Odpověď na příspěvek uživatele Lily z 10.08.2023, 11:54:58
Lily - tiež som asi masochista ☺ Dlhosrsté kólie sa mi páčia od malého mala - a za celý život som sa k nej akosi neprepracovala - vždy skončím s niečím úplne iným - ako vzhľadovo tak povahovo (dalmatín, larador, moskovák a kopec krížencov) No vždy som vyberala podľa aktuálnych požiadaviek - napr. záchrana vyhodeného šteniatka, jedine krátkosrsté plemeno - to ešte moja mama dovolila týmto spôsobom, potom dobráka psa k deťom, teraz potrebujeme strážiť dvor … Dcéra vždy chcela dogu - tak mala akože dogu (bohvie kde to zohnala) teraz dospelá zabezpečená s domom si chcela konečne kúpiť DOGU a zmilovala sa nad rotvailerom vyhodeným na benzínke - tak sa doga zas odkladá. Zobrať toho rotvíka bola teda odvaha - v živote som nevidela tak psychicky zničeného psa (a to mal vtedy chudák asi len 6 mesiacov). Tri týždne ho na venčenie museli nosiť na rukách - nechcel vôbec vyjsť z bytu - aj z pelechu v byte sa pohol z pozície ležmo asi až po troch dňoch. Nenormálne ale asi pomohla tá staručká akože doga - chúvička na pohladanie. Teraz je z neho už iný pes - závislák na aporte, stále k cudzím má rešpekt, ale keď sa oťuká je to maznavé treštidlo - len sa nesmie hladkať po hlave. Ale ja tvrdím, že x-krát si vás ten správny pes nájde. A pre rotvíka to iste tak malo byť - myslím, že keby ho oni nevzali tak ho uspia. Mimochodom - rotvajler bol v celej našej rodine pes, ktorého by sme nechceli ani zadarmo a ono to je v zmysle zariekaného chleba najväčší krajec. Tak to len na okraj k vyberaniu plemena …
Jenže to chování u majitelek, které potkáváte a klidí psa kilometr daleko, není často dáno charakterem psa, ale charakterem psovoda.
Ten BŠO může mít super povahu, ale pořídil si ho nýmand.
To je halt úděl moderních plemen.
Jediné, kde tenhle přístup chápu, je u silných reaktivních plemen (rotvajler, staff apod.)….u psů výše zmíněného typu jde na 90 % jen o neschopnost psa vychovat.
Co jsem poznala ty, co se klidí na km daleko, tak je to dáno reaktivitou psa. Viděla jsem choďáka, co vříská, když je pes poblíž a opravdu bych neřekla, že to je chyba majitel. To samé jsem viděla i u BŠO.
U obou plemen se snadno dá vychytat reaktivec, když má člověk smůlu. Osobně bych do toho nešla, pokud chtějí vyrovnaného psa. Nebo hodně hledat a vybírat. Vybrat opravdu sebevědomé rodiče s dobrou povahou a modlit se. BŠO potkávám více vyrovnaných jedinců a ne tolik reaktivních jak těch choďáků. Šusta o tom prohodil pár slov o tom, že mu chodí hodně choďáků s reaktivitou a BŠO zase s bázlivostí, co jsem tam pochopila z toho, co říkal. Ale chodí mu tam samozřejmě i jiná plemena, ale bavíme se teď o těhle dvou.
Dlouhosrstá kolie je za mě nejlepší volba do všech rodin, kde nejsou sportovci a chtějí normální psa k dětem, který nepotřebuje extra výchovu. Kolie se vídá k adopci fakt málo a řekla bych, že za to může i její povaha. Tak přizpůsobivého psa člověk jen tak nenajde. Vím, že pro mnohé je ten vzhled stopka, ale je to škoda. Polovině lidí, co mají bully bych doporučila dlouhosrstku. Pro mě ta povaha dlouhosrstek není, mně se hrozně líbí ty teriéří rysy v mém minibulíkovi, ale já jsem masochista. 😀
Zdravím vespolek, po odmlce přicházím se starou známou klasikou - naštěstí nemám nick Anička878 či tak něco 🤣
Chtěla jsem se zeptat znalejších na postřehy - máme-li aktivní, turisticky založenou rodinu s malými dětmi a zahradou, spíše začátečníky bez větších zkušeností se psy - přijde vám jako menší přehmat choďák nebo BŠO? Resp., kterýho z těch dvou byste doporučili?
Pokud se vám chce napsat, že ani jednoho, tak tomu rozumím 😀nicméně některá plemena prostě neprojdou a já o tom nerozhoduju. Osobně bych se klonila spíš k BŠO, ale možná je to ovlivněné tím, že jsem potkala klidné a mírné jedince, zatímco choďáky znám převážně reaktivní magůrky. BŠO mi přijde pro začátečníka takovej měkčí…nevím, jak to říct. Ale osobní zkušenost s těma plemenama nemám, proto se ptám.
Případně ještě nějakej tip, ale musí to být pes v podobném typu, vlčí, chlupatej…ne placatka, ne krátkosrstá kolie …AUO by byl vzhledově ideál, ale naštěstí není ve hře právě proto, že by byl těžké sousto.
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 04.08.2023, 11:56:54
To, nevím jestli umím, ale snažím se. 😀 Jen je to takové, že se někdy cítím jednou nohou v kriminále, protože jsem pod drobnohledem. Byl dvouměsíční štěňátko a už jsem poslouchala, jaký je to vražedný zabiják, když se na člověka jen podíval. 😔
Jo, ono na tyhle problémy hodně trpí zlatí kokři, dokonce prý i BO (mají na to i genetické testy) a bulíci taky, ale většinou se to vyskytne u bez PP jedinců. Ale většinově, co vidím, tak jsou to spíše výchovné problémy v kombinaci s náročnou povahou, které vyústí ve stejný výsledek - pes je utracený. Ale viděla jsem to jen u bez PP jedinců.
Ale bulíci mi zase přijde, že nemají takový problém s jinými psy jako jiná bull plemena. Lidé je chovají i ve smečkách a jako jde to (ale více samců se nedoporučuje). Třeba u pitbullů s ped(s rodokmenem) je to nemožné. Jak říkám, ten můj rád jde za psy. Ale on teda na bully má podobný názor jako vy. Ideálně se jim vyhne. 😀 On si asi myslí, že je borderka, ty miluje spolu s labradory a jezevčíky nejvíce. 😀 Je zamilovaný do souseda erdela (a erdel je hotový z něj) a dalšího souseda jezevčíka a přitom to jsou oba samci. Taky miluje chrty. 😀 Ale svoje plemeno nepreferuje. 😀 Jo a kolie jsou taky bezva. Moc se mu líbí ta dlouhá srst. Kolie z něj opět nejsou moc odvařené. 😀 Ale samozřejmě fenečky jsou super bez ohledu na plemeno. Fenečka je fenečka a on je velký milovník. 😀
Včera jsme zrovna měli situaci. Sedli jsme si na pláž u jezera. 200m dlouhá prázdná pláž. A po chvilce přišla rodinka se dvěli dětmi a jorkšírem. Pejsková nemá ráda děti ani psy, takže začala poštěkávat. Já jsem ji klidnila a říkala si že logicky půjdou někam dál od nás. Místa tam bylo habakuk. Ale kdežeeee, usadili se 3m od nás, nezájem. Pejska pouštěli k nám na flexině a přišlo jim děsně zábavné, že mému se to nelíbí. Když se jim pes vysmekl i s vodítkem, tak to byla strašná bžunda. Haha. Pejsek byl roztomilý, to jo, ani nedorážel nebo tak, ale Yuki prostě o psy nestojí a bylo to vidět. Psovod by to viděl, pouhý majitel psa nikoliv. Nemělo smysl něco říkat, pobalili jsme saky paky a sedli si o 20 metrů dál. Ještě kromě nich přišli průběžně na pláž lidi se setrem a další se dvěmi koliemi a ti byli v pohodě, drželi se dál. Jsou prostě lidé ohleduplní, a pak ti druzí.
Lepší volba, ale je třeba zvážit, že je to větší a těžší pes než bordera.
U border je obrovské váhové rozpětí. Může vychytat i psa, který bude vážit více jak fena dlouhosrstky. Výškově to není tak velký rozdíl. Plus dlouhosrsté kolie vyloženě netahají. Jsou poměrně jemné. U váhy se to pronese, ale to už nevidím takový rozdíl mezi borderkou a kolií.
borderka:
Výška: samec: 48–56 cm, samice: 46–53 cm Hmotnost: samec: 14–20 kg, samice: 12–19 kg
Dlouhosrstka Výška: psi 56-61 cm, feny 51-56 cm
Hmotnost: 18-30 kg
Když si vezme fenu, tak bývají drobnější. U borderek je to dnes i přes 20kg v pohodě. Co tak sleduji bordeří skupiny. Plus každá vypadá úplně jinak a povahově taky vidím velké rozdíly…
Lassie. 🙂 Jsou úžasné a neuvěřitelně empatické. 🙂 Skvělý parťák, ať se život vyvine jakkoliv. 🙂 Velmi učenlivé a baví je pro svého člověka udělat cokoliv. 🙂
Já bych zvážila jiná plemena. V dnešní době je borderek habakuk a potom vypadá i její chov. Před třinácti lety ten chov byl jinde. Taky náročnost soutěží se posunula. Tudíž tomu odpovídá i chov. U borderky se snadno stane, že člověk vychytá nevyrovnané zvíře a to v takové rodině, jako je ta vaše, může znamenat, že si s ní nebudeš moc chodit na procházky. Můžete snadno vychytat právě takovou, i když si s výběrem dáte pozor. Co potom? Borderka má i celkem sílu, pokud se bude vrhat po každém cyklistovi, co pak? Budeš mít dostatek financí na inidviduální hodiny u specialisty? Kdo tě tam bude vozit? Co se stane, pokud rodiče odmítnou a ty si na brigádě sotva vyděláš na dobré krmivo a pamlsky? Co když onemocní? Budou rodiče financovat její léčení?
Co se týče plemene. Vybrala bych vám spíše dlouhosrstou kolii. Je to milující pes, který se lehko učí triky, je velmi inteligentní a snáze se přizpůsobí životnímu tempu. Když se třeba za čtyři roky rozhodnete, že na tu vysokou přeci jen půjdete, tak vaše maminka ji zvládne. Jsou poměrně i submisivní, takže by nemusel být nutně ani problém s malamutem. Krátkosrsté kolie jsou výborné i na agility. Nebo třeba nějaké menší plemeno jako šeltie nebo papillon. Čínský chocholatý pes je taky výborný na agility. Nemusí to být hned naháč, ale je i chlupatá varieta. Pokud by tedy pes mohl být doma. Ale ona i ta ovčácká plemena jsou radši doma s páníčkem.
Pokud ovšem malamut nemá rád cizí psy, je nemocný, tak bych s pořízením opravdu počkala až malamut nebude. V případě, že rodiče ani se psem příliš nesouhlasí, tak pochybuji, že by souhlasili s rozdělením zahrady, kdyby se malamut s borderkou nesnesl.
Vzhledem k vašemu věku je potřeba počítat, že ten pes možná bude na živu až vám bude skoro třicet. Takže za dobu jeho života je možné, že budete měnit hodně životní styl (v tomle věku jsou prostě ty změny mnohem rozsáhlejší než v jiném věku, více se mění názory). Je potřeba to hodně promyslet. 🙂
No to já nevím, esi jsou na přepravkách běžně. Snad. Teď jsem viděla video, kde klasický tříbod pás holka provlékla rukojetí na přepravce a zacvakla mezi sedačkami. Takže tam úchyty nebyly. Trixie Capri open top má takové výřezy nahoře, tam se dá pás provléct. Ale říkám, mám malou na kočky, větší nemusí být dost pevná, to chce kouknout do obchodu. Když jakoukoli přepravku připásáte křížem, dvěma pásy, nehne se. Tři měsíce štěkanátko… tak za dva měsíce už bude připnuté do postroje. 🙂 Kolie musí koukat, co děláte. 🙂
