Listohlod zlatozelený
Phyllobius argentatus
Phyllobius argentatus
Listohlod zlatozelený
- Výskyt: Evropa, Asie
- Velikost: 0,4-0,6 cm
- Potrava: Kořeny
Listohlod zlatozelený
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Podříše: Eumetazoa
- Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
- Pododělení: Protostomia - prvoústí
- Kmen: Arthropoda - členovci
- Podkmen: Hexapoda - šestinozí
- Třída: Insecta - hmyz
- Řád: Coleoptera - brouci
- Čeleď: Curculionidae - nosatcovití
- Rod: Phyllobius - listohlod
- Podrod: Dialetus
Listohlod zlatozelený
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Znaky: Délka těla 0,4-0,6 centimetru. Zářivě zelený, tykadla a nohy hnědé, chodidla žlutá, stehna s ostrým tenkým zubem. Druhově bohatý rod nosatcovitých, ve střední Evropě zastoupený asi 25 druhy, vesměs nesnadno rozlišitelnými. Brouci jsou většinou zelení nebo šedohnědí se světlými a tmavými šupinkami, což vytváří dojem skvrnitosti.
Stanoviště: Listnaté a smíšené lesy, zanedbané parky, velké a staré zahrady; většinou na listnatých, méně na jehličnatých stromech.
Rozšíření: Brouci jsou velmi běžně rozšířeni v celé Evropě až po jih Norska, centrální Švédsko a Finsko, a v Asii na východ po Japonsko. Obývají především listnaté stromy, vzácně i jehličnany od nízkých nadmořských výšek po hory.
Výskyt: Hojný až velmi hojný. Listohlod zlatozelený není zákonem chráněný. Hojný až velmi hojný.
Biologie: Brouci se pohybují v korunách dřevin a ožírají listy, larvy žijí v půdě a živí se kořeny. V půdě se též kuklí. Kukla přezimuje v kukelní kolébce, kterou předtím larva vytvořila.
Potrava: Malé larvy ožírají tenké kořínky, později však mohou způsobit i citelné škody překousáním silnějších kořenů, případně i odkorněním mladých stromků těsně nad povrchem půdy.