Separační úzkost u psa

Já ten webinář před časem viděla a docela mě to zaujalo, kdybych měla psa jiné nátury a vhodného trenéra po ruce, hned bych cvičila 🙂 

To mě RD překvapil, čekala bych, že řekne něco typu “pošlete ho na místo” a tím to bude vyřešené 😀 

No nic, teď jdu cíleně po trenérech, kteří se separačce věnují, a uvidím, jestli to k něčemu bude. My jsme dost trénovali různá odložení, dlouhé odložení na úvaze, apod. To bylo určitě užitečné, svého času. Vlastně zvažuju, že vylovím ze sklepa klec a vrátím se k trénování pobytu v kleci, tehdy zpočátku nám to fakt pomohlo. Škoda, že je to takový krám veliký, aby tam pejsek měl pohodlíčko…

Předtím 2 dny probíhaly krátké odchody a příchody, ale evidentně 2 dny byly málo, aby se projevila.

No a tady přesně já vidím problém. Za dva dny????  Vždy, ať je to štěně, či dospělý pes z útulku nebo prostě z druhé ruky, jako byla Tali, si bereme 14 dní, aby si štěně, pes nejdříve zvykli na to, že tohle je jeho nový doma. Z čeho to má poznat? Že těm psům může věřit? Vezme se štěně od mámy, ztratí svou smečku a hned má vědět, že tohle je jeho nová smečka? To víme my, lidi, ten pes ne. Tady je štěně se psy, ale jak víte, že si jimi ono samo uvnitř může být jisté? Za dva dny se dle mého spolehlivě pes na samotu teda nenaučí. 

Jinak ale třeba tohle můžete začít úplně zdarma a ještě než se dostanete k volání trenérovi: https://kristynadostalkova.cz/odlozeni-pro-zivot/ Podle mě skvělý a jednoduchý postup.

Trénujeme klec spíš na výstavy,  závody a tréninky, aby uměla být zavřená v kleci bez paniky, když bude potřeba. Do té nechtěla, neznala ji, teď ji zvládne otevřenou i zavřenou, ale musí být na blízku člověk. 

Zatím hledáme fígle, vrátila jsem se i na IF, měla jsem dojem, že jsme to tam řešili, ale nedohledala jsem. KD nesleduji, narazila jsem na ni kdysi ohledně znakové řeči pro psa, ale měla ji tenkrát vyprodanou a já si mezitím naučila pár svých gest. 

Nemyslím to zle. 

Není každý pes stejný přece. to, že šest něco zvládne normálně neznamená, že to zvládne každý.

Proč těch 6 štěňat před ní neřvalo? Proč je ona a celý vrh uřvaný? Proč první vrh není?

Nevím proč, jen jsem myslela, že řešíte jak

Ano, řešíme, co s tím - ne, jak to možná mělo být. Jedna radíte 14 dní dovolenou, druhá vidí problém v dovolené. Dovolená neproběhla, dostala stejný prostor k adaptaci jako ostatní. Za ty 2 dny ani nepípla, takže to nevypadalo, že mohla mít se samotou problém. Jinak se rychle zorientovala, je veselá, hravá, přítulná, chytrá, nic neničí, pochopila, že jíst se musí hned, ostatní pesy ji neprudí ani ona je, hygienu celkem chápala, prostě pes na pohodu. Až ta samota. Obecné rady jako vylítat, dát lízací podložku nebo třeba kong s něčím,  a trénovat po chvilkách, nefunguje. V podstatě ji nezajímá nic jiného než přítomnost člověka. Nechá mňamku, hračku ležet, sedne za dveře a řve. Nechat vyřvat ji nelze, protože panelák. 

Já sama za sebe bych se vrátila na úplný začátek. Odcházení do jiné místnosti a zároveň učení štěněte na pelíšek, kde chvilinku setrvá. -Až to zvládne, že mě nevidí a jsem v jiné místnosti, tak pak můžu odcházet z bytu.

S Tali - té bylo tehdy deset měsíců, když k nám přišla, jako kotcák, do paneláku, jsem pak, když jsme se moc neposouvali,  sáhla k takovýmu zoufalýmu kroku - prostě jsem v bytě vcházela a vycházela  z různých místností, v  rychlém sledu za sebou, sem tam, támhle tůdlé, přicházela jsem, odcházela jsem, furt dokola z jedné místnosti do druhé, do další, do jiné, …. přes předsín, kde psi bivakují, až jí to tak unavilo, že se na to vyprdla. A já nachodila tisíc podzimních kilometrů v bytě. Předesílám, že tohle proběhlo , když tam byla jen ona sama, ne žádný druhý pes, jen ona a já. 

Když přijde nový pes, jsem často po kavárnách a obchodech, prosedím dost času na schodech - stejně tak můj manžel, protože si vždy bereme půldny dovolené. jeden má ranní, druhý má odpolední. Tím pádem se pro každého ten týden natáhne na 14 dní, které máme pro toho psa k dispozici a tím pádem spoustu času a klid na učení. Je to velký proces pro štěně, aby se tohle naučilo. Hodně velký, mělo by se s tím právě dopředu počítat, vždy. Aspoň já to tak mám a pak jsem jen třeba příjemně překvapena.

Mám takový fígl, učím psy, aby se těšili, že konečně vypadnu. Otočím to. Mám pro  psy něco, co moc chtějí, jídlo,hračku a to ještě vložím do krabičky, tu do krabičky, tu do krabičky…. , pes jde na pelíšek, já se oblékám, mám tuhle matrojšku připravenou, pes o ní ví,moc se těší, a učí se být na pelíšku a to, že matrojšku dostane až když řeknu vezmi. Dám matrojšku na zem, odpočítám tři-dva.jedna…vezmi. Slovo vezmi přichází s momentem, kdy zavírám dveře. Psi to milují i v dospělosti, to už teda nemám krabičky v kabičkách, nicméně, když si jich pár od čaje naschovávám, udělám jim tím velkou radost, protože jde nejen o odchodné, ale taky o řízenou demolici. A to každý pes velkmi rád.

No, tak to dělám já,  neříkám, že to tak musí dělat všichni, jen jak mi to doposud fungovalo. 

Nějak jsem možná přehlédla, co je to za plemeno, možná jste to sem nenapsala, Fiono. Možná to hraje roli, možná ne, nevím. Nikdy jsem ani já, ani nikdo z rodiny, psa se separačkou neměli. Ale vždycky, když jsme přivezli štěně, byli jsme s ním co nejdéle doma, vzali jsme si dovolenou, aby si štěně zvyklo, že to je teď jeho domov a abychom si zvykli na sebe. Abychom nastavili denní režim včetně toho, že odcházíme a vracíme se.

Připadá mi, stejně jako už psala Zrzavci, že to v případě tohoto štěněte chybí. Já bych zkusila začít od začátku. Vzala bych si dovolenou a štěně pomaličku v klidu, protože bychom měli čas, zvykala na odchody, byť jen na WC, do jiného pokoje, atd. 

Sedne si za dveře a řve….vy přijdete a to roztomilé štěňátko hned pohladite ,pochováte, chlácholite…?

Co třeba přijít ,jen tak po chvilce, když řve, prohodit nějakou neutrální řeč, prostě neprojevit zájem a jeho chování,něco doma vzít a zase odejít…za chvilku zase přijít…a.t.d. zvyknout ho na to, že sice odejdete, ale zase se vrátíte aniž by jste ho odměnila pozorností za to řvaní. A samozřejmě ho hodně odměnit pozorností, za alespoň nějaký náznak “klidu ”.

Určitě nebude nějaký výsledek hned.budete chodit sem tam.a nic se nestane. ..bude řvát.je třeba vydržet.

Bulina od mimina nemá problém být doma sama.nikam se netlačila mezi dveře, když jsme odcházeli,  neničí. Spinká. Už když jsme si ji vezli domu neuronila ani slzu…🤷

Nebožka erdela ta si pobrečela… vyla jako šakal. Ale naučila se.byt doma sama.

Současný kříženec Netvor měl separačku jak vyšitou a coby bonus strachovou agresi. Nikdy předtím jsem se s takovým živočichem nepotkala. Jako pidištěně z útulku startoval na vše, nedal se ani na chvíli zavřít, bo začal ihned likvidovat vše kolem, fakt pacient. Nebyla jsem na takový stvoření připravená, ale co naděláš, když už se toho ujmeš. Že byli předchozí pejsci jiní, není absolutně relevantní.
Musela jsem to taky řešit za pochodu. Doma v kleci nemohl být, zlámal by si jak divý zvíře o klec jehličky, a to měl taky vedle sebe fenu. Tak jsem ho vozila všude s sebou. Naštěstí to bylo v mírné zimě, takže vyfasoval zateplenou vestičku, prostornou a zakrytou klec do auta a jelo se. Ječel, ječel celou cestu, než jsem zastavila (krátká trasa do města). Tam šup z klece ven, projít se, vyvenčit, a šup zase do auta. Tam už pak neřval, zakutlal se do pelíšku a spal. Takhle to probíhalo snad měsíc nebo dýl. Když mi přišlo, že je v kleci v autě o samotě už v pohodě (mezitím probíhal samože nácvik na druhou klec doma, kde měl pelánek, krmení, chodil si tam sám chrnět a postupně se to místo naučil brát jako bezpečnou zónu), jednou jsem ho tam při běžném krmení prostě zavřela. Nastartovala jsem auto, odjela jsem na chvíli nakoupit a přijela. Netvor spal. 
Někdo tady klece přímo nesnáší, pro nás to bylo vysvobození. Netvor je psí autista, ve svý noře se cítí bezpečně a zklidní se. Kdybych ho nechala poletovat po baráku, přepne se do destruct modu a opravdu netuším, co by tu vyvedl. Uklidňuje ho přítomnost feny, kterou má přes klec po boku. 
Jestli je štěně takhle vystreslé, vůbec neuvažujte o nějakém antištěk obojku. Spíš se zamyslete, jak ji zklidnit, kde se cítí bezpečně. Vytvořte rituály, klidně i tu klec zapojte do režimu více. Jo a ještě jedna věc, zkuste i nějaké calming přípravky, já Netvorovi coby šiblému štěněti (on je teda šiblej stále i na 2,5 letech) dávala Alavis Calming. Dost mu to v jeho stresu pomáhalo.

A u chovatele když odešli, neřvala?

A je teda s ostatníma pesama a ti se k ní chovají jak? Má se k nim, když jste doma nebo se zajímá jen o lidi? Žádný pes ji neutěšuje, když brečí?

A ten první vrh byl s jiným otcem?

No..je to teda trochu záhada, že to dělají tak výrazně všichni sourozenci z vrhu, že mají tak silnou vazbu na nekonkrétního člověka.

Nebyli na flašce ?

Protože jsme všichni padlí na hlavu, děláme to přesně tak a ještě přihodíme hrst mňamek ☹️. 

Ve skutečnosti se se štěnětem nikdo neloučí ani nevítá, ani s ostatními. Nevítáme se už první pesy, která radostí učůrávala. Za řvaní jí nikdo ani “nenadává”, protože i negativní pozornost je pozornost. 

Ona není nijak vystresovaná, spíš urputná. Sedí a řve, nezajímají ji hračky, mňamky, hlas z kamery, ostatní pesy. Objeví se člověk a ztichne. Do klece se nechá zavřít, když člověk odejde, sedí v kleci a řve, nekouše ji, nesnaží se dostat ven, prostě řve. Zavřít psa do klece na několik hodin a odejít do práce je nám proti srsti, mně teda strašně. Ale naučit na zavřenou klec jako bezpečné místo je super na výstavy, závody a tréninky. To zvládne v pohodě, ale musí mít společnost člověka. Zatím jsme ji ještě nevzali do tréninkové haly a tam do klece. Ale myslím, že to bude “problém” jen na poprvé jako co to toto je? Pak zjistí, že vidí svého člověka (možná jakéhokoliv člověka) a bude koukat, co se okolo děje. Doma má klec otevřenou a v ní pelíšek, občas hračky nebo mňamku, zavřít se klidně nechá.

Nevím, už jsme z toho všichni dost vyšťavení, nemůžeme přijít na to, kde je zakopaný pes a co by ji donutilo pochopit, že řvaní je nežádoucí. V paneláku se to prostě naučit musí, chodit “do práce” nemůže. A neustále jí dělat společnost dalších cca 15 let taky nejde.      

Mně se líbí to Zrzavcovo “chodíme ven a dovnitř, dokud to zvládnem a dokud to psa ”baví"". U koní se tomu říká “habituace” - děláme nějaký podnět tak dlouho (normálně teda od nejslabšího podnětu a zvyšujeme intenzitu při návyku), dokud si zvíře ne"zvykne" a neotupí na něj.

U vás třeba začít prosklenými dveřmi? Síťovými dveřmi? A přidávat (vrstvy na dveřích, pak místnost, až z bytu…)? A prostě půl roku rok trénovat.

Mockrát se mi u koní stalo, nevím, co to je za vesmírný úkaz, že jakmile jsem se rozhodla “tohle naučíme a mám na to času nekonečně moře, je mi jedno, jak dlouho to bude trvat, ale budem na tom makat třeba celý tvůj život”, že to tam nějak zacvaklo a ono to fungovalo. Nejen při přímém kontaktu s koněm jako takovým, ale prostě nějak ezotericky i když jsem se rozhodla pro něco doma a pak jsem to šla třeba vyzkoušet ke koním… A vím, že různí psycho* tohle říkají i o podvědomí, že tohle umí. Už zabíhám do nesmyslů. Ale asi bych prostě nastavila nový zvyk doma, že každé dveře se otevřou a zavřou pětkrát 😀

U chovatele v rodinném domě prý neřvala, ptali jsme se. Teprve pak ve skupince toho vrhu se dcera dozvěděla, že řvou všichni. Jenže ostatní jsou v RD, takže to asi nevadí tolik. Ostatní šli do nových domovů kolem 2 měsíce, u téhle chovatelé zvažovali, jestli si ji nenechají. Podle vyprávění štěňata na flašce nebyla. První vrh prý neřve. Jestli mají stejného otce jsme nezjišťovali. První noc ani pak vůbec netesknila, ale u nás tesknilo jen štěně wořešky z útulku, což nás tenkrát dost překvapilo. Ostatní pesy se k ní chovají jako ke štěněti, buď si s ní chvíli hrají nebo si jí nevšímají. Když řve, nezajímá ji naprosto nic, ani věci, ani pesy, ani mňamky. Ostatní pesy si jí u toho nevšímají, nejsou zvyklé, že by se některá někdy chovala takhle. Nebo vědí, že to nemá cenu nebo je jim to šumák nebo…. nevím, se jim honí hlavou. 

To chození od Zrzavce mne zaujalo taky, jen musíme vymyslet, kam s ostatními lidskými členy domácnosti a pak zkusit řvoucího šakala umordovat neustále se zavírajícími a otvírajícími dveřmi 🙂Proberu to s dcerou a ona asi bude ta vyvolená, která to odnese, ostatní pojedou třeba na výlet. Hlava měla nastaveno, že to bude fungovat, jako se všemi ostatními, když byla štěňátka, ale…. tahle pesa se asi rozhodla, že to bude jinak. Nápad s různě průsvitnými dveřmi je možná super, ale v panelákovém bytě to nepůjde. 

Fiono - musíte si to právě nově nastavit i v té hlavě. Jednak , že to nebude ajncvajdraj, že to bude chtít možná hodně času, nevím, jak dlouho už tohle jede, ale každý den se v tom chování utvrzuje.

 Proto právě já, abych tomu předešla mám přednastaven ten program , co jsem psala a to i u psů dospělých, útulkových, sekáčkových a nebo třeba i těch co hlídám  - vždy je to tak, že pes nejdřív přijede, posedíme, páníčky vykopnu, ať jedou třeba na zmrzku a jdeme si hrát,  pánící se vrátí, jdeme se projít…. a ten pes už ví, že ho tam nenechají, příště už to má jednodušší, i tak to pro něj pochopitelně není lehké. A než my odejdeme do práce, tak zase i my uděláme to, že na chvíli vypadnem, vrátíme se, vypadnem….. ono je to pro ně opravdu těžké, vezměte si, že jim přetočíme úplně celý život a když je to malinký ščenátko, jak si s tím má poradit, potřebuje čas na to aby zjistilo, že se nic neděje. to, že to předchozí štěňata zvládla bez projevů ale vůbec neznamená, že to pro ně nebylo ale kuwa těžký. Bylo, věřte tomu, že bylo.

A druhý co si musíte nastavit, kromě toho, že to zabere dobu a víkend na to rozhodně stačit nebude, je to, že to prostě dokážete, že ho to naučíte.

Naše štěně to mělo stejně, jakmile na nás vteřinu neviděl, okamžitě kvílel…
Je dost možné, že kdybych po 14 dnech musela odejít do práce a on musel být doma sám, dopadne to taky separačkou.

Radu nemám…já byla se psem 3 týdny doma, kdy jsme to nacvičovali a poté jsem si ho brala s sebou do práce…když byla přiležitost, chodila jsem do obchodu, s košem, cíleně to cvičila, ale měla jsem na to spoustu času…poprvé sám několik hodin (3-4?)byl asi až v 5ti měsících…vše jsem sledovala kamerou…když vypadal, že začne být nervozní, odeslala jsem ho přes kameru do pelechu... u nás to fungovalo, hned se uklidnil.

Doma jsme ho zavírali do ložnice, když jsme koukali třeba na film, aby se naučil že s námi nebude 24/7, že i když jsme doma, tak může odpočívat zavřený sám v jiné místnosti → to si myslím že nám pomohlo s posunem hodně…on pak moc neřešil, jestli, když se zavřeli dveře od ložnice, tak jsme doma nebo nejsme…prostě se zavřelo a to znamenalo dobu klidu a nudy 😀…nějak si na to zvykl (plus doma jsou i kočky, takže tam nikdy nebylo hrobové ticho a někoho tam vždycky slyšel).

Beru si ho do práce dodnes, je to náš happiness manažér, má rád kolegy, kolegové mají rádi jeho…děláme si srandu že je to firemní canisterapeut. Doma bývá většinou max sám 6 - 7h, když jdeme na nějakou akci a většinou ve večerních hodinách, takže spí.