Tenkozobec opačný

Znaky

Pták velký zhruba jako holub, jeho celková délka je asi 43 cm. Má modrošedé nohy, mezi prsty malé plovací blány. Opeření obou pohlaví starých ptáků je v zimě i v létě téměř stejné, jen opeření mladých ptáků do první zimy je bílé a bledě hnědé, letky jsou černé. Tenkozobci chodí dlouhými kroky. S oblibou stojí na jedné noze nebo odpočívají na patách s pokrčenými nohami. Často plavou lehce jako rackové a v nouzi se dovedou i potápět. Pod vodou veslují křídly.

Jejich let je poněkud těžkopádný, krk mají přitom zatažený a nohy natažené dozadu. Varovný křik je hlasité a pronikavé „tliú...tliú". Mezi sebou jsou tenkozobci společenští, nespolčují se však s ostatními ptáky pobřeží.

Prostředí

Tenkozobec opačný žije na slaných vodách. Tam, kde jako v Camargue, se voda proslazuje vodou říční, ptáci vymizí. Hnízdí na lagunách, v zabahněných mořských zátokách, na slaných a hořkých jezerech s volnými plochami bahna. Na pobřeží Severního moře stavy tenkozobců klesají, protože jej ohrozil intenzívní sběr vajec pro kuchyňské účely. Na severním okraji areálu rozšíření jsou tenkozobci stěhovaví ptáci. Většina ptáků hnízdících v Severním moři se v červenci a v srpnu shromažďuje v zátoce Jadebusen v Dolním Sasku na západ od Bremerhaven, která jim díky rozsáhlým mělčinám poskytuje hojnost potravy. Táhnou nízko a v malých skupinách, v nichž se ptáci dorozumívají flétnovitým voláním. Sledují pobřeží až do Středomoří. Tenkozobci z východních stepních jezer se za tahu přidržují toků řek a vyhýbají se horám. Odlétají až k velkým slaným východoafrickým jezerům, kde se nahromadí v zimě často tisíce tenkozobců. Někteří z nich tam i zůstávají a hnízdí.

Rozmnožování

Tenkozobci hnízdí v řídkých koloniích často ve společnosti racků chechtavých, rybáků obecných, ústřičníků a jiných společenských ptáků pobřeží. Hnízdo je velmi skromně vystlaná jamka v solné stepi, na pastvinách nebo v pobřežní vegetaci. Na mořském pobřeží jsou snůšky neustále ohrožovány vzedmutou vodou. Na vlhkých místech mohou ptáci stavět i ploché hnízdo ze stébel a větviček. Když se blížíme k jejich hnízdní kolonii, vylétají všichni nehnízdící staří ptáci proti vetřelci a obletují jej tu ve větší vzdálenosti, tu v těsné blízkosti a vydávají přitom nepřetržitá varovný pokřik. Mezitím se hnízdící ptáci odplíží od vajec. Když se blížíme k jejich snůškám, kulhají nedaleko hnízd, jakoby měli vykloubené nohy a křídla. Nejintenzívněji je toto „odvádění pozornosti" nápadné v období, kdy se líhnou mláďata.

Na většinou čtyřech, zřídka i třech vejcích sedí oba rodiče. Hnízdění se odbývá v květnu a v červnu a trvá 23 až 24 dnů. Mláďata se líhnou s už mírně prohnutými zobáčky. Mají nápadně ztloustlé patní klouby. Aby je zahřála, poklesá matka na paty a mláďata se pak stěsnají pod její lehce pozvedlá křídla. Potravu si hledají sama.

Potrava

Vzhůru prohnutý, ze strany úzký ale shora široký zobák dokazuje, že je tenkozobec potravní specialista. Vyžaduje slané bahno, v němž se v masách vyskytují určití drobní korýši. Při hledání potravy kráčí tenkozobec opačný hbitě bahnem v místech, kde je slabounce překryté vodou a při každém kroku prozkoumává zobákem horní ještě jemné vrstvy bahna, z nichž získává drobné organismy.

Názvy ve světě

Tenkozobec opačný

Anglicky: Pied Avocet, Finsky: Avosetti, Francouzsky: Avocette élégante, Holandsky: Kluut, Chorvatsky: Modronoga sabljarka, Islandsky: Bjúgnefja, Italsky: Avocetta, Maďarsky: Gulipán, Německy: Säbelschnäbler