Majka fialová

Majka fialová patří k našim nejhojnějším druhům. Vyskytuje se na loukách, zvláště ve vyšších polohách. Je to brouk 10 až 30 mm dlou­hý, s hlavou a štítem jemné tečkovanými (na rozdíl od stejné velké majky obecné). Kovový lesk je pro­měnlivý — modrý, modrofialový, vzácně je modročerná. Samice má krovky silné zkrácené a široce rozchlípené, sameček je menši a nemá tak bachratý za­deček. Samička klade do jamek hlubokých asi 25 mm hromádky žlutavých vajíček — celkem jich na­klade až 10 000. Z nich se líhnou čilé larvičky s ná­padnými drápky a štěty na konci těla — triungulini. Ty hbitě šplhají do květů jarních rostlin, kde číhají na svého budoucího hostitele, samotářskou včelu. Při­chytí se jí a dají se zanést do jejího hnízda, kde pak vniknou do buněk se včelím vajíčkem, pylem a me­dem. Triungulin vajíčko sežere a promění se v zavali­tou larvu, která se živí včelími zásobami. Stěhuje se do další buňky, kde se změní v pakuklu (pseudochrysalis), která vypadá jako beznohá larva, a nakonec v kuklu. Pokud se ovšem triungulin omylem zachytí jiného hmyzu, zahyne. Proto klade matka majka tolik vajíček.

Na celém světě žije asi dva a půl tisíce dru­hů majkovitých v 36 rodech. U nás se vyskytuje asi deset rodů s 31 druhy. Hostiteli májek jsou většinou blanokřídlí, zejména samotářské včely. Od vlastního rodu majka patří 14 druhů, řazených do osmi podro­dů. Většina z nich je teplomilná, vyskytuje se hlavně na jižní Moravě a na Slovensku.