Bizon americký
Bison bison
Bizon americký
Bison bison
Vzhled
Bizon americký je největším současným suchozemským savcem Severní Ameriky. Dospělí býci mají mohutný hrb nad rameny, velkou hlavu a výrazně hustší srst na přední polovině těla. Samice jsou podstatně menší. Obě pohlaví mají krátké zakřivené rohy. Srst je převážně tmavohnědá, telata bývají po narození rezavě zbarvená. Přestože je bizon velmi mohutný, dokáže běžet vysokou rychlostí a prudce změnit směr. Na rozdíl od evropského zubra má výrazně mohutnější přední část těla a odlišné proporce. Přibližování k volně žijícím ani chovaným jedincům není bezpečné.
Prérie
Původním domovem bizona amerického jsou travnaté prérie a otevřené lesní oblasti Severní Ameriky. Historická stáda se pohybovala po rozsáhlých pastvinách a hledala místa s vhodnou vegetací. Jejich spásání trav, sešlap a prachové koupele ovlivňovaly strukturu porostu a vytvářely malé ekologicky odlišné plochy. V zimě mohou bizoni odhrnovat sníh hlavou, aby se dostali k zaschlým travám. Hustá zimní srst jim poskytuje velmi dobrou ochranu před chladem. V současnosti jsou mnohá stáda omezena hranicemi rezervací nebo pevným oplocením a nemají původní možnosti dálkových přesunů.
Stáda a telata
Samice s mláďaty tvoří sociální skupiny, zatímco dospělí býci často část roku pobývají odděleně. Během říje se samci vracejí ke stádům a soupeří o přístup k samicím. Souboje mohou zahrnovat hrozivé postoje, hlasité projevy a prudké střety hlavami. Po přibližně devítiměsíční březosti samice obvykle porodí jediné tele. To se brzy pohybuje společně s matkou a postupně přijímá rostlinnou potravu. Matky telata velmi intenzivně chrání. Stádové vztahy a dostatek prostoru jsou podstatné i pro chovná zvířata. Vynucená izolace a přeplnění mohou výrazně zhoršit jejich pohodu.
Historie ochrany
V devatenáctém století došlo kvůli rozsáhlému lovu k dramatickému poklesu počtu bizonů. Zbylé malé populace se staly základem ochranných chovů a postupného návratu na některá původní stanoviště. Obnovení počtu zvířat však samo o sobě neznamená úplné obnovení prérijního ekosystému. Důležitá je genetická rozmanitost, zdravotní stav stád a přístup k dostatečným plochám. U části chovaných bizonů se v minulosti vyskytlo křížení s domácím skotem. Ochrana proto zahrnuje také původ jednotlivých linií a možnost zachovat přirozené sociální chování.
Chov
Bizon americký není vhodný pro běžný soukromý pozemek. Potřebuje rozsáhlou pastvinu, mimořádně pevné oplocení a bezpečné manipulační koridory. Krmnou dávku tvoří kvalitní tráva a další objemná krmiva. Při zimním dokrmování se musí sledovat kondice zvířat a dostupnost vody. Dospělí býci i matky s telaty mohou být vysoce nebezpeční. Obsluha má pracovat prostřednictvím vhodných oddělovacích systémů, nikoli přímým vstupem mezi zvířata. Při případném chovu v České republice je nutné ověřit aktuální veterinární a evidenční povinnosti. Kontakt návštěvníků se stádem se nesmí umožňovat bez odpovídajících bariér.
Názvy ve světě
Bizon americký
Latinsky: Bison bison, Anglicky: American bison, Německy: Amerikanischer Bison, Francouzsky: Bison d'Amérique, Polsky: Bizon amerykański, Španělsky: Bisonte americano
Mohlo by vás také zajímat
Aligátor severoamerický, Americký buldok, Americký jezdecký kůň, Americký jezdecký pony, Americký klusák, Americký kokršpaněl, Americký stafordšírský teriér, Bizon, Brkoslav americký, Holub Americký výstavní
Použitá literatura (2)
- Meagher, M. (1986): Bison bison. Mammalian Species 266: 1–8.
- Animal Diversity Web: Bison bison, species account.
Bizon americký Základní informace
- Hmotnost: býci kolem 700–1 000 kg
- Kohoutková výška: až přibližně 190 cm
- Výskyt: Severní Amerika
- Potrava: trávy, byliny
- Březost: asi 9 měsíců
Kam se řadí Bizon americký
Taxonomie
- Říše: Animalia – živočichové
- Kmen: Chordata – strunatci
- Třída: Mammalia – savci
- Řád: Artiodactyla – sudokopytníci
- Čeleď: Bovidae – turovití
- Rod: Bison
- Druh: Bison bison
Kde žije Bizon americký
Severní Amerika
- Původní areál: Severní Amerika
- Prostředí: prérie a otevřené lesy
- Život: stádový býložravec