Bradavičník dvojskvrnný
Malachius bipustulatus
Malachius bipustulatus
Bradavičník dvojskvrnný
- Výskyt: Evropa, Asie
- Velikost: 0,6-0,7 cm
Bradavičník dvojskvrnný
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Podříše: Eumetazoa
- Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
- Pododělení: Protostomia - prvoústí
- Kmen: Arthropoda - členovci
- Podkmen: Hexapoda - šestinozí
- Třída: Insecta - hmyz
- Řád: Coleoptera - brouci
- Čeleď: Melyridae - bradavičníkovití
- Rod: Malachius - bradavičník
- Podrod: Malachius
Bradavičník dvojskvrnný
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Znaky: Délka těla 0,6-0,7 cm. Zelený s červenou nebo žlutavou skvrnou na konci krovek a se skvrnami téže barvy na štítu a na hlavě v okolí ústního ústrojí. Ve střední Evropě žije 16 velmi podobných druhů tohoto rodu, hojných i vzácnějších. Pro přesné určení jednotlivých druhů se kromě jiných znaků využívá i rozmístění pachových žláz samečků. Při ohrožení vychlípí tito brouci po stranách těla červené váčky a snaží se tak nepřítele zastrašit.
Stanoviště: Květnaté louky, okraje cest a podobné biotopy.
Rozšíření: V celé Evropě a velké části mírného pásu Asie.
Výskyt: Místy velmi hojný.
Biologie: Jedinci opačného pohlaví se v přírodě vyhledávají prostřednictvím chemické komunikace. Samec vylučuje ze svých žláz druhově specifický feromon, který samička bezpečně pozná. Po přiblížení obou jedinců následuje poměrně složitý zásnubní rituál, jehož vyvrcholením je kopulace. Larvy žijí v trhlinách kůry nebo v chodbách hmyzu a živí se drobnými živočichy.