Síh špičatorypý
Coregonus oxyrhynchus
Coregonus oxyrhynchus
Síh špičatorypý
- Výskyt: Aljaška, Sibiř, Severní moře, Baltské moře
- Délka těla: Do 50 cm
- Hmotnost: 2 kg
- Potrava: Plankton
Síh špičatorypý
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Podříše: Eumetazoa
- Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
- Pododdělení: Deuterostomia - druhoústí
- Kmen: Chordata - strunatci
- Podkmen: Vertebrata - obratlovci
- Infrakmen: Gnathostomata - čelistnatí
- Nadtřída: Osteichthyes - ryby kostnaté
- Třída: Actinopterygii - paprskoploutví
- Nadřád: Teleostei - kostnatí
- Řád: Salmoniformes - lososotvární
- Čeleď: Salmonidae - lososovití
- Rod: Coregonus - síh
Síh špičatorypý
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Znaky: Podle jednotlivých poddruhů více či méně dlouhé, sleďovité tělo, malá hlava s tupým rypcem, který bývá nosovitě prodloužen. Supiny větší než u lososovitých, postranní čára plně vyvinutá. Zadní okraj spodní čelisti dosahuje pod přední okraj oka. Na 1. žaberním oblouku 35-44 (nejčastěji 40) dlouhých žaberních tyčinek.
Zbarvení: Hřbet šedomodrý až olivově zelený, boky a břicho stříbřité s modravým a červenavým nádechem. Rypák (zejména u poddruhů, kde je nápadně protáhlý) tmavě modrý až načernalý.
Délka: 25-40 cm, maximální délka 50 cm (2 kg). V alpských jezerech dorůstá průměrně 32 cm.
Rozšíření: Od Aljašky přes Sibiř až do severní Evropy, Britské ostrovy, jižní okraje Severního moře, jezera náležející do systému Baltského moře, jezera v centrálních Alpách a jejich podhůří.
Způsob života: Stěhovavé populace tohoto druhu táhly v době tření v obrovských hejnech proti proudu Rýna a Labe, znečištění a vodní stavby tento odvěký tah zastavily. Stálé formy obývající jezera v Poodří jsou díky umělému chovu a vysazování hodně rozšířeny. V jezerech alpského podhůří i jinde se vyskytují smíšené populace kříženců s jinými druhy síhů. Zdá se, že kříženců přibývá díky rostoucí eutrofizaci jezerních vod.