Blatnice západní

Pelobates cultripes

Blatnice západní

Pelobates cultripes

Znaky: Tato až 10 cm dlouhá neobratně vyhlížející žába s hladkou kůží připomíná menší blatnici skvrnitou, její hlava je však méně nápadně vyklenutá a patní hrbol na zadních nohách je černý. Hřbet s nečetnými plochými bradavkami má základní barvu šedou s různě rozsáhlými tmavými skvrnami, základní tón může však být i žlutavý nebo světle pruhovaný. Velké značně vystouplé oči mají štěrbinovitou zorničku. Bubínek není patrný. Samečkové volají rychlým „,ko-ko-ko...", vzdáleně připomínajícím kdákání slepice. V době rozmnožování se samcům vyvíjejí na nadloktí žláznaté hrbolky a od samic se liší podstatně mohutnějšíma předníma nohama.

Rozšíření: Pyrenejský poloostrov a jižní a západní Francie, kde žije mimo oblast rozšíření blatnice skvrnité.

Prostředí: Oblast písečných dun, světlá stanoviště pod jehličnany na písčitém terénu, ale i volná bažinatá krajina.

Způsob života: Blatnice západní žije podobně jako ostatní blatnice, pravděpodobně je výrazněji nočním živočichem. Za dne je zahrabána v písku nebo v mělkých jamkách v zemi. Po delších obdobích sucha se vyskytuje ve vodách ve velkých množstvích. Za nepříznivých podmínek může tento druh na několik let přerušit rozmnožování.

Potrava: Hmyz, pavouci, svinky, červi.

Všeobecně: Blatnice západní a následující druh, blatnice syrská, jsou velmi blízcí příbuzní. Jejich způsob života i nároky na biotop jsou značně podobné. Podmínkou pro jejich výskyt je sypká písčitá půda, kam se mohou zahrabávat, a čisté, nezarostlé vody. Nádrže, v nichž se rozmnožují, se na jaře a v časném létě naplní dešťovou vodou, během pozdního léta mohou vysychat.

Blatnice jsou pravidelně aktivní až po soumraku nebo tehdy, dosáhne-li vzdušná vlhkost rosného bodu. Protože špatně šplhají, znamenají pro ně hladkostěnné umělé vodní nádrže v suchých oblastech vážné nebezpečí. V nich se utopí mnoho blatnic západních i syrských.