kočka je arogantní

Jako kotě se s námi převážně rvala místo mazlení. Hodně kousala a škrábala a pohladit se nechala zřídka. 

Tohoto byste byli (aspoň z velké části) ušetřeni, kdybyste měli koťata dvě. Rada pro příště.

Šlo by s jejím chováním i v jejím věku ještě něco dělat? 

Nešlo. Vy jste nepochopili základní kočičí premisu - je to bohyně a dovoluje vám, abyste u ní bydleli. Podle fotky soudím, že je polovenkovní a žádného prošlechtěného  plemene, takže vás k životu opravdu nepotřebuje. Smiřte se s tím.

acher:

Jj, kočka je osobnost a jen ona si rozhoduje, kdy, kde, jak a kým se nechá mazlit a hladit😀

Přesně!

Jako já žádnou radu nemám…co bych na to měla říct…prostě kočka…kapitola sama o sobě…

Ve své podstatě jen…respektujte jí a její přání a užívejte si chvíle, kdy se dobrovolně přijde pomazlit.

V noci po nás skáče a budí nás. No jo no, kočka, noční tvor. Zkuste jí přes den víc utahat…víc si s ní hrát…na lovení a podobně. Náš kocour třeba chodil večer ven, pak jsme ho kolem půlnoci brali dom, dostal ještě něco málo k jídlo a chrápal jak zabitej až do rána. To bohužel nejde praktikovat všude, tak ty hry..to “utahání” musíte nějak zařídit sami…

Jen mě pobavilo pojmenování diskuze “kočka je arogantní” na to se mi chtělo napsat…"máte recht" 😄

Máme venkovně-vnitřního kocoura, klasickej vesnickej sekáč, mourek, má pod palcem půl vesnice. Od malička to je rváč, na vše má svůj názor, není moc mazlicí - spíš přijde, v tichosti se stočí na klín, chvíli pobude a pak jde. Někdy má náladu a ducá hlavičkou, do ložnice teda nechodí, ale když si uděláme siestu na gauči v jídelně, spíš tam s námi někdy v nohách, někdy na člověku. Takový kontakt mu stačí. A já ho do ničeho nenutím. Baví ho ale chvilkové cvičení s klikrem, jednoduché věci, jako je přivolání, nebo hop sem, nějaké ty hlavolamy, má rád, když dostane papírovou krabici a jiný klasický kočičí záležitosti. Zkuste mu pořídit hračky, kdy je uvnitř buď šanta, nebo kozlík - podle toho, co bude preferovat, to je uklidňuje, mají pak i víc tendence se mazlit. Ono v podstatě - tím, jak žije hodně venku,  nemůže to být ani žádnej ťutínek, musí to být sekáč, aby jednak ulovil a druhak, aby obhájil sebe a svoje území. Někdy je mi to líto - kvůli němu, že moc toho mazlení nemá, že o to vlastní vinou přichází, ale nutit ho nebudu, jak to chce, tak to má. Kočka je svobodný tvor, nejde ji do něčeho nutit, jen respektovat a nebo zaujmout.

Já jsem Kocoura v kotěcím věku vychovala. S dospělou kočkou to jde také, ale je to těžší, je třeba nastavit pravidla a dodržovat je (což je náročné hlavně pro lidi). Výchova kotěte je snadná. Čím je starší, tím méně vyžaduje takového dovádění, ale dřív jsem si brala svářečské rukavice, a to věděl, že má povoleno i kousat a škrábat, co mu síly stačí, to jsme se vždycky vyřádili 🙂 Pak už jen odfukoval a mával rukou, jako že se vzdává… Také je naučený, že si musí nechat vše líbit, a i když ho třeba něco bolí, musí sebou nechat manipulovat, to se pak hodí třeba u veterináře nebo s klíšťaty (můj je čistě domácí, tak nemá) nebo při zatrhlém drápku apod. Také musí chudák snášet vyčesávání, ale to předstírá, že se mu líbí, a nechá se u toho drbat. Jinak samozřejmě někdy má náladu si hrát, někdy lovit, někdy se poprat, někdy jen tak přijde na kus řeči (je velmi výřečný), ale nebožáka jsem ho naučila, že když se chci pomazlit já, musí to snést a držet, je to statečný kocourek a snáší to. Je to určitě i povahou a i tím, že je jedináček domácí, takže má jen mě a je na mně hodně závislý (panelákový byt mnoho zábavy neskýtá). Další si budu pořizovat už dvě kočky, a ty už na mě budou asi prdět a výchovu už také nebudu aplikovat tak intenzivní, takže i pořízení při manipulaci s nimi bude asi těžší, uvidím, jestli se na to ještě nezaměřím, přeci jen mít kočku manipulovatelnou kvůli různým zásahům není od věci.

"máte recht"

👍

Ještě mě teď napadlo, že ženská by se s kočkou měla tak nějak ztotožnit, chápat její kočičí dušičku…já když to vezmu podle sebe, tak mě kdyby chtěl někdo mazlit, když nechci, tak bych mu asi voči vyškrábala a naopak, kdyby se nechtěl mazlit, kdy já chci, tak to bych teda držkovala, asi bych prováděla nějaké schválnosti a nakonec bych se tak nafoukla, že by si mě pak 3 dny musel dotyčný udobřovat a na kolenou přísahat na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, že už to víckrát neudělá…tvl, ještě že nejsem kočka, to by měli moji lidé doma peklo…

A tady nastupuje zase moje krédo…vzájemný respekt…a když jí miluješ, tak není co řešit…no tak max se vzájemně pošleme do zadele a nafoukneme se obě…kočku sice nemám, ale s tou pasteveckou madam, se kterou sdílím domácnost to tak děláme běžně…

Jo existujou kočandy, které by nejraději celý den měly fyzický kontakt s člověkem a za stálého vrnění by z něj neslezly, ale o těch nemluvím, takovou já nikdy neměla…jako takhle teoreticky to zní báječně, ale nevím, jestli by mi z takhle hodný a mazlivý kočičky brzičko nehráblo…

jestli by mi z takhle hodný a mazlivý kočičky brzičko nehráblo…

Asi hráblo. Čeho je moc, toho je příliš.

To si psala ty, že bys nemohla mít BOC nebo jiné podobné plemeno? Které by na tobě pořád viselo očima a tys pro něj musela neustále vymýšlet nějakou aktivitu?

že bys nemohla mít BOC nebo jiné podobné plemeno

Pán Bůh s námi a zlý pryč….úplně mi stačí dcery lapinkoira a to má rozhodně do BOC daleko.

Ono i do nějaké cílené interakce s berňuchou se musím “nutit” a to je to klidnej pes, kterému povětšinu času stačí, že mi u všeho asistuje. Je to takovej Hujer, ale zlatíčkovatej, nej pes pro začátečníka, jakýho si umím představit.

Takže pro mě opravdu chrt a pastevec jsou ta správná volba…protože povahově jsou podobní jako já…

Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, tak když říkám, že miluju psy a jsem pejskař tělem i duší, tak to není úplně pravda. 

Mám ráda psa, který má vlastní světanázor a nic na tom nemění fakt, že to je někdy velká zkouška mých nervů…miluju psa, co mu stačí, když mu vysvětlím, co znamená sedni a lehni a nemusím to s ním opakovat furt dokola…

Gina nejni blbá, když řeknu sedni, tak ví, co po ní chci a nesedne si proto, že zrovna nevidí k podobnému konání důvod…když ten důvod má…třeba když jsme v čekárně u veta a tam se prostě hačá nebo hajá, tak si sedne na první dobrou a to téměř za potlesku všech přítomných, protože ta ženská s tím obrovským bílým psem řekla “Ginuško, udělej hačánky, prosím…” a ten wau velkej bílej pes si sednul…takže za umělecký dojem 10 z 10…a všem ukápla dojetím slzička…ti, co mají “normální psy”, akorát ne tak vychovaný, tak říkají “Hele Punťo, jak ten velkej pejsek poslouchá a ty zlobíš”…a my s Ginou se tváříme obě nezúčastněně a naprosto suverénně, protože my dvě jsme Dream team, největší machři mezi nebem a zemí ….to je moje holka, to je můj šálek kávy…

Co na tom, že před dvěma minutama jsem jí vyložila z auta a potřebovala si ještě pro něco sáhnout a říkám Gině…"Čekej, sedni si…" a Gina “CóóÓÓ? Tak to jsem jako neslyšela, jsi se popopo, si tady budu dřepat na nějakej špinavej chodník”…"Ti říkám sedni, tě znám, já se otočím do auta, nebudu tě mít chvilku v merku a ty uvidíš psa a já budu mít leteckej den a vykloubený rameno…tvl Gino neser a sedni"…"A just ne…jak mě donutíš, se předveď, ty Coperfeelde..čekám.."…Já tě chytnu za tu zadel a prostě tě posadím…"…."No to víš že jo a teď tu o tý Červený Karkulce"…(přesně takhle bych na podobný povel, který bych nechtěla provést, reagovala já).

No a pak na sebe nasupeně koukáme a já vyhodnocuju, jestli má smysl tu fenu na férovku posadit, jestli to opravdu potřebuju a nebo jestli stačí říct “Tak si nesedej, ale chraň tě ruka páně, jak uděláš nějakou bejkárnu…” 

Tak teď se všichni pejskaři chytají za hlavu a kroutí hlavou tak, že si jí za chvíli ukroutí a upadne jim a už se nebudou moci za co chytat…

To je můj svět…sorry jako, kdyby na mně pes visel očima a sednul si hned, jak jen pomyslím na to, že dám povel, tak to je ale vážení strašná nuda.

nesedne si proto, že zrovna nevidí k podobnému konání důvod…když ten důvod má…třeba když jsme v čekárně u veta a tam se prostě hačá nebo hajá, tak si sedne na první dobrou

Před mnoha lety měla kamarádka kříženku špice. A bylo to velmi podobné - když na ni zavolala, tak se čubička začala rozhlížet, proč ji volá, situaci vyhodnotila a rozhodla se (ne)poslechnout.

kometa:

jestli by mi z takhle hodný a mazlivý kočičky brzičko nehráblo…

Asi hráblo. Čeho je moc, toho je příliš.

To si psala ty, že bys nemohla mít BOC nebo jiné podobné plemeno? Které by na tobě pořád viselo očima a tys pro něj musela neustále vymýšlet nějakou aktivitu?

Nevím, jestli to psala Sardullah, ale 100% jsem to psala já. Proto taky nemusím děti, nebaví mě vymýšlet jim zábavu. Proto jsem ocenila dva psy - tam mě sice hraní s nima bavilo, ale jinak by si poradili i sami😉A když odešel Berunka a já jsem byla ráda, že vůbec chodím, jsem velice ocenila, že Worka na mě prdí a nečeká, že ho budu bavit. A to si pamatuju, že když náhodou na mě koukal, že něco chce, tak mi to vyloženě lezlo na nervy🤫A oceňuju i svoje nemazlivé britky, maximálně chvilku a dost😀Vůbec nejsou otravní👍

Teď jsem to Jani celé přečetla a je to naprosto stejné, jako bych to psala já, naprosto stejně to u nás fungovalo, vlastně máš i ,,stejné" psy, jen místo Giny byl Worka. To bych u toho auta řekla: kluci sedinky a čekejte, než si vemu věci. Berunek okamžitě sednul a spořádaně čekal, když jsem se otočila, Worka byl o tři baráky dál a někam vyšlapoval😏Ale ano, když bylo nutno to poznali a byli taky všude za hvězdy🤩😜

kometa:

nesedne si proto, že zrovna nevidí k podobnému konání důvod…když ten důvod má…třeba když jsme v čekárně u veta a tam se prostě hačá nebo hajá, tak si sedne na první dobrou

Před mnoha lety měla kamarádka kříženku špice. A bylo to velmi podobné - když na ni zavolala, tak se čubička začala rozhlížet, proč ji volá, situaci vyhodnotila a rozhodla se (ne)poslechnout.

My měli vždycky špicoidní psy, takže jsem na tohle byla zvyklá a nepřišlo mi to nijak divné. Strašně divné mi přišlo to, že Berrymu se řeklo a on bez řečí udělal😛