Stužkonoska úzkopásá

Znaky

Délka předního křídla 2,5-2,8 cm. Zbarvení předních křídel je tmavě šedohnědé, s velmi výraznou kresbou imitující kůru stromů. V klidové pozici jsou př. křídla mírně střechovitě zdvižená nad tělem a zadní, červenočerná křídla jsou pod nimi zcela schovaná. Maskování je tak dokonalé, že už při mírném odstupu si motýla sotva všimneme. I přes určitou variabilitu zůstávají charakteristické znaky druhu zachovány. Vždy můžeme dobře rozlišit zubaté černé příčky; vnější vytváří v horní třetině křídla poněkud nepravidelný tvar písmene W. Vlnovka je bílá, ostře zubatá, tmavě lemovaná. Vnitřní pole je tmavší a kontrastuje s bělavou vnitřní částí středního pole, v němž je dobře ohraničená čtyřúhelníkovitá skvrna a tmavší ledvin, skvrna. Sytě červená zadní křídla mají na okraji široký černý pruh a uprostřed mnohem užší, dvakrát ohnutý černý pás, který nedosahuje k zadnímu okraji křídla.

Stanoviště

Sušší listnaté lesy, především teplomilné doubravy, lesostepi, ale též výslunné okraje smíšených lesů, křovinaté stráně a staré dubové výsadby na hrázích rybníků a podél cest.

Rozšíření

V mírném pásu Evropy je stužkonoska úzkopásá velmi rozšířená, rovněž ve Středozemí, na sever zasahuje ostrůvkovitě až do jihovýchodní Anglie, již. Švédská a Finska. V horách jen do 800 m. n. m. Areál pokračuje na východ přes Malou Asii až do Arménie; též severní Afrika.

Výskyt

V chladnějších oblastech střední Evropy pouze lokální a nehojný, v teplejších regionech, zvláště v dubových a dubohabrových lesích dosti hojná.

Motýl

Od začátku července do konce srpna. Motýli stužkonosky úzkopásé podobně jako stužkonosky švestkové se obvykle začínají líhnout nejméně o 14 dní dříve než ostatní velké druhy stužkonosek. Také ukončení výskytu imag v přírodě nastává dříve, v době, kdy početnost motýlů většiny dalších druhů vrcholí.

Housenka

Květen až červen. Vajíčko přezimuje jako u ostatních stužkonosek. Housenky se líhnou na jaře, v době rašení pupenů.

Hostitelské rostliny

Různé druhy dubů. Mladé housenky se živí především čerstvě rašícími listy. Na jihu jsou potravou i listy jedlých kaštanů (Castanea sativa).

Názvy ve světě

Stužkonoska úzkopásá

Anglicky: Light Crimson Underwing, Finsky: Tammiritariyökkönen, Holandsky: Eikenweeskind, Maďarsky: Kis tölgyfa-övesbagoly, Německy: Kleiner Eichenkarmin, Polsky: Wstęgówka narzeczona, Rusky: Ленточница малая красная, Slovensky: Stužkavec karmínový, Švédsky: Ekordensfly

Mohlo by vás také zajímat

Stužkonoska dubová,  Stužkonoska modrá,  Stužkonoska vrbová,  Stužkonoska olšová,  Stužkonoska švestková