Aktuálně: 5 070 inzerátů172 711 diskuzních příspěvků17 723 uživatelů

Parejnok elektrický

Torpedo marmorata

Parejnok elektrický

Torpedo marmorata

Parejnok elektrický

  • Výskyt: Východní Atlantik od Biskajského zálivu po Afriku
  • Délka těla: 60 cm
  • Počet mláďat: 5-32 ks
  • Potrava: Nejrůznější korýši, měkkýši a malé rybky
Parejnok elektrický
Kam se řadí?

Parejnok elektrický

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Podříše: Eumetazoa
  • Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
  • Pododdělení: Deuterostomia - druhoústí
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Podkmen: Vertebrata - obratlovci
  • Infrakmen: Gnathostomata - čelistnatí
  • Třída: Chondrichthyes - paryby
  • Podtřída: Elasmobranchii - příčnoústí
  • Řád: Batoidei - rejnoci
  • Čeleď: Torpedinidae - parejnokovití
  • Rod: Torpedo - parejnok
Parejnok elektrický
Kde žije?

Parejnok elektrický

Evropa

  • Nadmořská výška: 290 m
  • Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
  • Teplotní pásy a srážky:
  • Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
  • Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
  • Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
  • Roční období:
  • Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
  • Průměrná teplota:
  • Zima: -2- +2 °C
  • Léto: 21-25 °C
Chov Zvířat 29.02.2024, 03:42
58 2 minuty čtení

Znaky: Ploché, téměř kruhovité, masité tělo s výrazně oddělenou, krátkou, silnou ocasní částí. Hladká kůže (bez trnů). Malé oči, spirákula s 6-8 malými kožními záklopkami (,,třásněmi") na vnitřním okraji. Malý obloukovitý ústní otvor a 5 žaberních štěrbin jsou na spodní straně těla. Na horní čelisti je 15-30, na spodní 13-28 malých špičatých zubů. Dvě hřbetní ploutve na ocasním násadci, 1. je o něco větší. Prsní ploutve široké a masité, tvoří vnější okraj tělního disku. Břišní ploutve jsou navzájem oddělené, široké a zaokrouhlené. Na ocasním násadci jsou po obou stranách kožní záhyby. Trojúhelníkovitá ocasní ploutev je dobře vyvinuta, její horní lalok je poněkud delší. Řitní ploutev chybí. Na každé straně tělního disku je velký, kůží prosvítající elektrický orgán, ležící mezi hlavou a prsními ploutvemi. Postranní čára je zakrnělá.

Zbarvení: Velmi rozdílné podle prostředí, světle až tmavě hnědé, s nápadným tmavým mramorováním. Břišní strana je bílá s tmavým lemem.

Délka: Nejvýše 60 cm.

Rozšíření: Východní Atlantik od Biskajského zálivu po jižní Afriku. V malém množství severně od Biskajského zálivu a severní Bretaně, občas v kanálu La Manche. Do Severního moře zabloudí jen zřídka v létě. Na písčitém či bahnitém dně, zvláště v mělké vodě při pobřeží v hloubce 2-20 m, jen zřídka sestupuje až do hloubky 100 m.

Způsob života: Noční samotář, jehož lze za dne většinou přistihnout z poloviny zahrabaného ve dně, takže je znatelný jen obrys těla (očí a spirákula však vždy vyčnívají). Potravu získává tak, že se ohne nad kořisti a uštědří jí elektrický výboj (o napětí 45 až 220 voltů), čímž oběť ochromí. Živorodý (ovoviviparní), březost trvá 7-10 měsíců. V závislosti na velikosti rodí samice 5 až 32 mláďat dlouhých 9 a širokých 6,5 cm. Ve Středozemním moři vrhá mláďata v září a v říjnu.

Potrava: Nejrůznější korýši, měkkýši a malé rybky dna.

Mohlo by vás také zajímat

Parejnok okatý

Podělte se s námi o názor na tento text →