Morče divoké

Morče divoké je předkem všem dobře známého morčete domácího. Liší se od sebe především stavbou těla. Divoký předek má tělo delší a hubenější, díky čemu je také pohyblivější. Zbarvení je tmavohnědé až černohnědé. Kožich je poněkud tvrdší než u domácích morčat. Divoké morče má úzkou hlavu, což mu slouží k prolézání křovinami.

Ve volné přírodě nalezneme morče divoké v oblasti hor Jižní Ameriky, především žije v travnatých a křovinatých krajích od nížin Argentiny až po vysokohorská údolí v Andách, kde vystupují až do výše 5000 metrů nad mořem. První zmínka o chovu morčat je stará už 9 tisíc let, kdy je drželi Indiáni pro jejich maso. V některých tamních oblastech je chováno i dnes, uvádí se, že ročně je zabito a snědeno kolem 65 milionů morčat. Kromě zdroje masa bylo chováno i jako mazlíček pro děti. Chovali je v příkopech u domů nebo přímo v domech. Už tehdy byly různé barevné typy, dokonce se vyskytovaly i rozety. Černá morčata byla hned po narození zabíjena kvůli pověrčivosti, že přináší smůlu. Morče je březí 62-70 dnů, po této době se rodí plně vyvinutá osrstěná mláďata (nejčastěji 1-6 kusů), která již vidí a slyší. Uvádí se, že už druhý nebo třetí den po narození mohou malá morčata pojídat tuhou stravu, jsou tedy brzo samostatná. Samice mláďata přesto kojí zhruba tři týdny.

Morče divoké je společenské zvíře, tvoří velké skupiny. Vyhrabávají si jednoduché zemní nory nebo využívají opuštěná doupata jiných, podobně žijících, zvířat. Málokdo by do nich řekl, že jsou výbornými skokany, kteří dokáží vyskočit až do výšky jednoho metru. Aktivitou se řadí mezi noční živočichy, což je chrání před nepřáteli, mezi které patří především draví ptáci.