Nosál bělohubý

Nasua narica

Nosál bělohubý

Nasua narica

Nosál bělohubý (Nasua narica) je štíhlá šelma příbuzná mývalům. Charakteristický pohyblivý čenich používá při vyhledávání potravy, zatímco dlouhý pruhovaný ocas pomáhá udržovat rovnováhu. Na rozdíl od řady jiných šelem bývá aktivní především ve dne a samice vytvářejí nápadné skupiny s mláďaty.

Vzhled a pohyb

Nosál má protáhlou hlavu, silné končetiny s drápy a dlouhý ohebný nos, který dokáže natáčet do stran. Během hledání potravy neustále očichává zem, obrací listí a rozhrabává měkký substrát. Světlá kresba kolem čenichu a očí je dobrým určovacím znakem. Ocas s tmavšími pruhy často nese vztyčený, zejména když se pohybuje ve skupině. Přestože mnoho času tráví na zemi, výborně šplhá po stromech a dokáže překonávat i složitý terén. Zuby a drápy jsou dostatečně silné, aby při nevhodné manipulaci způsobily vážné poranění.

Výskyt

Druh je rozšířen od jihozápadních oblastí Severní Ameriky přes Mexiko do Střední Ameriky. Obývá různé typy lesů, od vlhkých tropických porostů po sušší lesnaté oblasti a křoviny. Vhodná stanoviště poskytují dostatek potravy, úkrytů a stromů pro bezpečný odpočinek. V blízkosti lidských sídel mohou nosálové vyhledávat odpadky a snadno si zvyknou na přítomnost lidí. Takové chování však vede ke konfliktům a k nevhodnému krmení. Ve střední Evropě není původním druhem; jedinci chovaní v zoologických zařízeních nejsou součástí přirozené populace.

Tlupy a potrava

Samice a mladí nosálové se pohybují v tlupách, které mohou zahrnovat více rodin. Dospělí samci bývají mimo dobu rozmnožování spíše samotářští. Skupina spolu komunikuje zvuky a pachy, odpočívá společně a může se podílet na ochraně mláďat. Nosál bělohubý je všežravec. Sbírá hmyz, larvy, jiné bezobratlé, ovoce a semena, příležitostně loví malé obratlovce nebo vybírá vejce. Velkou část potravy nalézá čichem v opadu a půdě. Díky schopnosti manipulovat předními tlapkami umí zkoumat i složitější úkryty. Jednostranné podávání ovoce neodpovídá přirozenému způsobu výživy.

Rozmnožování

Před obdobím páření může dospělý samec dočasně vstoupit do skupiny samic. Březost trvá přibližně deset až jedenáct týdnů. Samice se před porodem odděluje a připravuje chráněné hnízdo, často na stromě. Ve vrhu se rodí několik slepých mláďat, která jsou zpočátku zcela závislá na matce. Po několika týdnech začínají opouštět hnízdo a později se s matkou vracejí do tlupy. Mláďata se učí hledat potravu, šplhat a reagovat na varovné signály ostatních členů skupiny. Sociální vazby proto hrají při jejich vývoji významnou roli.

Chov

Nosál vyžaduje velký bezpečně uzavřený výběh s možností šplhání, hrabání a hledání potravy. Zvíře je zvídavé, fyzicky silné a dokáže otevírat nedostatečně zabezpečené prvky zařízení. Potřebuje rozmanité prostředí, pravidelně obměňované podněty a možnost úniku z dohledu ostatních jedinců. Skupinové složení musí respektovat rozdílné chování samic a dospělých samců. Krmná dávka má být pestrá a kontrolovaná, aby nedocházelo k obezitě. V českých podmínkách je nutné zajistit i chráněné vnitřní prostory a odbornou veterinární péči. Nosál není vhodným domácím mazlíčkem do bytu.

Názvy ve světě