Užovka hladká

Znaky: Poměrně drobná silná užovka se štíhlou zašpičatělou hlavou téměř neodlišenou od krku, malýma očima s kulatou zornicí, hladkými šupinami a dlouhým ocasem. Základní barva hřbetu a boků samců je hnědavá až červenohnědá, základní barva samic je šedá až hnědočerná. Kresbu hřbetu tvoří většinou drobné tmavé skvrny nebo tečky, které mohou zčásti splývat do nezřetelných podélných pruhů. Po stranách hlavy se táhne hnědavý proužek od nozder přes oko až na krk. V zadní části hlavy a v týlu je nápadná tmavá vzadu uprostřed vykrojená skvrna. Sameček má břicho červenohnědé až oranžové, samička šedé nebo šedočerné. Obě pohlaví mohou mít břicho slabě skvrnité. Celková délka je různá, zřídka přes 60-70 cm, místy však též jen 52 cm.

Rozšíření: Severní a střední Evropa od Norska a Švédska až po východní Španělsko a Portugalsko, na východ po Malou Asii a Kavkaz.

Prostředí: Otevřená a slunná krajina bohatá na úkryty, např. světlé lesy, vřesoviště, zarostlé haldy. Slunná místa na úbočí hor a okraje lesních a polních cest. Užovky hladké často obývají malé biotopy uprostřed kulturní krajiny. Místy žijí i uprostřed lidských sídlišť.

Způsob života: Užovka hladká je pomalý, ale velmi mrštný had, zdržující se převážně na zemi, šplhající však obratně ve křoví. Je velice věrná stanovišti, takže ji můžeme vídat při slunění vždy na témž místě, za příznivého počasí i v době, kdy je zataženo. Protože není příliš teplomilná, vyhledává zimoviště až teprve v polovině října. Aktivní je opět za teplého počasí už v březnu. V době páření v dubnu se sameček zakusuje samičce do krku a obtáčí ji. Rozmnožování samičky závisí na tom, jak je vykrmena a na průběhu jarního počasí může rodit každoročně nebo jen každé 2-3 roky 4-15 mláďat. Ta se rodí v průhledných obalech, z nichž se brzy osvobozují čilým vrtěním a mrskáním. Při narození jsou asi 15 cm dlouhá.

Potrava: Ještěrky (včetně slepýšů), drobní savci a mladí hadi. Místy se živí hlavně ještěrkami, jinde holými mláďaty rejsků. Všeobecně: Do větší nebo bránící se kořisti se had zakousne, pevně ji ovine několika smyčkami těla, a tím udusí. Drobnou kořist polyká živou. Velké ještěrky dovede tato užovka ovinout tak pevně, že jim znemožní kousání. Když se to nepodaří, může se taková ještěrka zase zakousnout do užovky, která sevření uvolní, pokouší se zbavit se ještěrky, zakousnuté do jejího těla a ta může utéci. Nepřáteli užovky hladké jsou ježci, kuny i divoká a domácí prasata a mnoho druhů ptáků. V lidských sídlištích loví mladé užovky též krysy. Když se k užovce hladké přiblíží člověk, zůstává často na místě tak dlouho, že se jí můžeme dotknout. Obvykle se pak stočí, syčí a opakovaně kouše. Může se zakousnout drobnými zoubky tak pevně, že zůstává zakousnuta delší dobu. Jehlovité zoubky pak zanechávají jemné vpichy, které mohou mírně krvácet. Protože se tak brání a je poněkud podobná zmiji (ta má však v očích svislou zornici, kýlovité šupiny a nápadnější zbarvení i kresbu), považují ji velmi často neznalí lidé za „nebezpečného" jedovatého hada a hrdinně ji ubíjejí. A protože člověk navíc zabírá nebo ničí životní prostředí těchto hadů, je ochrana biotopů užovky hladké bezpodmínečně nutná.

Mohlo by vás také zajímat

Užovka levhartí,  Užovka proužkovaná, subsp. parietalis,  Užovka proužkovaná, subsp. sirtalis,  Užovka zelená,  Užovka červená,  Užovka pruhovaná západní,  Užovka druhu Thamnophis sauritus,  Užovka býčí,  Užovka páskovaná,  Užovka chřestýší