Batolec duhový

Znaky

Délka předního křídla 2,8 až 3,3 cm. Pro všechny batolce je charakteristická barvoměna na svrchní straně křídel samce. Vroubkovaný okraj zadních křídel spolu s barvoměnou dodává motýlům exotický vzhled. Přítomnost kruhové skvrny pouze na svrchní straně zadních křídel a charakteristický zub v bílém pruhu zadních křídel, dobře patrný i na rubu, umožňují jednoznačně odlišit tento druh od batolce červeného

Stanoviště

Řídké listnaté a smíšené lesy, podél potoků a řek, zvláště v teplejších oblastech; od nížin až do 1000 m. n. m.

Rozšíření

Velká část zejména střední Evropy a dále na východ do Asie. Na sever až k 60° severní šířky, chybí ve Skandinávii a jižní Evropě.

Výskyt

V některých oblastech je batolec duhový lokální, nehojný.

Motýl

Jedna generace od poloviny června do poloviny srpna. V dopoledních hodinách motýl obvykle saje vytékající mízu z poraněných stromů na vlhkých, polostinných místech nebo na lesních cestách kolem kaluží, na exkrementech zvířat a dá se snadno přilákat i na páchnoucí sýr. Později vyhledává batolec duhový osluněná místa a usedá na listy, často až vysoko v korunách stromů, kde se s rozevřenými křídly vyhřívá.

Housenka

Srpen až červen. Přezimuje. Je zavalitá, zelená, s šikmými světlými proužky po stranách a na temeni hlavy s dlouhými rohy.

Hostitelská rostliny

Různé druhy vrb, především vrba obecná - „jíva" (S. caprea), v. ušatá (S. aurita) a v. popelavá (S. cinerea).

Poznámka

Barvoměna je natolik typická, že pro tyto motýly je velmi často používáno i označení barvoměnky. Nejde však o zbarvení vyvolané barvou pigmentu, ale o tzv. barvu strukturální, vznikající částečnou reflexí při dopadu světla pod určitým úhlem na zvláštní typ šupinek na křídlech, v jejichž struktuře jsou malé komůrky vyplněné vzduchem. Při průchodu složitou ultrastrukturou těchto šupin dochází k lomu, částečnému rozkladu a zpětnému odrazu části viditelného světla.