Modernizace v chovu prasat
Chov prasat v České republice prošel za posledních 30 let dramatickým vývojem. Početní stavy se snížily na pouhých 10 % původní hodnoty, přičemž počet prasnic klesl na přibližně 80 000 kusů. Soběstačnost ve výrobě vepřového masa dosahuje jen 45 %, což je alarmující údaj v kontextu potravinové bezpečnosti státu. Tento stav vyvolává zásadní otázky týkající se ekonomiky chovu, modernizace provozů, legislativních požadavků a biosekurity.
Jak byste zhodnotil současný stav chovu prasat v České republice?
Miroslav Rozkot: situace je bohužel velmi nepříznivá. Klesl počet prasat, stavy prasnic i soběstačnost ve výrobě vepřového masa.
Často se mluvá o nutnosti modernizovat stáje. Je podle vás výhodnější rekonstruovat staré objekty, nebo stavět nové?
Miroslav Rozkot: Záleží na konkrétní situaci. Pokud má farma staré montované haly, které jsou v provozu už padesát let, jejich rekonstrukce většinou není rentabilní. Navíc se mění legislativní požadavky - třeba v Německu se plocha na jedno zvíře zvýšila z 4,5 m2 na 6,5 m, a to činí staré objekty prakticky nepoužitelné. Na druhou stranu, když stavíte na místě, kde už historicky chov byl, stavební řízení bývá jednodušší než při zcela nové lokalitě.
Jakou roli hraje biosekurita při rozhodování o rekonstrukci nebo novostavbě?
Miroslav Rozkot: Velkou. Staré stáje se často špatné sanují a patogeny v nich mohou přetrvávat. Nové objekty lze naprojektovat tak, aby měly jasně oddělené čisté a nečisté provozy, dezinfekční zóny a tím se minimalizovalo riziko zavlečení nákaz. A to je nesmírně důležité třeba kvůli africkému moru prasat (AMP), který se šíří mezi divokými prasaty a hrozí i komerčním chovům. Rizikem jsou i přepravní kamiony a samotni řidiči, kteří se pohybuji napříč Evropou.
Jaké technologie krmení se dnes nejčastěji využívají?
Miroslav Rozkot: Záleží na kategorii prasat. Suché i mokré krmení má své výhody, prasata ale většinou preferují zvlhčenou směs. Nejcitlivější skupinou jsou selata po odstavu. V Evropské unii je povolen odstav už ve 21 dnech, u nás se většinou používá 28 dnů. Technologie musí zajistit, aby selata dostala kvalitní náhražku mléka a aby byl krmný systém hygienický - to znamená pravidelné vyplachování či vyfukování zbytků. V průmyslovém výkrmu je hlavním cílem efektivita a ekonomika, proto někdo používá kompletní krmné směsi a jiný si je míchá sám podle dostupných surovin.
Chov prasat je často považován za ekonomicky problematický. Co rozhoduje o rentabilitě?
Miroslav Rozkot: Jsou tři základní podmínky: levná selata, levné krmivo a zajištěný odbyt masa. Pokud některá z těchto podmínek chybí, rentability se dosahuje velmi těžko. Někdy je pro farmáře výhodnější obili prodat než ho využít pro vlastni výkrm. Malí chovatelé mohou mít navíc problém s odbytem malých partii a s plněním veterinárních a hygienických požadavků.
Jak vidíte perspektivy českého chovu prasat do budoucna?
Miroslav Rozkot: Čeští chovatelé patří k evropské špičce, umí plnit i náročné požadavky welfare. Problémem je ale ekonomická nejistota a nízká soběstačnost. Z pohledu státu je nutné zachovat alespoň určitou míru domácí produkce - protože v době krize, ať už jde o válku, pandemii nebo obchodní omezení, se nemůžeme spoléhat pouze na dovoz Budoucnost bude stát na schopnosti investovat do moderních technologii a biosekurity, na stabilním odbytu a také na vyváženém přístupu spotřebitelů k masu. Extrémy - tedy úplné veganství nebo naopak bezbřehá konzumace - nejsou řešením.
Zdroj: Časopis Farmář
