Separační úzkost u psa

Fiona Praha:

Jak řešíte separačku? Máme štěně a došly nápady, nic nefunguje. 😡

No blbě, to se fakt blbě řeší. Píšu trenérům, domlouvám si online konzultace (např. koira nebo “jde to team”), konzultuju s veterinářkou, lámu si hlavu, kde je problém, zkouším, co by mohlo zafungovat. 

Každej pes v tom bude asi trochu jinej. U nás asi trochu netypický případ, že on prokazatelně UMÍ bejt v klidu a byl v klidu dlouhé měsíce. Naposledy docela nedávno, v únoru. Teď je separačka zase zpět.

Některé konzultace mě teprve čekají. Netroufnu si veřejně psát rady k psovi, kterýho neznám, na to fakt nejsem odborník. Rady, kterými se snažím řídit, jsou na našeho psa a jeho náturu, ovšem teď jsem stejně v koncích a nevím, takže zkusím další trenéry a odborníky.

Protištěk by u nás zřejmě byl řešením, ale zatím se tomu bráním. Pokud to chápu správně, reaguje na aktivitu hlasivek, takže teoreticky i na vytí - ale vyzkoušené to fakt nemám.

U “běžného psa” se asi používá metoda trénování odchodů, postupně prodlužování času (od těch 10 vteřin, co už umíte)… učení na klec… nevím.

dám znovu, separační úzkost :

https://www.ecanis.cz/clanky/separacni-uzkost-u-psa-jak-ji-poznat-a-co-ne-delat-i-dil_1395.html

ecanis.cz/clanky/separacni-uzkost-u-psa-jak-ji-resit-ii-dil_1406.html?pid=75

Ad separačka…to jsem nikdy řešit nemusela resp. měla jsem vždycky psy, co samotu nikdy extra neřešili. Teda nepočítám ovčandu, ale jen když byla hodně malý štěndo, to stačilo zavřít za sebou dveře a nastal řev, jak kdyby jí někdo stahoval z kůže…no ale standardně byla doa s prababičkou, když jsme byli všichni pryč a když se dostala do fáze, kdy se štěňata přestávají “držet máminy sukně”, tak to už potom neřešila. Ve své podstatě jsem vždycky řekla “tak si jedu, čau…” a odešla jsem…nebo takhle…ten odchod zkraje vždycky načasuju dle denního režimu…teď se jí, teď se venčí, teď si hrajem, teď se odpočívá…takže do toho odpočinku a to stačilo k tomu, aby to bylo v poho.

Nicméně už dlouho mám dvojici psů, takže u malých štěňat to vůbec neřeším, protože nezůstávají doma sama, ale s druhým psem a pak už se jich neptám…

Upřímně…dopuručuje se to štěně učit hned ze začátku…hodně lidí má po odběru štěněte 14 dní dovolenou a musí to během těch 14 dní nějak zvládnout, protože pak trapanděj do práce. Já mám tu výhodu, že tohle dělat nemusím, že to můžu nechat na později, protože syn je doma a tak se o psy v době mé nepřítomnosti stará nebo minimálně je s nima.

Tak jasně, kdyby to nastalo, tak to člověk musí řešit, ale pro mě je separačka vyšší dívčí, jakože z mého pohledu to nejtěžší. 

A když má štěndo nějaký trauma z minula, slabou nervovou soustavičku, tak o to to je těžší.

Proč nezaložíte nové téma? Myslím,že je to častý problém,a bylo by fajn,aby téma bylo dohledatelné. Pod psi v médiích se fakt nehodí

Zakládám vlákno pro všechny, kdo řeší toto téma.

Založila jsem nové téma, ať to máme pohromadě. 

A není problém, že se naskočilo do pracovního režimu, aniž byste měli čas to nacvičit?

Je to hnusný problém, máloco sežere tolik času a energie, jako řešení separačky. Těch hodin prosezených v kočárkárně, před barákem, u sousedky, …. a stejně furt nemáme vyřešeno. 

Napadá mě k tomu jen to, že bude asi potřeba začít trénovat s nějakým trenérem. Online konzultace by měla stačit, tzn. nejste závislá na lokalitě trenéra. 

Vzpomínám, že Šusta o separačce trochu píše, tužím v knížce Lidsko-psí konverzace. Resp. spíš o trénování psa, aby zůstal na místě, princip “slibu”, o čem mluvil myslím i ve webináři na témat separačky. 
Já jsem zase vesměs postupovala podle Evy Štemberový, má na FB placenou poradnu. Teď chci zkusit tu Koiru, tam by možná mohli mít více zkušeností se separačkou jako takovou.

Základ u vás ale bude naučit psa zůstat v klidu na místě, na místě dál od vás, na místě za rohem, v jiné místnosti, za bariérou, příp. v kleci, a pak teprve dává smysl trénovat úplný odchod. 
Na výuku odložení na místě a prodlužování výdrže je zase super třeba Kristýna Dostálková (odložení pro život). 

Separační úzkost je přirozený a sebezáchovný mechanismus a je vrozená, protože bez smečky by prostě štěně nepřežilo.

U dětí, když v určitých fázích vývoje chybí, je to známka špatné citové vazby a velmi varovný signál.

Myslím, že je to pro Vašeho štěníka obrovský skok, možná právě proto, že vyrůstalo u hodných chovatelů a nikdy nebylo samo, bojuje o živůtek a hlasí, že je zapomenutej.

Kolik mu bylo týdnů, když jste si ho brali a jaké je to plemeno?

A kde ho máte, když jste v práci?

A jak dlouho bývá samo?

Já Vám pak napíšu, co se osvědčilo mně, třeba Vám to k něčemu bude, ale napište o něm prosím trochu víc, jaký je.., jak se chová..jakou má povahu a temperament..