízet, ale to je všecko.
Nemá rád braní do náruče. Zato si rád lehne ma mou peřinu (a ukradne mi ji, nějak si ji podstrčí pod sebe, na celé hodiny!)
Taky je “pozemní až stolní”. Nemá rád větší výšky, i když jako kotě klidne lezl po garnýžích.¨
Chci říct: každá kočka je jiná, a když respektujete její preference, je soužití s kočkou v domácnosti v pohodě. Jen je nutné ty preference odpozorovat - kočka se do ničeho donutit nedá. Tak je to.
A jasně - máme ho moc rádi, sžil se s námi a my s ním.
Jasně - moc jsem chtěla druhou kočku, ale manžel mi to zarazil. No co už…
P.S. Samozřejmě je vykastrovaný.
Mám kocoura nalezence od kotěte v domácnosti a ven nechodí. Nemá ani balkon. Jestli mu něco nechybí, nevím, neříkal. Nějaké kytky na okus tady má, hlavně zelenec. Tak leda aby kočka neměla na “pasení” jen něco jedovatého, ať vám to neohlodá a neotráví se, ale já mám kromě zelence kočce přístupné i další kytky, některé jedovaté (tchynin jazyk), a kočka volí ty nejedovaté. Kocour je chován v samotě, příště už budou kočky dvě. Je vychovaný jako pes, takže trochu jako u HelaS.
Tak to pozor. Moje kočka se přiotrávila pokojovou velkolistou, skvrnitou begonií a měla na výběr z mnoha kytek (i ten zelenec).
Přesně tak. Nespoléhala bych na to, že kočka rozliší (ne)jedovatost pokojovek.
Kamarádky kocour likviduje cokoliv, co se jen tváří jako rostlina…dokonce oštípal fikus, který je hořký…naštěstí mu nic nebylo (kocourovi, fikus je KO) - on to totiž nežere, jen to demoluje…taky jí tahal z akvárka naprosto všechny rostliny, než akva zavřela…nechápu, že tam nespadl. On je vůbec celý takový zvláštní. Chodí za ní do sprchy a sprchuje se s ní, protože miluje padající vodu…kdyby mi to neukázala, tak jí nevěřím. Každý den si vyřvává, že chce do koupelny pod sprchu a pak všude rozťapává vodu. Po sprše ideálně vletí do peřin, protože dostane běhající amok.
Taky jí prokousává všechno z kartonu a trhá krabice na kousky.
Nějaká rodina se ho na FB zbavovala údajně kvůli alergii…spíš proto, že ten kocour je…řekněme občas náročný 😀
Máte pravdu, prostě na jedovaté kytky pozor, buď z dosahu nebo odstranit, můj si jich prostě nevšímá, ale není každá taková, prostě jsem na to chtěla upozornit a vidím, že jsem dobře učinila.
No, každá kočka je jinačí. Náš kocour si nevšímá ani kočičí trávy, zato kočce musím přístup regulovat, protože je schopná sežrat na posezení celý květináč a pak poblít půlku bytu…má to úplně až jako obsesi (pak to už ani nežere, jen to škube dokud nic nezbyde). Naštěstí okusuje jen rostliny s dlouhými stébly, co vypadají jako tráva pro kočky, zelenec, atd…zlikvidovala mi totálně horskou palmu (ta naštěstí není toxická), takže rostliny které mají dlouhá stébla domů nesmí.
Mám teď doma plný pokoj sazenic na balkon od paprik, rajčat, lilků až po jahody a kytky a toho si nevšímá…nemá to vhodná tvar 😀.
Jinak naše kočky mají k dispozici balkon, kočka tam občas polehává na sluníčku, kocour tam ale vydrží tak 5 minut max a jde si zase zalézt někam domů (většinou se teda fackují ve dveřích na balkon). Tomu by balkon nechyběl. Na novém bytě budeme instalovat i balkonové škrabadlo pro kočky…jinak mají doma celou jednu kočičí stěnu poliček a odpočívadel, škrabadlo, velký škrábací válec, přístup na skříně, několik pelíšků (zbytečné, největší radost udělá vždy kartonová krabice, nebo “odpočívadlo” z naskládaných papírových tašek, když přijede nákup z košíku). Hračky se válí všude (většinou pod lednicí). Jako TV mají u okna ptačí krmítko a doma pár akvárek s rybičkama a krevetkama. No a největší zábava jsme my. Kocour se ještě kamarádí se psem.
Máme doma i pár hlavolamů a hraček, kam dáváme granule, nebo pamlsky…no kocour raději řve u prázdné misky, než aby se musel jakkoliv namáhat a jídlo si “ulovit”.
Jinak ta otázka, jestli se dá chovat kočka jen v bytě/domě bez přístupu ven - no dá…v dnešní době vám často ani chovatel, ani útulek kočku nedá, pokud zmíníte, že by chodila bez dozoru ven…pokud máte zahradu, tak se ptají jestli je zabezpečená proti úniku kočky nebo jak to budete řešit (např. venčit na vodítku)…
Jako hlavní problém spíš vidím nudu a učení se zlozvyků z nudy (vylizování kožichu, přežírání se, pojídání nejedlých věcí,…), pokud kočka bývá často sama a nemá parťáka, nebo člověka, který se jí věnuje.
Když je kočka nespokojená, tak vám to dá vždycky nějak najevo…hlasitě, nebo změnou chování. Když jsme se snažili kocourovi změnit jídelníček z granulí na vhodnější, tak to bylo na chocholouška. Ten dával svou nespokojenost a nesouhlas se situací velmi velmi najevo. Jak to dopadlo? Vyhrál…má svoje granule a my se můžeme vyspat.
Další věc je, že já mám ragdolla a mainskou mývalí a ono tyto kočky se chovají bez přístupu ven po několik generací. Mám dojem, že naše ragdollka by venku ani nebyla schopná přežít…maiňák zase potřebuje denně česat, aby nebyl jeden velký dred a krom toho by je někdo nejspíš ukradl. Kočka by si klidně nastoupila sama někomu cizímu do batohu 😀…
Osobně bych si už vždycky pořídila koťata dvě. Seznamovat potom dospělou kočku s kotětem nebo jinou dospělou kočkou může být sázka do loterie a ne vždy to vyjde dle představ.
Jojo. My měli šefleru (netuším, jak se to píše). Asi třímetrovou. Už nemáme 🙂