Nadpočetné vrhy v chovu prasat
Chov prasat je jedním z nejrozšířenějších chovů hospodářských zvířat u nás. To je způsobeno především díky oblíbenosti vepřového masa mezi českými spotřebiteli, která souvisí s určitou tradicí. Aby byli chovatelé schopni produkovat požadované množství jatečních zvířat pro trh a zároveň tím zajistit rentabilitu chovu, je velmi důležité, aby prasnice rodily dostatečné množství životaschopných selat určených později pro výkrm. Pro získání těchto výsledků byla v minulosti provedena cílená selekce, která zlepšila parametry reprodukční užitkovosti prasnic ve všech směrech, což znamená, že vedla i ke zvýšení celkového počtu selat ve vrhu. V loňském roce byl v rámci České republiky uveden průměrný počet selat na prasnici za rok 33,5. Pokud tento počet selat vztáhneme k obrátkovosti, což je číselná hodnota, která vyjadřuje, kolikrát se prasnice oprasí za rok a ve většině případů je vyjádřena hodnotou 2,4, vychází průměrný počet selat na vrh prasnice 13,95. Pokud hovoříme o nadpočetných selatech, problém nastává ve chvíli, kdy počet selat převyšuje počet struků prasnice. Průměrný počet struků prasnice je 14. Z výše uvedených čísel se zdá, že zde není co řešit, ale určité procento prasnic bude produkovat vyšší počet selat, než je daný průměr, ba dokonce většina prasnic moderních genotypů. Co s tím? Pro každého chovatele je důležité, aby co nejdříve po narození každé sele z vrhu přijalo co největší množství mleziva. Mlezivo je první mléko prasnice, které se liší od mléka produkovaného později, především množstvím sušiny a přítomností Imunoglobulinů, které jsou zdrojem první imunity selat. Proto je tak důležité, aby co nejdříve po porodu byla selata přiložena ke strukům prasnice a napojena. Jak to ale řešit z praktického hlediska ihned po porodu a dlouhodobě, když máme více selat než struků?
V praxi se v prvních dnech života selat využívá takzvaného rozděleného kojení. Selata od jedné prasnice jsou v rámci porodního boxu rozdělena do dvou skupin. Část selat je zavřena v oddělené části kotce a odpočívá a v ten samý čas je druhá část selat přiložena ke strukům prasnice. Po určeném časovém intervalu se skupiny vymění tak, aby všechna selata byla nakrmena a aby nedocházelo k utlačování slabších selat, která by v případě nerozdělení byla silnějšími jedinci od struků pro svoji nadpočetnost vytlačena a následně by s největší pravděpodobností uhynula. Dalším důležitým faktorem při využití rozděleného kojení je rovnoměrné obsazení struků prasnice, protože pokud nebudou rovnoměrně obsazené všechny struky, v budoucnu nevyužité struky ztrácí svoji funkci produkce mléka. Navíc je od prvních dní po porodu velice důležité učit selata přijímat také pevné krmení ve formě směsi, které předkládáme neomezeně v otevřených krmítkách a jedná se o krmnou směs ČOS I. Příjem krmné směsi je velice zásadní pro fázi odstavu, kdy může hrát významnou roli ve ztrátách selat. Čím dříve budou selata schopna krmnou směs přijímat, tím bude nižší riziko jejich úhynu při odstavu. Ale zpět k rozdělenému kojení. Rozdělené kojení řeší problém nadpočetných selat pouze v prvních dnech jejich života. Ale jaké to má řešení z dlouhodobějšího hlediska?
V moderních chovech se pro odchov nadpočetných selat během laktace využívá takzvaných kojných prasnic. Jak se z prasnice stane kojná prasnice? Kojné prasnice se mohou vytvářet dvěmi způsoby. První způsob tvorby kojných prasnic je jednofázový. Kojná prasnice se stane z prasnice, která kojila svá selata po dobu 28 dní, což je standardní doba laktace ve většině chovů. Po 28 dnech jsou vlastní selata odstavena a následně prasnice obdrží nadpočetná selata z jiného vrhu, která kojí opět do standardní doby odstavu 28 dní. Nadpočetná selata přechází k náhradní kojné pranici ve věku přibližně 4 až 8 dní. Délka laktace takovéto kojné prasnice se z 28 dní prodlužuje na 48 až 52 dní. Druhá možnost tvorby kojných prasnic je dvoufázová. To znamená, že prasnice číslo 1 kojí svůj vrh do odstavu ve věku 28 dní. Prasnice číslo 2 kojí svá selata pouze v období kolostrální výživy, což je 4 až 8 dní. Po tomto období přechází selata prasnice číslo 2 k prasnici číslo 1, kde setrvávají do věku 28 dní, než jsou odstavena. Prasnice číslo 2 po přesunu svých selat obdrží novorozená přebytečná selata z vrhu prasnice číslo 3. Prasnici číslo 1 se prodlužuje laktace na 48 až 52 dní. Prasnice číslo 2 má prodlouženou laktaci o dobu kolostrální výživy vlastních selat což je 4 až 8 dni a celková délka laktace je tedy 32 až 36 dní. Ve vtahu k prodloužené laktaci těchto prasnic se nabízí otázka vlivu využití kojných prasnic na jejich budoucí reprodukční užitkovost. Negativním aspektem využití prasnic jako kojných by mohlo být to, že prasnice standardně přicházejí do říje do týdne po odstavu selat, aby byl co nejkratší interval odstav-říje a následně mohla být prasnice inseminována. U kojných prasnic vlivem prodloužené laktace nedochází k potřebným hormonálním změnám a k ovulaci, čímž je zabřeznutí v klasickém intervalu zajišťujících návratnost nemožné. Nabízí se tedy otázka ekonomického dopadu na chov. Avšak negativní ekonomický dopad by měla i ztráta nadpočetných selat. Navíc prodloužená laktace prasnic umožňuje delší regeneraci pohlavního ústrojí prasnice po porodu a tím možnost lepšího nástupu do říje a pravděpodobnějšího zabřeznutí, což je pro chovatele velice pozitivní.
Pro management chovu prasat a moderní genotypy prasat, kde se s nadpočetnými vrhy setkáváme čím dál častěji a jsou v chovech na denním pořádku, je využití rozděleného kojení a kojných prasnic zcela zásadní. Pouze správný management a péče ihned po porodu dokáže zajistit odchov nadpočetných selat bez negativního dopadu na ztráty selat, reprodukční užitkovost prasnic a zároveň ekonomiku chovu.
