Kuna rybářská

Vzdor svému jménu loví kuna rybářská hlavně suchozemská zvířata, různé myší, veverky a zajíce, jako jedna z mála šelem také urzony, a to ve dne i v noci. Ke jménu přišla nejspíš tak, že si ji někdo zmýlil s lovící vydrou nebo minkem. Starší název byl pekan. Kuna rybářská žije v rozlehlých lesích, otevřené krajině se vyhýbá. Má klínovitý čenich a kulaté boltce, tmavohnědá srst je velmi hustá na hlavě a na plecích, huňatý ocas a nohy jsou černé. Tato čilá kuna velmi dobře šplhá a mláďata vychovává vysoko ve větvích, jen někdy vyhledává doupě i ve skalách, pod kořeny a pařezy nebo v křoví.

Délka těla se u dospělých zvířat pohybuje mezi 47-75 centimetry, délka ocasu 30-42 centimetrů, hmotnost kolísá od 1,3 do 5,5 kilogramu.

Domovinou tohoto druhu je Kanada a USA; konkrétně obývá jehličnaté a opadavé lesy. Tato kuna byla intenzivně lovena pro kožešinu, ročně bylo do pastí chyceno 50 000-130 000 kusů. K úbytku přispělo i rozsáhlé kácení lesů. Dnes je chráněna a vysazována.

Kuna rybářská náleží do čeledi lasicovití. Mezi lasicovité patří malé až středně velké druhy šelem. Rozšíření jsou na celém světě kromě Austrálie a Madagaskaru. V naší republice se původně vyskytovalo devět druhů, norek evropský však byl vyhuben. Na některých lokalitách v Čechách a jižní Moravě lze nalézt zdivočelé populace norků amerických uniklé z farem kožešinových zvířat. Lasicovití se vyznačují protáhlým štíhlým tělem, mají kratší nohy, našlapují na celou plochu (ploskochodci) nebo na polovinu chodidla (poloploskochodci).