Pakobylka rohatá

Pakobylka rohatá (Medauroidea extradentata) je nenápadný hmyz původem z jihovýchodní Asie. Dospělá samice připomíná suchou větvičku s drobnými výrůstky, zatímco štíhlejší samec bývá menší. Díky nenáročnému krmení a schopnosti rozmnožovat se i bez samců patří mezi dobře dostupné chovné strašilky.

Vzhled

Základním obranným prostředkem je maskování. Tělo je úzké, protáhlé a zbarvené v různých odstínech hnědé či zelenohnědé. Samice bývají robustnější, dosahují přibližně jedenácti centimetrů a za očima mají charakteristické drobné výrůstky, podle nichž vzniklo české jméno. Samci jsou menší a štíhlejší, mají však poměrně dlouhé nohy. Při odpočinku pakobylka zůstává téměř nehybná a končetiny drží tak, aby co nejvíce připomínala větvičku. Když je vyrušena, může se pohupovat jako rostlina ve větru nebo se snaží nenápadně přemístit. Nymfy bývají zelenější a postupně mění zbarvení při svlékání.

Potrava

V českém chovu se nejčastěji používají listy ostružiníku a maliníku, které jsou dobře dostupné i v chladnější části roku. Přijímat může také vhodné listy růže, hlohu, rybízu nebo dubu. Větvičky se vkládají do nádoby s vodou, jejíž hrdlo musí být zabezpečeno proti pádu hmyzu do vody. Krmné rostliny nesmějí být ošetřené pesticidy ani sbírané u frekventovaných silnic. Před podáním je vhodné je prohlédnout a odstranit nechtěné predátory. Změnu živné rostliny je lepší provádět postupně a sledovat, zda ji zvířata skutečně přijímají. Čerstvé listí je důležitější než jakékoli umělé krmné směsi.

Insektárium

Pro pakobylky je zásadní výška zařízení, protože se při svlékání zavěšují hlavou dolů a potřebují volný prostor pod tělem. Nízká nádoba může způsobit deformaci končetin nebo neúspěšné svlékání. Stěny musí umožňovat dobré větrání a zároveň bránit úniku drobných nymf. Na dno lze dát snadno vyměnitelný papír, který usnadňuje sběr vajíček a čištění. Prostředí by nemělo být trvale přemokřené; občasné jemné rosení může pomoci s pitím a svlékáním, ale stojatá voda a plíseň jsou nežádoucí. Zvířata není vhodné držet v přímém slunci za sklem, kde se malá nádoba rychle přehřeje.

Rozmnožování

Samice může vytvářet oplozená vejce po páření, ale v chovech se často rozmnožuje také partenogeneticky, tedy bez samce. Vajíčka jsou malá, tvrdá a padají na dno insektária. Je vhodné je pravidelně sbírat a uchovávat v oddělené, větrané nádobě s kontrolovanou vlhkostí. Podle teploty a podmínek se mláďata líhnou po několika měsících, často zhruba za tři až šest měsíců. Nymfy se po vylíhnutí začínají živit jemnými listy a postupně procházejí řadou svleků. Při každém svlékání potřebují klid a dostatek prostoru. Čerstvě svlečený jedinec je měkký a velmi citlivý na dotyk.

Péče

Pakobylka rohatá je vhodná i pro začínajícího chovatele, pokud dodrží základní hygienu a pravidelnou výměnu krmiva. Při manipulaci se nesmí tahat za končetiny, které se mohou snadno poškodit. Lepší je nechat zvíře samo přelézt na nabízenou větvičku. Při početném odchovu je nutné předem počítat s místem a dostatkem potravy pro desítky nymf. Nechtěná vajíčka ani živé jedince nelze vypouštět do přírody. Při pozorování je zajímavé sledovat rozdíly mezi samci a samicemi, rytmus noční aktivity a postupnou proměnu nymfy v dospělého jedince.