Blatnice skvrnitá

Blatnice skvrnitá patři do zvláštní čeledi blatnicovitých a je jejím jediným představitelem u nás snadno ji poznáme podle hladké kůže (tím se výrazně liší od ropuch), kolmé zornice a silného česnekového zápachu. Podle toho se jí dříve říkalo blatnice česneková. Také vajíčka se dobře rozeznají — jsou nepravidelně uspořádána v silném rosolovitém provazci, širokém 10 až 15 mm.

Pulci mají dýchací otvor na levém boku a řitní otvor ve střední rovině břicha. Jsou olivově zelení a dorů­stají největší velikosti ze všech pulců našich žab — jsou dlouzí 10, někdy až 18 cm a někdy dokonce pře­zimují a dokončují vývoj až na jaře. Blatnice skvrnitá se totiž páří později než jiné naše žáby, do vody se uchylují v dubnu až červnu, ale po nakladení vajíček žijí zase po celý rok na suchu. Je však velmi nesnadné se s nimi setkat, protože jsou to zvířata noční a den tráví zahrabány ve vlhké půdě. Zahrabávají se pozpát­ku, což jim usnadňuje zahrocený konec těla a rohovi­té hrboly na zadních nohách.

Nejčastěji se blatnice skvrnitá prozradí hlasem, vrčivým zvukem v době rozmnožování nebo „kdákáním", vzdáleně připomínajícím slepice. Do­spělé žáby nejsou tak velké, jak by se dalo očekávat podle rozměru pulců, samice měří 7 cm, vzácně až 8 cm, samci 4,5 až 6,5 cm. U nás žije hlavně v nížinách a středních polohách, v Evropě je rozšířena až po jižní Skandinávii a zasahuje až na Ural, Kavkaz a do Střední Asie. V Británii, na Pyrenejském a Apeninském poloostrově chybí.